Minirecenze tří knih

5. března 2016 v 22:24 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Na pár knižních blozích jsem narazila na minirecenze a ten nápad se mi moc zalíbil. Jak jste si jistě mohli všimnout, v poslední době se to na mém blogu hemží pomalu jen knižními recenzemi. Snad jste si na to zvykli. Knihy jsou neuvěřitelně důležitou součástí mého života. Neustále se jimi obklopuju, jsem v nich ponořená. Čtu jednu za druhou. Nedávno mi teta řekla, že nechápe, jak můžu dočíst jednu knihu a hned začít číst další. Člověk si prostě zvykne. Je to určitá touha po dalších a dalších příbězích, osudech knižních hrdinů. Je to závislost.

Po knize Pamatuji si vás všechny, jsem se pustila do knih vypůjčených z knihovny a těmi byly: Všechno, úplně všechno; Na jih od hranic, na západ od slunce; Ani později, ani jinde. Nejvíc si mě získala kniha od Murakamiho Na jih od hranic, na západ od slunce, druhé místo obsadila knížka Všechno, úplně všechno a na posledním místě se umístil příběh Ani později, ani jinde.



Všechno úplně všechno - Nicola Yoon

Anotace: Tato originální prvotina vypráví o dívce, která je doslova a do písmene alergická na celý svět. Je zavřená doma, nikam nesmí a skoro nikdo nesmí k ní. Když se ale do sousedního domu přistěhuje nová rodina a s ní i kluk jménem Olly, začíná se odvíjet komplikovaná "lovestory", která obrátí naruby všechno, úplně všechno, co osmnáctiletá Madeline dosud znala. Neotřelý milostný příběh je zajímavý i svým zpracováním - obsahuje Madelininy deníkové záznamy, poznámky, tabulky, seznamy či ilustrace.

Ahoj. Jmenuji se Madeline Whittierová a jsem nemocná. Moje nemoc je vzácná a málo známá. Jsem totiž alergická na celý svět. Vůbec nevycházím z domu, nebyla jsem venku celých sedmnáct let. Jediní lidé, které vídám, jsou moje máma a ošetřovatelka Carla.

Ale pak se jednoho dne u vedlejšího domu objevilo stěhovací auto. Vykoukla jsem z okna a uviděla ho. Byl vysoký, štíhlý a celý v černém - černé triko, černé džíny, černé tenisky a černá pletená čepice, která mu zakrývala vlasy. Zachytil můj pohled a upřeně se na mě zadíval. Já jeho upřený pohled opětovala. Jmenuje se Olly.

Možná že nemůžeme předvídat budoucnost, ale některé věci přesto předpovědět můžeme. Například to, že se do Ollyho zamiluju, je jisté. A téměř jisté taky je, že to bude katastrofa.

Příběh o bezmezné radosti i nekonečném smutku, které zažíváme, když prorazíme stěny své ulity a kvůli lásce uděláme něco úplně bláznivého (a smrtelně nebezpečného).

V této anotaci je toho řečeno spoustu. Kniha byla úžasná, ani jsem takový skvost nečekala! Říkala jsem si: další young adultovka, to mě nijak neohromí, ale odpočinu si u toho, tak proč si to nepřečíst. Jak já se zmýlila! Příběh mě neskutečně chytil za srdce. Nemohla jsem knihu odložit, byla jsem kvůli ní vzhůru dlouho do noci. Potřebovala jsem vědět víc a víc o Madeline a Ollym. Kdybych si tuto knihu četla podurhé, už to nikdy nebude takový zážitek jako poprvé. Je to tím, že závěr tohoto románu vám vezme dech! Kniha je navíc doplněna o nádherné ilustrace od autorčina manžela. Moc mě potěšilo, že jsem na Twitteru autorce Nicole Yoon její dílo pochválila a ona si udělala čas, aby mi poděkovala. Krásný pocit! Najednou taková propojenost, vědomí, že autorka ví, že jsem její počin četla a moc se mi líbil.

