na Blog.cz

Máme rozdílné povahy, máme rozdílné názory, ale přesto se milujeme. Musím uznat, že jsem nikdy nevěřila, že by se protiklady přitahovaly, přišlo mi to jako naprostá hloupost. A pak jsem poznala mého přítele, který změnil můj život o 180 stupňů. Po předešlých nevydařených vztazích, z kterých jsem pak ve finále byla jen zklamaná, jsem narazila na člověka, který mým životem zatočil takovým způsobem, že ještě dnes to pořádně nechápu. Konečně jsem poznala, jaké to je s někým opravdu žít, protože jsme spolu téměř každý den. Bylo to hodně změn v mém životě, zvykám si na život, kdy se s rodinou vídám opravdu málo. Ve 22 letech se není čemu divit, ale stejně jsem nečekala, že takový zlom nastane už teď.

Usínáme vedle sebe, pobouzíme se vedle sebe. Doplňujeme jeden druhého, smějeme se spolu, hádáme se, udobřujeme se. Konečně mám vztah, kdy se nebojím tvrdit, že vím, že během pár let očekávám společnou domácnost, svatbu, děti. Sleduju na sobě, jak moc jsem se posunula dopředu. Tento vztah mě posunul do toho bodu, kdy se chci sama ve všem zlepšovat. Chci všechno zvládat sama bez kohokoli za mými zády a dělat mého partnera šťastným. Ale samozřejmě, že také očekávám pomoc, která se mi vždy dostává.

Samozřejmě, že je ten vztah někdy k nesnesení, protože se naše názory na některé věci rozcházejí tak, až jsem z toho zoufalá. A hlavně naše povahy jsou každá úplně jinde. Snažím se takové věci ignorovat, ale někdy to prostě nejde a ve mně se všechno nahromadí a pohár přeteče. Ono je to složitý, když přítel je cholerik, egosita a realista. Ale další vlastností, kterou nesmím opomenout a kterou na něm hrozně moc miluju je to, že by se pro svoje nejbližší rozdal a je prostě úžasnej a ty špatné vlastnosti, které jsem tu vyjmenovala jsou součástí osobnosti, do které jsem stejně bezhlavě zamilovaná. A na druhé straně jsem já: flegmatik, optimista a na všem se snažím hledat jen to dobré. Ale samozřejmě, že mám taky chyb, že bych je nespočetla na prstech jedné ruky. Jsem sobecká, chybí mi empatie a z toho také vznikají naše neshody.

A pak jsou tu chvíle a těch je mnohem víc, než nějakých neshod a to jsou ty, kdy si oba dva uvědomujeme, že jeden bez druhého nemůžeme žít a že je nám společně bok po boku nejlíp. Nedávno jsem tady na nějakém blogu četla, jak je skvělý být single. Musím říct, že to je hroznej blábol, protože když nemáte v životě partnera, který vás vyslechne, vždy se na něj můžete spoléhnout a který vám dá veškerou lásku sám ze sebe, je vás jen jedna polovina. Ale každý ať si žije jak chce, já jen říkám, že ze své zkušenosti vím, že člověk je nejšťastnější, když se má o koho opřít a cítí tu lásku, která je mu rozdávána. A víte, co je úplně nejdůležitjěší? Že vím, že Dominikovi můžu vždycky věřit a nikdy mě nezklame.

Ztráty a nálezy. Kolem té knihy jsem chodila v knihkupectví možná déle než měsíc a věděla jsem, že prostě jednoho dne musí být má. Ale dala jsem tomu čas. Když jste knihomol jako já a jdete do knihkupectví, kde na vás všude vykukují lákavé knižní novinky, všechny si chcete přečíst. Je nutné si ale říct, že mezi nimi musíte najít jen jednu, kterou si vezmete domů. Největším lákadlem pro mě rozhodně byla anotace, díky které jsem si Ztráty a nálezy také zakoupila.

Měla jsem ohromná očekávání od této knižní prvotiny Brooke Davisové. Moc si mě získala obálka, anotace a text na obálace, který říká: Příběh, který vás rozesměje, rozpláče a přesvědčí o tom, že na změnu není nikdy pozdě. Očekávala jsem nával emocí, opravdu vtipné pasáže a věty, které se mi navždy zapíší do srdce. Nejsem si ale úplně jistá, jestli jsem se něčeho takového dočkala.

Příběh vypráví o sedmileté holčičce Millie Birdové, o které si už zpočátku uděláte obrázek jako o zvláštní osůbce. Zvláštností je, že si zapisuje takzvané Mrtvé tvory, mezi nimiž nechybí její zesnulý pes a největší ztráta jejího mladičkého života - tatínek. Její maminka tuto tragédii neustojí a jednoho dne nechá Millie uprostřed nákupního centra a už se nevrátí.

