Září 2015

Blogování bez pravidel

29. září 2015 v 20:52 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Bloguju už dlouhou dobu. Ale je pravda, že už dávno ne tak jako dřív. Dřív jsem blogovala každý den a můj blog neměl konkrétní směr, psala jsem jen o svém životě a to mi stačilo. V poslední době je to tak, že chci vydávat jen články, které za něco stojí a mají pro mě nějakou hodnotu. Myslím si, že jsem tedy dospěla přesně do bodu, do kterého jsem vždycky dospět chtěla. Ale čemu se chci věnovat je něco ještě trochu jiného.

Tentokrát mě celkem zvedla ze židle série článků o tom, jak si vylepšit blog. Je tam spousta rad, jak by měl váš blog vypadat. To je sice moc hezký, ale není právě kouzlo v tom, že si každý bude svou doménu vést jak on SÁM chce a nebude se řídit podle nějakých šablon? V tom já jsem blogování měla vždycky tak ráda, tu svobodu, jakou člověk při psaní článků a vytváření svého webu má. Podle těchto návodů by se totiž z blogů stalo něco neosobního a člověk by si jen zbytečně lámal hlavu nad tím, co na své stránce mít může nebo ne. A s tím já naprosto nesouhlasím. Samozřejmě, že váš blog musí mít nějaký řád, ale píšete ho vy a musí v něm tedy být kousek z vás samotných a ne něco, co jste se dočetli někde jinde.

Ať si každý bloguje jak chce, ale ať to dělá každý sám podle sebe. Musím říct, že proto miluju blogy, které jsou něčím výjimečné a vybočují z řady na chlup stejných. Dokud si svým blogem nevyděláváte, jako některé slavné blogerky a nemusíte dodržovat určitá pravidla a nemusíte psát pomalu každý druhý článek o produktech, které jsou vám zasílány zdarmy, popusťte uzdu vaší vlastní fantazii a na svém blogu si dělejte co chcete! Třeba internetový svět zaujemete i tak a budou z vás hvězdy také a to tou nejlepší cestou!


Já jen doufám, že jsem vás tímto článkem nějak nepobouřila. Nic vám tímto nechci diktovat, je to jen můj osobní názor a takhle to já cítím a také se tím řídím ve svém blogování.

Infinity

Chvástačka za pár měsíců

12. září 2015 v 1:10 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Já a knížky. To je kapitola sama pro sebe. Jsem knihomol, všichni to ví a jsem za to šťastná. Jsem vážně šťastná, že mám takový koníček, který mě v životě obohacuje a když narazím na člověka, který taky rád čte, vždy si máme co říct. Mezi tuto vášeň také patří časté nakupování nových knih, které se hromadí do seznamu knih nepřečtených. Nejradši bych přečetla všechny ty nádhery najednou, ale to bohužel nejde a tak spousta titulů na mě už dlouhou dobu čeká, až se do nich začtu.

Během asi tří měsíců se mi opět nashromážily nové knihy do knihovničky. A musím říct, že jsem za tyto úlovky opravdu vděčná, protože co kniha, to skvost. Samozřejmě, že je spousta dalších knih, které si chci koupit, ale u těchto titulů jsem měla pocit, že u mě doma prostě nesmí chybět. Nashomáždily se mi rovnou čtyři klasiky: Jako zabít ptáčka, Deník Anny Frankové, Pěna dní a Daleko od hlučícího davu. Nepatřím mezi lidi, které by klasika odrazovala, naopak jednou za čas se do ní moc ráda začtu a ráda nahlédnu do dění dřívější doby. Hvězdou této kupičky je Murakami a jeho Norské dřevo. Právě tuto knihu mohu společně s Dobrým proti severáku zařadit mezi přečtené. A jediné co mohu říct, tak je: PÁÁÁNI! Ten příběh mě opravdu dostal a Norské dřevo je druhou knihou, kterou jsem od Murakamiho přečetla a určitě není poslední. Murakamiho osobitý styl psaní si naprosto získal mé srdce a Tóru Watanabe se zařadil mezi mé oblíbené knižní postavy.


Nestydaté plavky, Svět podle Garpa, Stoner, Dobrý proti severáku a Každá sedmá vlna. Na všechny tyto tituly jsem četla samé dobré recenze, proto jsem si je také zakoupila a moc se těším, až se do nich začtu. Dobrý proti severáku byla úžasná kniha. Četla jsem ji sice tak před třemi lety, ale dodnes si ji pamatuju a vím, že ve mě zanechala takový hřejivý pocit, který pociťuji vždy, když dočtu brilantní knihu. Její pokračování - Každá sedmá vlna, mě teprve čeká a mám takové tušení, že bude stejně skvělá jako první díl.