Mé hodnoceni: 5 hvězdiček z 5


Na jih od hranic, na západ od slunce - Haruki Murakami

Anotace: Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně "operuje" se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.

Miluju knihy od Murakamiho! Hltám každé slovo, které tento autor napsal. Jeho knihy si užívám neuvěřitelně. Je to jako bych se dívala na nádherný obraz, stejný pocit ve mně vyvolávají knihy od tohoto legendárního spisovatele. Díky Murakamimu vždycky nahlédnu do duše Japonců, lidem, kterým my Evropani někdy moc nerozumíme. Ta kultura projevu, zvyků, chování je tak odlišná od té naší, že je neskutečná zábava, to sledovat. Věci, které bychom my narovinu řekli, oni v sobě dusí a trápí se jimi. A ta atmoséfra! Zbožňuju atmosféru jeho knih. Jakmile si přečtete jednu z jeho knih, jeho styl psaní se vám už navždycky vryje pod kůži a kdyby vám někdo dal přečíst úryvek textu a neřekl by vám autora, zaručeně byste poznali, že to napsal Murakami.

Mé hodnocení: Hádejte! Jasně, že 5 kvezdiček z 5.


Ani později, ani jinde - Delphine de Vigan

Anotace: Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, právě vstupuje do metra. Dnes má podle kartářky najít osudového muže svého života. Thibault, pohotovostní lékař, zrovna parkuje před domem svého prvního pacienta. Udělal to, našel sílu, opustil Lilu. Proto, aby si zachoval zbytek důstojnosti, proto, aby žil, jak chtěl dřív. Mathilda i Thibault se najednou ocitají sami ve městě, které má deset milionů obyvatel. Ona se kvůli problémům v práci přestane stýkat s přáteli a uzavře se do sebe, on tráví po rozchodu většinu času v nekonečných dopravních zácpách při cestách za pacienty. Oba však intenzivně touží po blízkosti někoho, kdo by je miloval. Setkají se, ale otázkou je, jestli už není moc pozdě, nebo jestli se neměli setkat jinde. Autorčin krystalicky čistý, úsporný a nepatetický styl dotváří vynikající atmosféru románu. Hlas vypravěče je chladný a vzdálený, jazyk díla úsporný a popisy citů strohé.

Upřímně? Od této knihy jsem čekala něco víc. Jednalo se o neustálé vylévání citů a o sebelítost. První půlku knihy se to dá snést, ale když zjistíte, že je toho plná celá kniha, už je to trochu horší. Ale to, jaká slova Delphine de Vigan volila, se mi líbila. Získalo si mě to, že autorka nic nepřikrášlovala, popisovala život takový, jaký je. Literární zážitek to byl skvělý, ale příběh se mohl zabývat i více věcmi, než neustálým fňukáním. Velkým překvapením také byl konec, to musím říct, že jsem opravdu, ale opravdu nečekala!

Mé hodnocení: 3 hvězdičky z 5

Četli jste některou z těchto knih? Jaký na ně máte názor?


Infinity
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Myanmar Myanmar | Web | 6. března 2016 v 9:09 | Reagovat

1.Z těch fotek mám hroznou chuť na pomeranče a poslední jsem snědla včera. Ach jo.

2. Máš hrozně sympatický knižní vkus, už poněkolikáté odtud odcházím s rozšířením svého čtenářského seznamu, ach jo :D A ty minirecenze jsou hrozně fajn, člověk se alespoň dostane i ke knihám, u kterých prostě není na plnohodnotně dlouhé recenze čas :)

3. Všechno, úplně všechno jsem si ani trochu nechtěla přečíst, protože obálka se srdíčkem (což mě zrovna nenaláká), a protože YA (a já mám dojem, že jsou všechny stejné)- ale tvá recenze mě nalákala tak, že už mám v knihovně rezervaci :D

3. Murakamiho mám taky moc ráda,některé jeho knihy mi ale až tak nesednou a musím přiznat, že zrovna Na jih od hranic, na západ od slunce byla jedna z nich. Ne že by se mi vyloženě nelíbila, nějak jsem se ale nedokázala vložit do příběhu a celé mi to připadalo takové ... nijaké, i když krásné a poeticky napsané. Nejradši mám od něj asi Norské dřevo. To bych mohla číst pořád.

2 Werangummi Werangummi | Web | 6. března 2016 v 10:42 | Reagovat

Žádnou z těchto knih neznám ani jsem o nich neslyšela, nicméně podle tvých slov mě nejvíce zaujala kniha Všechno úplně všechno. Chtěla bych si ji předčíst, vypadá to fakt dobře, musím se po ní poohlédnout. Murakamiho jako autora neznám, nicméně by to mohlo být fajn, pokud bych někde zahlédla nějakou jeho knihu, zastavila bych se u ní. A ta poslední kniha, Ani později ani jinde,  podle anotace to vypadá zajímavě, ale pokud se tam hodně objevuje sebelítost a vylévání srdíčka, tak nevím, tak její přečtení ještě zvážím, sama jsem se v sebelítosti teď dost utápěla, tak nevím, jestli by to bylo vhodné.
Moc pěkně napsaná recenze a krásné fotky, Infinity. :)

3 Nikola Nikola | 6. března 2016 v 15:05 | Reagovat

Bohužel jsem žádnou z těchto knih nečetla, ale Murakami je mi také sympatický - koupila jsem něco od něj i sestře - nestěžovala si. :-)

Mně vůbec nevadí, že sem v poslední době píšeš samé recenze na knihy - naopak, díky nim se dozvím něco blíž k těm, které si chci sama také koupit. :-) Já jsem totiž taky obklopená knihami. Taky čtu jednu, hned po ní další, další... Můj blog je v posledních letech - hlavně za poslední dva roky, plný knih - nepopírám, že jsem strašně ráda za to, že můžu svůj blog oživit, ale také mám za tu dobu, co existuje jednu nepříjemnou zkušenost, na kterou bych nejraději zapomněla... Takže to, že jsem svůj blog v něčem změnila, mi taky trochu pomohlo.

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 6. března 2016 v 18:05 | Reagovat

Ani jednu z knížek jsem sice nečetla, ale moc se mi líbí, jak jsi tuhle minirecenzi pojala. :-) Navíc jsou k tomu krásné fotky s tím tulipánem, hrozně pozitivní. :-) Já se poslední dobou naopak nemůžu ke čtení vůbec donutit, a to čtu opravdu ráda, jen na to asi nějak není nálada nebo nevím, jak to jinak vysvětlit... Asi nějaká lenost na mě vlezla a nechce se mě pustit, nicméně se mi pomalu při čtení takových recenzí hromadí seznam knížek, které bych si ráda přečetla, v létě na brigádě budu mít co dělat. :-)

5 Sugr Sugr | E-mail | Web | 6. března 2016 v 19:48 | Reagovat

Fotky jsou povedené a recenze ještě víc! ;-)

6 Gauri Gauri | E-mail | Web | 7. března 2016 v 19:30 | Reagovat

Ty jo, tady je to lepší a lepší! Přesně tyhle typy článků mám ráda Tvůj styl psaní se hrozně zlepšuje. :-) Doufám, že v tom budeš pokračovat, protože se sem moc ráda vracím. :-)

Z těchto knížek jsem ani jednu nečetla. Nebaví mě číst milostné románky, potřebuji větší akci. Ale od Murakamiho si musím nutně něco přečíst, miluje ho snad každý knihomol. :)

7 Shariony Shariony | E-mail | Web | 9. března 2016 v 21:16 | Reagovat

Neznám ani jednu z těchto knih, ale z tvého popisu mne nejvíc zaujala asi ta prostřední :-)

8 Marjane Marjane | Web | 11. března 2016 v 13:27 | Reagovat

Od Murakamiho jsem zrovna nedávno s nadšením dočetla Sputnik, má láska a jeho další tvorba mě dost láká. První knížka me zaujala, a tu od Delphine de Vigan už mam přečtenou. Musím říct, že i když se v ni vlastně na první pohled nic neděje, docela na mě zapůsobila, právě tou přítomnosti beznaděje. Ale ten konec mě opravdu zamrzel, protože jsem celou dobu doufala.

