Buzíčci - recenze

8. dubna 2017 v 22:59 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Kniha Buzíčci mě zaujala už nějaký ten pátek zpátky, ale stále jsem její četbu odkládala a až teď nastal ten pravý čas si ji přečíst. Když jsem ji zahlédla v knihovně, věděla jsem, že tentokrát se do ní už musím pustit a zjistit, jaká vlastně je. Četla jsem o ní samé kladné recenze a to mě samozřejmě také hodně ovlivnilo a věděla jsem, že mě čeká skvělý čtenářský zážitek. Přesně to mi tato kniha také nakonec dala.

Dalším poznatkem je, že mě to poslední dobou čím dál tím víc táhne k české literatuře, protože při každé přečtené knize od českých autorů se mi stále potvrzuje, jaké jsou to literární skvosty. Jan Folný toto potvrdil svou knihou, která mě chytla již od prvních stránek a kdykoli jsem měla volný čas, hltala jsem stránku za stránkou, povídku za povídkou.

Anotace: Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře. Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou "stejní lidé jako ostatní", nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové "jsou".
A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich "hrdinům", balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defiluje ve vzájemně provázaných příbězích.
Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou.



Recenze: Povídkové sbírky jsem nikdy neměla moc v oblibě, ale věděla jsem, že u této knihy nešlápnu vedle. Jan Folný v Buzíčcích píše o různých příbězích ze světa gayů. Všechny ty povídky jsou tak reálně napsané, že jsem si u každé z nich říkala, že klidně mohou být inspirované skutečnými životními příběhy.

Dlouho jsem nečetla takto otevřeně napsanou knihu, u které se mé emoce střídaly jak na horské dráze. První povídka s názvem Buzíčci mě asi nejvíc rozesmála, to jsem se musela smát od začátku do konce, ale musím říct, že ten konec byl takový hořký. Povídka Supertalent mi přišla naopak taková hrozně smutná, bezvýchodná, stejně jako například Neviditelný, u kterého jsem měla slzy v očích.

Velice mě také zaujalo to, jak jsou povídky napsané různými styly, jako by je psalo více autorů a ne jen jeden. Skok z první povídky na druhou byl pro mě celkem šok, protože ta první byla natolik vulgární, že jsem si myslela, že se kniha ponese ve stejném duchu až do konce, to však byla mylná domněnka. Druhá povídka byla natolik odlišná od té první, že jsem se při její četbě těšila na to, co mě čeká v těch dalších.

Autorovi se jednoznačně nejvíce povedlo vykreslit samotné charaktery, které byly uvěřitelné a spoustu z vás by se v nich určitě mohlo najít, protože i když název knihy může mást, určující tu není jen odlišná sexuální orientace. My všichni si procházíme krizí osobnosti, osamělostí nebo třeba nevěrou. Moc se mi také líbilo, že postavy, které byly v jedné povídce, se objevily třeba v té třetí, páté nebo sedmé. Všechno bylo mezi sebou navzájem propojené a to byl přesně ten důvod, proč jsem se od knihy nemohla odtrhnout.


Konečné hodnocení: Buzíčci jsou knihou, která ve vás rozhodně zanechá spoustu pocitů po dočtení. Já osobně na tuto knihu nikdy nezapomenu a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla. Získává ode mě 4 hvězdičky z 5 a to jen kvůli tomu, že pouze jedna povídka si mě nijak nezískala. Ale protože je v knize 11 povídek, jedná se o odpustitelnou chybičku.

Nakladatelství: Host
Autor: Jan Folný
Rok vydání: 2013
Počet stran: 256
Žánr: Povídky, Literatura česká

Četli jste tuto knihu? Zaujala vás tolik jako mě?

Infinity
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 9. dubna 2017 v 20:34 | Reagovat

Tohle zní přesně jako knížka pro mě, takže díky. :)

2 Péťa Péťa | E-mail | Web | 10. dubna 2017 v 19:32 | Reagovat

Popravdě, podobné čtení mě moc neláká. Název mi přijde odrazující a povídky, byť vzájemně propojené, moc ráda nemám.

3 Ev. Ev. | Web | 11. dubna 2017 v 18:38 | Reagovat

Taky mám docela ráda české knížky, jen jich neznám tolik jako těch cizích. Takže děkuju za tip, určitě se po ní někde kouknu :) I když jako nevím, jestli bych si ji podle názvu koupila :D ale podle tvé recenze bych si ji zkusila přečíst.

4 Simona Gray Simona Gray | Web | 14. dubna 2017 v 21:21 | Reagovat

O knihe počujem prvýkrát, ale túto tématiku mám fakt rada a len, čo sa k nej dostanem, prečítam si ju :D Vďaka za tip! :D

5 Jana Jana | E-mail | Web | Neděle v 11:22 | Reagovat

Toto je podle mne jedna z nejlepších současných českých knih. Moc se mi líbilo, že byly povídky různorodé, spojovalo je pouze téma, ale každá se tak odlišovala od té předchozí. Podle mého názoru je to vhodná kniha pro ty, kteří se o toto téma zajímají, ale zatím ještě nic nečetli. Jsou to povídky, takže není problém knihu kdykoliv odložit a nemít výčitky :) Nicméně pro takové čtenáře nedoporučuji začínat hned tou první povídkou, to bylo pro mě utrpení, ale zpětně jsem se pak i zasmála, protože mi ten povrchní hloupý mladík trochu připomínal partnera mého bývalého kolegy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama