Říjen 2018

I tak se snažím být šťastná

24. října 2018 v 15:09 | Infinity |  Útržky z mého života
Aby tento blog nebyl pouhým knižním zaznamenáváním toho, co jsem přečetla, ráda bych se s vámi podělila taky s nějakými střípky z mého života. Už jsem tohle hrozně dlouho nedělala a pamatuju si, jak můj blog plnil každý den nový článek o tom, co je nového a taky si pamatuju dokonce to, jak jsem tenkrát kvůli tomu měla problémy na střední, protože se přišlo na můj blog a na to, že jsem v článcích zmiňovala, co mě tenkrát štvalo na spolužácích. Ach, ta nostalgie. :D

Každopádně abych se vrátila k tomu, co jsem vám chtěla sdělit. Můj rok 2018 je vlastně hrozně divnej. Nevím, jak jinak bych letošní rok popsala, protože toto označení mi přijde opravdu nejvýstižnější. Nejzásadnějšími událostmi jsou nejspíš ty, kdy jsem si prošla dost těžkým rozchodem, dostudovala jsem vysokou a nastoupila do zaměstnání. A co bych k tomu tak mohla říct? Člověk si prostě zvykne. Zvykne si na velkou díru v srdci, zvykne si na to, že už nebude studentem, ale pracujícím člověkem a že tím vlastně přichází nová etapa života. Někdy je opravdu těžký si to takhle říct a ve chvílích, které jsou nejtěžší a zrovna je to všechno čerstvý, si to nechcete přiznat. Nezajímají vás řeči kamarádů, jak všechno bude dobrý, nechcete to ani slyšet, protože si myslíte, že to nikdy nemůže přebolet, že nikdo nemůže zacelit to prázdný místo uvnitř vás. Tohle se mnou udělal rozchod s člověkem, se kterým jsem strávila tři roky mýho života a ne, není to ani teď dobrý, ale je to aspoň o trochu lepší.

A jak jsem se cítila, když jsem dodělala státnice a měla jsem všechno před sebou a absolutně jsem nevěděla, kde se uplatním? Hrozně zvláštně, protože jsem absolutně netušila, co se mnou bude, jaké příležitosti se naskytnou a byla jsem dost neukotvená. Toto období trvalo celé čtyři měsíce a pak jsem narazila na práci, pro kterou jsem se rozhodla. Teď už jsem tu od června a jsem spokojená a všimla jsem si, že jsou dny, kdy se vyloženě těším na to, co mě v práci čeká. Pracuji jako plánovač inzerce v novinách a je to moc zajímavá a mnohdy nevyzpytatelná práce a to mě na ní baví. V minulosti jsem si neuměla představit, že bych byla takzvaná "kancelářská krysa" (já vím, je to ošklivě řečeno), ale světe div se! Mě to baví. A podle mě je to dost důležité, protože přeci jen tu od pondělí do pátku těch osm hodin prosedím.

Abych to tedy nějak shrnula. Jsou momenty, kdy jsem šťastná a nic mi neschází a postupně se začínám zocelovat, ale samozřejmě jsou dny, kdy to tak úplně nejde a dostihnou mě smutné dny, kdy si říkám, jak je všechno na nic. Každopádně vy, co čtete můj blog pravidelně moc dobře víte, že i z toho dna jsem se vždycky uměla zvednout, jít dál a vždycky jsem se snažila všechno brát optimisticky.

Jak se teď ve vašem životě daří vám? A mám tu ještě vůbec nějaké pravidelné čtenáře z dřívějška?


Infinity