Od té doby na scénu přicházejí další dvě postavy této knihy, a jimi jsou písař Karl, který utíká z domova důchodců a touží naplno žít, i když je mu přes osmdesát let. Nese si s sebou už několik let úmrtí své milované manželky, s kterou prožil celý svůj život. A nakonec tu je Agatha, která už sedm let nevyšla z domu kvůli smrti svého manžela. Její zvláštností je, že si vede Sešit stáří a ze svého "úkrytu" hodnotí každého kdo projde kolem jejího okna, zejména kriticky. Zkoumá své stárnutí do detailů a uvědomuje si, jak moc na ni doléhá.

Tyto tři lidi svede osud dohromady a vydají se na dlouhou cestu plnou dobrodružství, kdy se snaží najít maminku Millie, která záhadně zmizela. Začneme objevovat minulost a charaktery hlavních protagonistů. Na každé stránce je cítit hlavní motiv knih a tím je všudepřítomná lidská smrtlenost a tíha ztrát nejdůležitějších osob. Když si přečtete doslov Brooke Davisové, zjistíte, že se v jejím životě stala tragická událost a to smrt její matky. A tato bolest je cítit v samotném příběhu, je v každé z postav Ztrát a nálezů.

Co rozhodně ubírá na atraktivnosti celé knihy, jsou situace, které by se nikdy nestaly. To si musíte sami přečíst, abyste věděli o čem tu "mluvím". Například fyzická zdatnost téměř devadesátiletého staříka je naprosto nepravděpodobná. Sedmiletá holčička by nikdy v životě nebyla takhle samostatná a nevěděla by vždy, co má dělat v každé situaci. A Agatha samotná je tak nereálná postava, až mě to někdy bilo do očí. A u jedné scény ke konci knihy jsem vyprskla smíchy, jak směšná byla. Přitom to bylo myšleno vážně.

Kniha mě nerozplakala, ani moc nerozesmála, ale získala si mě svou neobyčejností. To se musí uznat, že jsem ještě nikdy nic podobného nečetla. Ztráty a nálezy jsem ohodnotila čtyřmi hvězdami z pěti a teď zpětně si myslím, že by ani nevadily hvězdičky tři.

V květnu se toho v mém životě hodně událo. Mezi nejzásadnější události patří konec Literární akademie. Rozpadl se mi sen, který jsem díky této škole žila. Víte, je to něco neuvěřitelně nespravedlného. Jste šťastní, do té školy investujete téměř veškerý svůj volný čas a pak se jednoho dne dozvíte, že je v insolvenci a vy nemůžete nic. Jen přihlížíte té hrůze společně s dalšími vyděšenými spolužáky a studenty. Byli jsme postaveni před, dalo by se říct hororové zkouškové, kdy jsme všechny zkoušky museli nečekaně zvládnout během dvou týdnů, které jsem ale úspěšně zvládla na jedničky a dvojky. Smutek, stres, se střídal s pláčem a beznadějí. Nemohla jsem uvěřit a ani teď nevěřím tomu, že mě a nás všechny studenty této školy, něco takového potkalo. Ale na celé té věci se mi hrozně líbila jedna věc. Bylo vidět, jak držíme při sobě a doufáme ve vznik nové školy. Stále věříme, že naše budoucnost není ztracená.

Já jsem ale musela udělat velké životní rozhodnutí. Budu přestupovat na jinou vysokou školu a s výběrem jsem spokojená. I když nikdy mi nevynahradí to, co jsem měla na mé milované umělecké vysoké. Ale život jde dál, už se s tím postupně začínám učit žít. Vzpomínky mi zůstanou a odnesla jsem si toho tolik, studium této školy ze mě udělalo lepšího člověka, cítím se mnohem sebevědomější a vím, že v životě dokážu překonávat složité překážky. Vím, že mám načteno spoustu knih, které z hlavy nikdy nedostanu a které mě neskutečně obohatily. A také vím, čím se chci v budoucnu živit a kam mě to nejvíc táhne. Prostě chci psát, to je ten můj největší sen. A díky této škole jsem se mohla neskutečně realizovat a rozvíjet.

V květnu jsem také měla šanci se setkat s úžasnou Youtuberkou Bethany Mota. Pamatuji si na den, kdy mi přišel e-mail, že jsem s ní vyhrála setkání. Nemohla jsem tomu uvěřit, začala jsem skákat a pískat radostí. Splnil se mi tím další můj sen a jsem šťastná, že jsem takovou možnost měla. Bethany je neuvěřitelná, srší optimismem a svých fanoušku si váží a nebere je jako samozřejmost. Díky této akci jsem se také objevila ve videu Teri Blitzen, což mi samozřejmě taky udělalo radost, protože sleduju YT, jak zahraniční, tak české. Připadala jsem si výjimečně, když jsem tam stála s těmi vybranými blogerkami. Na ten den nikdy nezpomenu. A úžasné na tom všem ještě bylo, že díky nejúžasnější sociální sítí - Twitteru, jsem se na místě setkala s dvojčaty Verčou a Kristýnou, které mi dělaly celou dobu společnost a moc jsme se spolu nasmály a byly jsme nadšené.

S holkama, jsem moc ráda, že jsem je mohla poznat. <3

Tohle je z videa Teri Blitzen, moje velká chvilka slávy. :D