Červenec 2016

Bloguju, protože..

28. července 2016 v 10:00 | Infinity |  Téma týdne
Jak dlouho to tak může být? Myslím, že už tak dva až tři roky, co jsem nenapsala článek na téma týdne. Bylo to proto, že vždycky, když jsem se podívala na název tématu, přišlo mi, že bych na něj nevyplodila dost kvalitní článek, abych s ním mohla být spokojená a abych ho mohla zveřejnit. A po opravdu dlouhém čekání jsem se dočkala úžasného tématu, o kterém bych mohla psát hodiny a hodiny.

Proč bloguju? Protože je to činnost, ve které jsem se opravdu našla. Víte, je to přesně ta činnost, u které vím, že mě neskutečně naplňuje a dělám jí s láskou.

Blog jsem si založila, když mi bylo 18 let a myslím si, že jsem s tím ještě měla počkat. Psala jsem články každý den a z mého blogu jsem si tím pádem v té době udělala oficiální deníček. A dnes vím, že to nebylo dobře, nebyl to ode mě úplně nejlepší přístup k blogování. Neuvědomovala jsem si, že si to může přečíst kdokoli a psala jsem opravdu snad o všem z mého života. Postupem času jsem přišla na to, jakým směrem by se můj blog měl vydat a toho se také držím. Konečně jsem spokojená, po 5 letech tohoto blogu jsem spokojená s obsahem a mými články. Někdo to zjistí hned, mně to nějakou dobu trvalo.

Ale abych se vrátila k tomu, proč to vlastně dělám. Protože je to místo, je to můj koutek na internetu, kde je mi nejlíp. Všechny články píšu s úsměvem na tváři a s pocitem naplnění. Jako když se v životě rozhodujete, co by pro vás bylo to, čím byste se v budoucnu chtěli živit a dělalo by vás to šťastnými. To pro mě znamená blogování. Něco v čem jsem se našla a v čem chci pořád a pořád pokračovat. Je spousta blogerek, které své blogy neustále obměňují, nedokážou se ukotvit na jedné adrese. Já jsem ráda, že jsem tohle nikdy neudělala. Jsem ráda, že jsem blog nechala růst, žít svým životem a posouvat se společně se mnou. Je to odraz mě samotné, mých zážitků, myšlenek, postřehů.

Určitě jste si všimli, vy, kteří můj blog čtete už dlouhou dobu, že jsem se postupně stala téměř knižním blogerem. A upřímně nevím, jak to vnímáte, jak se na tuto změnu díváte, ale já jsem tak spokojená. Je to proto, že knihy tvoří neuvěřitelnou součást mého života. Neumím si představit jeden jediný den bez knížky, moje knihovna praská ve švech a neustále se rozšiřuje. Čtení to pro mě vášeň a koníček, který mě naplňuje a dělá mě šťastnou.

A proč ještě bloguju? Protože zbožňuju odezvu od vás. Miluju ten pocit, když se podívám na nové komentáře pod článkem a můžu si přečíst všechny vaše dojmy z mého článku. Pokaždé mě nový komentář zahřeje u srdce a nedočakvě hltám vaše slova, vaše názory a neuvěřitelně mě těší vaše podpora. To, že mi píšete opravdu krásné věci, které mi dělají radost, to mě posouvá stále dál a dál. Hlavně jste pro mě neskutečnou inspirací a vaše blogy čtu každý den. Celkově blogový svět, vaše články a čerpání inspirace od vás, to je taky činnost, kterou dělám opravdu často a u které dost často prokrastinuju. :D

Vím, že byly chvíle, kdy jsem třeba i dva měsíce nevydala článek a hrozně mě to mrzelo. Ale vždycky, když se k blogu můžu vrátit, tak to udělám. Kdykoli nastane čas, kdy můžu něco dalšího sem napsat a rozšířit tak počet napsaných článků, mám hroznou radost. Samozřejmě, byly chvíle, kdy jsem to tu chtěla zrušit. Přispívalo k tomu spoustu aspektů, byly to přesně ty momenty v životě, kdy jsem si myslela, že se mi boří celý svět, kdy jsem si nevěřila, kdy mě něco srazilo na zem. Neúspěch, nešťastná láska, různé životní nezdary. Pak jsem si ale všechno v hlavě zas vyjasnila a věděla jsem, že to tu opustit nemůžu, že tento blog je součástí mě samotné. Moje místo, kam ráda utíkám, místo, kde se realizuju. A to si nenechám vzít.

Píšu blog také proto, že mě baví psát. Dřív jsem si myslela, že jednou se proslavím jako spisovatelka, postupem času mi však došlo, že to, co chci psát, nejsou knihy, ale články. To je moje parketa, v tom já se cítím dobře. Vymýšlela jsem spousty příběhů, i kvůli škole, kterou jsem studovala, ale jakmile jsem už nemusela psát nic takového, přestala jsem s tím. Protože to není to, co opravdu chci. Nechci psát knihy. Chci psát články o knihách, o sobě, o cestování a jsem moc ráda, že už to vím.

A proč blogujete vy?