9 Bookeaterka Bookeaterka | Web | 12. března 2016 v 16:15 | Reagovat

Četla jsem zatím jen Na jih od hranic, na západ od slunce. Nevyrovná se sice Norskému dřevu, ale styl Murakamiho se mi neskutečně líbí, podle mě je takový příjemně neobvyklý a už teď si dovolím říct, že bych byla spokojená s každou jeho knihou.

A Všechno úplně všechno si rozhodně musím přečíst, doufám, že bude u nás v knihovně. :-D

10 Smajlík Smajlík | Web | 13. března 2016 v 12:01 | Reagovat

Ani jednu z kníh som neprečítala, ale tá prvá ma totálne zaujala! Ak by som na ňu v dohľadnej dobe natrafila, určite by si ju prečítam. Môj problém v poslednej dobe však je, že som prestala čítať. Doma mám už 5 mesiacov knihy z knižnice a stále sa nemôžem dokopať k tomu ich vrátiť, pretože som ich ešte neprečítala. Normálne sa bojím, že ma kvalitne zvozia, keď ich prídem vrátiť. Hold, občas sa stane a aj pre takých ľudí rastie tráva :D

11 Elis Elis | Web | 13. března 2016 v 12:31 | Reagovat

Velmi hezky zpracovaná recenze a mrzí mě, že se v dohledné době nedostanu ke čtení, v této době vůbec nestíhám, ale  s chutí si některou přečtu o prázdninách... :-)

12 Elis Elis | Web | 17. března 2016 v 19:02 | Reagovat

Napsala jsi krásně, že  díky Murakamimu vždycky nahlédneme do duše Japonců, lidem, kterým my Evropani někdy moc nerozumíme. Zbožnuji tvé recenze a fotky ke knihám, a ty sušenky, mm honí mě hned mlsná.

13 Beatricia Beatricia | Web | 18. března 2016 v 21:46 | Reagovat

Mám ještě velké knižní mezery a díky tvým recenzím si je snažím doplnit. Aspoň vím, co se děje na knižním trhu. Vždycky jsem chválila tvůj literární projev, ten je vytříbený a inteligentní. :-)

14 Casion Casion | Web | 23. března 2016 v 12:26 | Reagovat

Knihy som až doteraz nepoznala, takže veľmi pekne ďakujem za zaujímavé knižné tipy, hoci sú to trošku iné žánre, než obvykle čítam :-)
Každopádne ma knihy pomerne zaujali, najmä tá prvá, takže sa po nich možno poobzerám v knižnici :D

15 Joina Joina | Web | 26. března 2016 v 11:42 | Reagovat

Tak taková bych chtěla být taky, abych četla každou chvíli jedu knihu za druhou... :) Jsem ráda, ale když  přečtu aspoň jednu... Bohužel jsem ani jednu nečetla, ale napsala jsi na ně moc pěkné recenze...

16 Van Vendy Van Vendy | Web | 28. března 2016 v 20:45 | Reagovat

Tvoje minirecenze se mi moc líbí, líbí se mi, že ke každé knize napíšeš svůj vlastní názor, co se ti na knize líbilo nebo nelíbilo. Asi bych si přečetla všechny tři, tvé recenze jsou lákavé, i když tu poslední hodnotíš jako slabší. I když bude záležet, jestli ty knihy mají v knihovně, protože s koupí knih jsem značně zpomalila. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama