Prosinec 2014

Věci, které mě dokážou rozčílit

29. prosince 2014 v 18:51 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Myslím si, že blog.cz a celkově celý internet je přesycený články o tom, co kdo dostal k Vánocům a jak všichni Vánoce prožili. Já tedy takový článek psát nebudu, protože už je toho všude jednoduše moc. Já bych se chtěla zaměřit na to, čeho jsem si v poslední době hodně všímala a nenechává mě to klidnou.

Všimla jsem si, že lidé nesnesou kritku, i když se jedná o kritiku konstruntivní. Ale proč? Vždyť přeci lidé nekritizují ostatní jen proto, že závidí, ale také proto, aby dotyčnému třeba pomohli. Setkala jsem se s tím i na blozích. Autor/ka napíše článek, který se nemusí úplně každému líbit. Jenže to si dotyčný nejspíš neuvědomuje, a tak člověku, který napíše smysluplný a argumenty podložený komentář, odepíše něco v tom smyslu, jak on ničemu nerozumí a že jeho názor je úplně z cesty. A to je věc, která mě vždycky dokáže neskutečně rozčílit. Proč? Já se jenom ptám proč takhle někteří smýšlejí? Samozřejmě, že mluvím jen o konstruktivní kritice, ne o té kitice, která se člověka může přimo dotknout a je útočná. Tu já nebudu uznávat nikdy a nikdy v životě ji nebudu hájit. Ale je to tím, že když něco napíšeme, když něco uděláme, čekáme jen samé pochvaly? Jak by to pak tady na světě vypadalo, kdyby úplně vymizela kritika? To si prostě nedokážu představit.

A to samozřejmě není jediná věc, které jsem si v poslední době všimla. Za zmínku taky stojí ten veškerý negativismus Čechů. Mně to prostě někdy nedá spát. Vždyť na světě je krásně, člověk si musí uvědomit, že se může radovat i z maličkostí. Já osobně jsem vděčná za každý den. Každý den jsem šťastná a vděčná za to, že můžu prožít další den. A usmívám se na svět, protože mi to není blbý. Protože nevidím jediný důvod proč se mračit, proč si nenajít důvod k dalšímu úsměvu. Proto jsem moc ráda, že jsem v poslední době narazila na tolik blogů, kde autorky píšou to samé, co já. Píšou o tom jak smích, úsměv, dobrá nálada jsou v životě moc důležité! Vždycky jsem šťastná, když někdo v tomhle sdílí můj názor.

Poslední věcí je to, že mi přijde, že nikdo ze současné generace si neumí představit život bez jakýchkoli sociálních médií. Mně přijde, že už si lidé ani neumí pořádně užít třeba příjemný večer u filmu, aniž by to nesdělili všem na facebooku. Co to všechno má za smysl? Proč je současná doba taková? Proč si nemůžeme užít návštěvu kina, obchodů,výstav, čehokoli sami bez toho aniž bychom to sdělovali svým "přátelům" na sociálních sítích, které to ve finále vůbec nezajímá. Proč už se lidé kolem sebe ani nerozhlídnou a pořád jen civí do telefonů? To všichni už zapomněli žít bez této berličky? Je mi to upřímně líto a hrozně nerada tomu přihlížím.

Slibuji, že příští článek bude veselejší a nebude v něm tolik stížností, ale tento článek tu rozhodně má být a stojím si za ním.

Rozčilují vás podobné věci nebo vás nechávají chladnými?


Infinity

Nové knihy vždy rozzáří můj den

15. prosince 2014 v 16:50 | Infinity
Nadpis tohoto článku je vážně naprosto výstižný, protože pokaždé, když si koupím novou knihu, jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Už delší dobu, myslím, že je to přes měsíc, se mi nahormadilo dost nových knih a konečně jsem se dostala k jejich nafocení. To mi pokaždé udělá takovou radost! Fotit mé milované, nové knihy. Dnes jsem byla tak po dvou týdnech v Luxoru a koupila si knihu s názvem Kukuřičný město, protože už samotná anotace mě naprosto nalákala a nádherná obálka také. Doufám, že to bude další strhující příběh, protože na ty mám v poslední době štěstí. I když musím říct, že z knih, které se objeví na následujících fotografiích si mě moc nezískal Hastrman - Zelený román od Miloše Urbana. Ano, Miloš Urban je mistr slova, píše dokonale, ale díky jeho dlouhým popisům se děj knihy místy tak táhne, že se při četbě vyloženě nudím. Další knihy nemohu posoudit, protože jsem ještě vůbec kvůli učení a časovému skluzu neměla čas se do nich pustit. Ale třeba na Eleanor a Park se tak neskutečně těším, to si ani neumíte představit!

Jsou tu i tituly, které jsem si koupila v rámci studia a povinné četby, a těmi jsou Hastrman a Jak se dělá kniha. Další jsem si zakoupila pouze pro účely potěšení mé knihomolské dušičky. :D Neskutečnou radost mi udělala kniha Léky smutných, kterou jsem vyhrála na knižním sraze neboli Vojtových narozeninách. Je to kniha, která se mi jednou díky úžasné recenzi zaryla do paměti a vždycky jsem si ji chtěla pořídit. Samotná autorka oné recenze knihu do soutěže věnovala, to je na tom i ta skvělá náhoda.