Infinity

Haul z Drážďan

23. července 2016 v 19:51 | Infinity
Ve čtvrtek jsme s rodinou jeli na nákupy do Drážďan, jako každý rok. Je tam spoustu obchodů, které v České republice nenajdete. Nebo se tam nachází obchody, které tu jsou, ale mají je mnohem víc zásobené. Byla jsem také poprvé v Primarku a měla jsem od této návštěvy obrovská očekávání, která ale bohužel nebyla naplněna. Oblečení jsem si tam kupovat nechtěla, ale chtěla jsem nějaké drobnosti, kterých však v drážďanském Primarku bylo opravdu málo. Proto jsem si sama pro sebe z Primarku nakonec odnesla jen svíčku. Musela jsem vyfotit i drobnost, co si koupila ségra a která mě pobavila. Už asi dva roky sbírá Mimoně, i když jí je 27 let. Ale co, na věku nezáleží. Smějící se

Celkově nákupy jsem si užila a bylo skvělé se podívat do zahraničí a nasát tamější atmosféru. Procvičila jsem si také angličitnu a mluvila jsem a mluvila. Postupem času jsem zjistila, že nejdůležitější je, nebát se, že bychom mohli říct něco špatně a prostě mluvit.




Pak jsme byli už jako vždycky v Altmarkt-Galerie Dresden, odkud mám spoustu úžasných věcí. Vínové tričko je z Marc O´Polo, to modré z Mavi a šaty z mého oblíbeného obchodu s. Oliver.


Než jsem tě poznala - recenze

19. července 2016 v 20:59 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Recenze na knihu Než jsem tě poznala je pro mě neuvěřitelně těžká. Je to příběh, který se mi navždy zapsal do srdce a já mám strach, že nedokážu zmínit všechno, co ve mně tato kniha vyvolala. Je pravdou, a trochu se za to stydím, že jsem viděla první film a až potom jsem četla knihu. Byla jsem tedy připravená o ten pocit, že bych četla stránku za stránkou a neznala bych konec. Bohužel ale znala jsem spoiler i před tím, než jsem viděla samotný film, protože internet je na spoilery nebezpečné místo! Asi nejstručněji mohu říct toto: miluju tuto knihu a film a celý ten příběh!

Anotace: Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud. Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivní Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise… Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Recenze: Dvojnásobná vítězka Romantic Novel of The Year Award Jojo Moyes je autorkou několika románů, které si získávají srdce čtenářek po celém světě. Příběh Než jsem tě poznala se dostal však do povědomí nejvíce, protože došlo i k filmovému zpracování. Není divu, že tomu tak je, protože se jedná o neobyčejnou zápletku s úžasnými postavami, které si zamilujete.


Negativně o Bábovkách

7. července 2016 v 15:29 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Bábovky od Radky Třeštíkové jsou jednou z nejvíce diskutovaných knih v ČR za poslední dobu. Samozřejmě, že jsem byla zvědavá a musela jsem si všech 12 povídek přečíst taky. Nevím však, co se mi v poslední době děje, ale jsem ke knihám nějak moc kritická nebo se mi prostě nelíbí to, co ostatním. Říkala jsem si, jak mě Bábovky určitě nezklamou, jak z této knížky budu nadšená. Všude jsem četla samé kladné recenze a to ve mně vyvolávalo očekávání, jak tato kniha musí být úžasná. Omyl.

Anotace: Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu. Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? A kam se vlastně poděly ty peníze? Kdo je vzal, kdo je ztratil, kdo je utratil, kdo je našel a kdo je bude muset vrátit? Nechte se strhnout upřímnou zpovědí hlavních hrdinek, kde nechybí ironie, humor, bolest, napětí, nenávist ani láska. Kde se emotivní příběhy vzájemně prolínají, jeden vede ke druhému, k celé řadě zajímavých rozuzlení a potom nerušeně pokračují dál, někdy šťastně, někdy ne, takový už je život.

Recenze: Samozřejmě, neříkám, že jsem byla úplně zklamaná. Bábovky se čtou úplně samy, jedná se o jednoduchý styl psaní, kterým se mi Radka Třeštíková vryla do paměti. První povídky jsem četla s nadšením, moc se mi líbil příběh Rebeky a Karolíny. Bylo to seznámení s prvními ženskými postavami těchto povídek, které se postupně do sebe začnou zamotávat. Postava, která je v první povídce, se zároveň objevuje v povídce třeba čtvrté a vy si musíte pamatovat všechna jména, jinak se do toho úplně zamotáte. To mi ani tak nevadilo, bylo to zvláštní pojetí povídek. Mně se nelíbilo, jak některé postavy byly šablonovité a předvídatelné. Těšila jsem se na to, jak povídky půjdou úplně do nitra Johany, Saši, Milušky, Magdy, Lindy, ale ničeho takového jsem se nedočkala.


Objevování adršpaškých skal

1. července 2016 v 2:02 | Infinity |  Útržky z mého života
Miluju cestování. A vždycky si na nějaká krásná místa, která jezdíme navštěvovat s přítelem, beru mou milovanou zrcadlovku. A každé místečko dokumentuju a pak se těším až uvidím finální výsledek a všechny fotky pohromadě. A také se vždycky těším, že všechny ty fotky dám na blog! Focení a cestování, moje dva koníčky, které zbožňuju a dělají mě šťastnou. Jsem si vědoma, že ve focení nejsem přeborník, ale stejně mě naplňuje a je to úžasná náplň volného času. A objevovat nová místa, to je taky činnost kterou bych mohla dělat pořád. Jednou chci procestovat svět!

Tentokrát jsme si vybrali místo, které nese název Adršpach. Vidět všechny ty nádherné adršpašské skály, to je zážitek na celý život. Nešlo přestat fotit, protože něco tak nádherného jsem už dlouho neviděla. Takovou dobu už jsem toto překrásné místo chtěla navštívit a když nastal ten okamžik a najednou jsem stála před tou přírodní nádherou, byla jsem úplně štěstím bez sebe. Určitě neváhejte a toto nádherné místo jeďte navštívit!