Říjen 2014

Mé názory na nové knihy

30. října 2014 v 17:32 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Je to až neuvěřitelné, ale je tu další článek! Já jsem tak nadšená, že jsem teď konečně měla čas i na blog a mohla jsem tedy sepsat pár nových článků, které se Vám líbily a mně jste tím neskutečně potěšili. Konečně začínám být s mým blogem spokojená. Vidím neskutečný posun od dřívějších článků a musím říct, že to byla opravdu dlouhá cesta. Poslední dobou je všechno tak úžasné! Víte, mívala jsem pochybnosti, že ty povídačky o princi na bílém koni nebo o tom "pravém" jsou smyšlené a že nikdo takový neexistuje. Jak já se mýlila! Mám toho nejúžasnějšího přítele, kterého jsem si mohla přát a díky němu je všechno v životě krásnější. Je třeba chvíle, kdy si říkám, že je toho do školy spoustu a že nemám možnost něco stihnout, pak si ale na něj vzpomenu a všechno je zase v pohodě a nic mi nedokáže zkazit náladu.

Ale tento článek nebude jen o tom, jak jsem šťastná, ale také o novinkách z mé knihovničky. Nedá mi to, a budu se muset zmínit o knize Pán much, kterou jsme měli přečíst na předmět Poetika. Ten, kdo se o literaturu zajímá o této knize musel už jistě aspoň jednou slyšet. Mně přišlo to její hlavní téma tak příšerné a drsné! Malé děti na opuštěném ostrově, rivalita mezi nimi, boj o přežití, různé naschvály a místy i brutální činy. Četba této knihy mě nenechala chladnou, mnohdy mi jen zůstával rozum stát nad tím, jak příšerně se v krizových situacích v tomto literárním díle mohli zachovat někteří malí chlapci. Z četby Pána much mi místy bylo opravdu úzko a mám pocit, že jednoho dne tuto knihu někomu prodám nebo daruji, protože znovu si ji číst rozhodně nebudu. Pak mě ale bavilo při debatě o této knize přispívat mými názory, opravdu mě interpretace a zhodnocování díla naplňuje. Mohla jsem se rozpovídat o tom, co mi případně přišlo nemístné v knize nebo co mě zaujalo.

Samotná obálka se mi taky vůbec nelíbí. Můžete posoudit sami.


Paměti imaginárního kamaráda - recenze

28. října 2014 v 12:39 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že by imaginární kamarádi mohli mít city, tolik myšlenek a pochopení pro svého "stvořitele". Samozřejmě, že je to utopická myšlenka, ale přivedla mě k ní kniha, která si mě získala, a na kterou ještě dlouho nezapomenu. Kniha s názvem Paměti imaginárního kamaráda, kteté vdechl život spisovatel Matthew Dicks.

Budo je imaginárním kamarádem osmiletého autisty Maxe. Max žije nejvíce svým vnitřním světem, nejblíž je mu právě Budo a někdy se zasekne. Při čtení jsem mnohdy přemýšlela, jak takové zaseknutí musí asi vypadat. Když všechno není tak, jak si Max představuje, když si nejde lehnout do postele přesně v 9 hodin, když se mu rodiče snaží vnutit novou značku zubní pasty nebo chtějí navštívit novou restauraci v městě, Max se zasekne. Právě při takových stavech je mu nablízku Budo. On pomáhá Maxovi překonávat těžké situace v životě autisty. Maxovi rodiče si přáli mít normálního syna a tak se ze všech sil snaží, aby Max takový byl, a proto ho pošlou do třídy mezi normální děti a snaží se, aby se Max choval podle jejich představ. Tato kniha tedy není jen o Maxovi a jeho kamarádovi Budovi, je také o jeho rodičích, o učitelích, kteří se snaží Maxovi porozumět.



Co si asi ostatní myslí?

