Říjen 2016

Byla jsem tu - recenze

16. října 2016 v 18:18 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Gayle Forman je mou oblíbenou spisovatelkou, od které v mé knihovničce nechybí ani jedna kniha. Proto jsem si nemohla nechat ujít její novinku, která se objevila nedávno na pultech knihkupectví. S chutí jsem si tuto knihu přečetla a jsem spokojená s tím, co jsem od Gayle opět dostala za knižní zážitek. Jsem přesvědčená, že mě žádná kniha od této autorky nedokáže zklamat, protože miluju její styl psaní.

Anotace: Cody a Meg spolu vyrůstaly téměř jako sestry. Byly nejlepší kamarádky, věděly o sobě všechno… nebo si to Cody alespoň myslela. Megan je totiž mrtvá. Spáchala sebevraždu.
Zdrcené Cody zůstane jen hluboký smutek a plno nezodpovězených otázek, protože nemá nejmenší ponětí, co se muselo dít, aby to Meg donutilo k tak tragickému, definitivnímu činu. A co víc - jak je možné, že ona sama neměla nejmenší tušení, co kamarádka prožívá? Pouští se tedy do složitého rozplétání motivů, které Meg k sebevraždě přiměly. Postupně vycházejí najevo nové skutečnosti, s nimi se však vynořují i další otázky. Kdyby Meg věděla, jak její sebevražda zasáhne rodinu, spáchala by ji? A může vůbec člověk v tak bolestném stavu, kdy mu možnost, že si vezme život, připadá jako jediné řešení, pochopit následky svého činu?


Recenze: Moc knih o sebevraždě jsem nečetla, proto mě zajímalo, jak pojatá tato kniha bude. Je to téma, které je opravdu choulostivé a Gayle Forman k němu tak přistupovala. Myslím si, že ještě spoustu spisovatelů nemá moc odvahy k tomu o sebevraždě psát, protože je to moc osobní a niterná záležitost. V knize Byla jsem tu se mi moc líbilo, že se autorka vůbec nebála jít do hloubky a srovnávat například zdravou duši člověka s tou nemocnou. Zdraví lidé totiž vůbec nerozumí tomu, jak se musí asi cítit lidé s depresemi. Nedokážou si to nijak logicky vysvětlit. V této knize naleznete vysvětlení a mně se to poselství moc líbilo, zejména také proto, že je kniha určena pro mladší čtenáře, kteří se svou psychikou a vlastní identitou mnohdy tolik bojují.

Nákupy v Levných knihách

4. října 2016 v 18:07 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Nákupy v Levných knihách miluju! Vždycky tam najdu úplné poklady. Pokaždé tam najdu knihy, které jsem si dřív chtěla koupat v klasickém knihkupectví, ale buď jsem je přehlédla nebo dala přednost jiným. Z této hromádky mám obrovskou radost a moc se těším, až si všechny tyto přírůstky přečtu.

Nedokážu říct, na kterou z těchto knih se těším nejvíc, ale když jsem v regálu viděla Poslouchej! poskočila jsem radostí, protože tu knížku si chci přečíst už tak dlouho! Na Sarah Dessen jsem četla tolik chvály, že až na knihu budu psát recenzi, určitě bude kladná, tím jsem si jistá!

A Amélie Nothomb? Já tak zbožňuju její knihy a styl psaní! Je to přesně ta autorka, od které jsem přečetla zatím asi čtyři knihy a nikdy mě nezklamala. Ten styl psaní bych se vůbec nebála přirovnat k Murakamimu a jeho knihám. Amélie píše takové příběhy, které mají vybudovanou neuvěřitelně silnou atmosféru a většinou čerpají z ne zrovna lehkého žívota samotné spisovatelky. Jsem tedy pyšná, že Životopis hladu může zdobit mou knihovničku.

Na Chybějící díl a Včeličku jsem zatím četla spíš kladné recenze, takže se moc těším, jak budou působit na mě. A ty obálky? Ty jsou naprosto boží! No posuďte sami!




Rozhovor s Reading with Lucy

1. října 2016 v 18:47 | Infinity |  Rozhovory s blogery
Přináším vám další rozhovor. Tentokrát se známou blogerkou, kterou všichni důvěrně znají pod přezdívkou Reading with Lucy. Patří mezi mé nejoblíbenější knižní blogerky, proto jsem moc ráda, že mi poskytla odpovědi na mé otázky! :-)

Na úvod je tu krátké představení samotné blogerky:

Jmenuji se Lucie, je mi sedmnáct let. Mám tři oblíbené koníčky cukrařinu, čtení a fotografování. Jednou bych si ráda otevřela svou kavárnu přesně s takovým americkým stylem, kde budou pohovky a příjemný prostředí (hlavně o vánocích). Nemám ráda, když se mi říká Lůco a nesnáším koprovku. :)