Březen 2015

Další rok je za mnou

26. března 2015 v 22:08 | Infinity |  Útržky z mého života
Můj život je jeden velký kolotoč. Pořád se něco děje a já se v těch všech událostech točím a točím. Potřebovala bych nějaké tlačítko, které bych mohla zmáčknout, kdykoliv bych se potřebovala zastavit a na chvíli vydechnout. Učení, učení, učení. Referáty, reportáže, angličtina, španělština, filozofie, dějiny. A pak všechny ty problémy, které nastaly na Literární akademii. Jestli sledujete zpravodajství, jistě jste se situací obeznámeni. Mně je to tak líto, ženou se mi slzy do očí a svírá mě pocit bezmoci, že se něco takového děje.

Obrovskou radost mi dělají hodiny publicistiky, kde se učíme momentálně psát reportáže. Chodíme na různé exkurze, o kterých následně píšeme reportáže a učíme se tak, jak se takové útvary píší a kde děláme chyby. Takové hodiny mě naplňují a moc baví. Také se díky těmto hodinám tvůrčího psaní konečně naučím, jak správně napsat recenzi, protože vím, že na psaní recenzí mám ještě hodně, co zlepšovat.

Za dva dny budu zase o rok starší. Nebyl celý ten rok jen iluze? Vážně se stalo všechno, co se stalo? Někdy mi přijde, že to všechno nedokážu zpracovat. Můj život je tak úžasný a to hlavně díky osobě, se kterou trávím nejvíce mého času. Můj přítel je člověk, který do mého života vnáší světlo a díky němu vím, že jsem našla partnera, kterého chci mít po boku už navždy. Ve všem mě podporuje, vždycky mě rozesměje, dělá mě šťastnou. Jsou taky chvíle, kdy se ale neshodneme a takové momenty mě mrzí, ale protože máme tolik rozdílné povahy a někdy i názory, k něčemu takovému musí bohužel docházet. A Víte taky, co je úžasné? Že v mých, teď už můžu říkat 22 letech, přesně vím, co od života chci. Vidím budoucnost v jasných obrysech a své sny si postupně plním.

Knihy. Povinná četba je tu stále se mnou. Týdně musím přečíst zhruba 2-3 knihy, tudíž není čas si přečíst knihy, které jsem si zakoupila, a do kterých bych se chtěla začíst. Mám toho už tolik přečteno. Přečetla jsem Janu Eyrovou, která si naprosto získala mé srdce. Šarlatové písmeno, které mě taky moc zaujalo, ale nezískalo si mě tolik jako právě Jana Eyrová. Našla jsem si bližší vztah ke komiksům a opravdu moc jsem si je oblíbila. A Solitaire je další knihou, která stojí za přečtení, opravdu vřele vám ji doporučuju.

Vidíte ty úžasné záložky? Ty mi objednal přítel na e-shopu Knižní vesmír a zdobí mé rozečtené knihy. Fotky jídla a pití, to je klasika. Jídlo je velkou součástí mého života a sushi konkrétně je moje nejoblíbenější. A fotka společně s Pauliem Garandem? To je můj splněný sen. Konečně jsem měla možnost ho spatřit, a dokonce s ním mluvit osobně a říct mu do očí, že je pro mě vzorem a že jeho tvorba je něco, co je pro mě neskutečně důležité. Paulie je příjemný, milý člověk, který si svých fanoušků váží a neuvěřitelně mě potěšilo, že se mnou a s mým kamarádem mluvil a udělal si na nás čas. Nikdy na tuto, pro mě hrozně důležitou životní událost, nezapomenu. Jinak všechny knihy, které jsou na fotce nejsou moje, ty které jsou na první fotce, jsou z knihovny a ty ostatní jsou mnou nově pořízené, a za ty jsem opravdu šťastná. Hlavně na Murakamiho se těším, neuvěřitelně moc!