Ponorka a Ukaž, co děláš jsou dalšími literárními objevy, které jsem v knihkupectví zaručeně nemohla nechat, protože uritě se stanou knihami mého srdce. Někdy mám takový pocit, jako by určité knihy ke mně patřily už jen v tu chvíli, kdy je vidím v knihkupectví. Myslím si, že kniha Ukaž, co děláš mě bude hodně inspirovat ve tvoření blogu a toho, co mě baví. I když nemám moc ráda jakékoli příručky nebo knihy plné rad, myslím si, že tato bude něčím jiná. Je v ní spousta zajímavých citátů a je velmi inspirativní.



Dlouho chybějící článek

2. prosince 2014 v 23:38 | Infinity |  Útržky z mého života
Myslím si, že tento článek tu v poslední době dost chyběl. Nedávno jsem si pročítala starší články a musela jsem se smát nahlas. Můj blog byl zaměřen vlastně jen na to, co jsem během dne dělala a co mě zaujalo nebo naštvalo. A hlavně můj svět zaujímaly tak nepodstatné věci! Furt jsem myslela jen na to, jaký kluk se na mě podíval a co mi případně řekl nebo napsal. Všimla jsem si, jak se mi naprosto změnil pohled na svět, jak jsem se změnila já. Líbí se mi, jak se lidské priority časem až neuvěřitelně mění a jsem šťastná, že to tak je. Kdybych potkala dnes své osmnáctileté-devatenáctileté já, řekla bych si: Verčo, haloo prober se už!!

Poslední dobou se mi vážně nejlépe píše o knihách. Je to téma, o kterém bych mohla psát pořád, protože knihy čtu vážně ve vysoké míře. Jen do školy musím přečíst zhruba 3 knihy týdně. Také jsem už vlastně závislá na nakupování knih, protože knihkupectví navštěvuju kdykoliv můžu a moc ráda si prohlížím nové tituly. A když vidím knihu, kterou musím mít, ten den se už krásně vyjímá u mě doma v knihovničce. Problémem je to, že je opravdu málo času a já mám tolik nepřečtených, krásných knih, které jen čekají, až přijdou na řadu a já se budu moct nořit do jejich nepoznaných příběhů.

Někdy ale přemýšlím, jestli to celému mému blogu stačí. Jestli bych se neměla vrátit k úvahovým článkům, k článkům, kde jsem psala o maličkostech, které mi denně dělají radost, k rozhovorům s blogery. Protože vím, že jste takové moje články rádi četli a mě bavilo je psát. Ale v poslední době je prostě problém s časem a nápadů tisíce, což není ta nejlepší kombinace. A také jsem přemýšlela nad designem. Tento design už je tu takovou dobu, že už je mu možná přes rok a i když je vážně nádherný, je na čase vzhled blogu změnit.

Když jsem v tak nostalgickém přemýšlení nad mým blogem, nedávno jsem si vzpomněla, jak krásné bylo mít denně přes 100 čtenářů a přispívat článkem každý den. Ty časy jsou pryč a už se bohužel nevrátí. Stíhat vysokou školu, miliony úkolů, neustálé čtení povinné četby a trávit čas s přítelem je náplní mých dnů a blog mezi ty činnosti tak úplně nezapadá. Možná, kdybych uměla lépe hospodařit s časem, tak by se s tím dalo něco dělat, ale protože prokrastinace je taky můj velký nepřítel, asi se to jen tak nezmění.

Mimochodem nastal prosinec!! Moje nejoblíbenější roční období. Dnes ráno, když jsem šla do školy, na chvíli jsem se musela zastavit a vychutnat si ten první sníh. Tento pocit mi nic nenahradí, měla jsem takovou radost! I když vím, že budou Vánoce plné starostí ohledně školy a nastávajícího zkouškového období, tak si z toho nic moc nedělám. Tu vánoční atmosféru mi stejně nevezmou ani starosti, které budu mít se školou. I když jsem někdy vysloveně povinnostmi zavalená a už mi to leze na nervy, vždycky to potom nějak přejdu a hodím se zas do klidu, protože prostě taková jsem. Dokážu všechno brát z té lepší stránky a jsem za to neskonale vděčná, protože když kolem sebe vidím ty otravné obličeje každé ráno v MHD, přijdou mi všichni kolem mě k smíchu. Proč se neusmát? Proč mi všichni přijdou tak nešťastní?

Brzy se tu rozhodně objeví článek o knižním srazu, který se konal minulou sobotu v Brně, a který byl mimochodem opravdu boží. Byli jsme tam s Em Age a slavily se narozeniny Vojty. Jsou to dva lidi, které mám moc ráda, a kterých si moc vážím. Také se mi opravdu zamlouvá téma týdne! Konečně! A možná se tu objeví taky recenze na knihu Papírová města, protože to byla neskutečná jízda! To je tak nádherná kniha, že ji mám stále v hlavě a během dne si na ní třeba i několikrát vzpomenu. A ve finále se tu také objeví článek plný nových knih, kterých opravdu není málo. :D

Jo a taky jsem hrozně šťastná a šťastně zamilovaná!


Foto ze zmiňovaného výletu do Brna.

Jak se v poslední době daří Vám?

Infinity