25. října 2014 v 23:41 | Infinity
Tento článek nebude zaměřený na knihy, což je sice vcelku překvapující, ale změna někdy neuškodí. Tentokrát se zaměřím na texty, které jsem napsala v rámci semináře Literárních dílen. Tento pátek jsme měli moc zajímavý seminář, kdy jsme se vydali do nákupního centra poblíž naší školy a měli jsme za úkol nějakou chvíli pozorovat pět rozdílných osob a vyvodit, na co by asi mohli myslet, případně jací jsou. Každý popis měl být kratší a měli jsme začít slovem Jsem. Sledovala jsem chvilku pár lidí a moje mysl už začala pracovat na 100%. Začala jsem tedy přenášet na papír tyto postřehy.

1. sledovaný objekt: Jsem ponořený do svých myšlenek a vadí mi, když mě kdokoliv z mého přemítání vyrušuje. Měl bych sníst toho hamburgera nebo ne? No, asi to byla blbost si dávat hambáče k snídani. Hmm, co mi píše Marek? Co mi zase může chtít? Nemám vůbec na nikoho náladu, chci se jen v klidu najíst. Sice je mi osmnáct, ale jsem ze všeho kolem sebe otrávenej. Všichni furt něco chtěj, jen kecaj blbosti.

2. sledovaný objekt: Jsem padesátiletý businessman a v tuto dobu mám chvilku na to, si pořádně vychutnat ten úžasný čokoládový dort. Proč Marie neumí taky takový? To bych se vždycky s větší radostí vracel domů. Takhle jak to je, je to hrozný stereotyp. Zase další pracovní mail? Vždyť je teprve půl 10 ráno, to jsou všichni najednou tak akční? Někdy mě mrzí, že jsem vedoucím oddělení. Tolik zodpovědnosti na jednoho člověka!

3. sledovaný objekt: Jsem to ale fešák! Hmm, dneska mi to fakt sluší. Každá holka se za mnou otáčí, a tím mi zvedá to moje vysoký ego. Prostě jsem zvolil opět dokonalej oblek. To modrý sako mi neskutečně padne, hlavně se tím odlišuju od těch nudně oblíkanejch Čechů. S kým to dneska mám schůzku? Včera jsem měl v posteli nějakou Mirku nebo snad Kláru? Jakej by to asi byl život, kdybych nebyl takovej frajer?

4. sledovaný objekt: Jsem dvanáctiletej kluk a teď mě otravujou dvě spolužačky. Kdo o jejich společnost stojí? Já teda určitě ne! K čemu jsou holky? Je s nima hrozná nuda. Jenom s kukama si užiju nejvíc nejvíc legrace a lumpáren. To, co jsme udělali minulý týden ještě dlouho nezapomenem. Ten zděšenej výraz učitelky za to stál. Zarazit hřebík do zámku od jejího kabinetu byl prostě úžasnej nápad!

5. sledovaný objekt: Jsem dcera matky, která vůbec nechápe, co chci. Tahá mě sem na nákupy a zas mele o tom, jak se neumím chovat. Pořád ty samý kecy dokola! Kdo to má pořád poslouchat? A teď si ještě myslí, jak je vtipná. Kdy mi napíše Adam? Od rána hypnotizuju Facebook a pořád nic. Kluci jsou ubožáci, úplně všichni! Až si na mě Adam večer vzpomene, tak mu neodepíšu. Už mě nezajímá. Mě nikdo nenechá takhle čekat.


Mě osobně takový popis moc bavil, bylo vtipné zapisovat si o určitých osobách tyto poznámky a vědět, že vůbec netuší, že se pokouším jim náhlednout do jejich myšlenek a sepisuju o nich takové věci.


Na tuto fotku jsem pyšná. Je ze školního výletu do Žďáru nad Sázavou, který opravdu stál za to a to místo je naprosto božské. Přemýšlím, že o tom výletu sepíšu samostatný článek, protože mám odtamtud spoustu krásných fotek a zážitků.

Uvítali byste víc takových článků, kde by se objevovaly texty z hodin tvůrčího psaní?

Infinity

Podzim plný knih a spokojenosti

14. října 2014 v 17:02 | Infinity
Nevěřím tomu, že píšu nový článek, že mám volnou chvilku a můžu se věnovat mému blogu. Jak jsem předpokládala, od konce září mi nastalo nejhektičtější období za poslední dobu. Je to neskutečná změna od toho odpočinkové léta. A já jsem si uvědomila, že i když si mnohdy stěžuju, že je toho moc, tak mě to studium a plnění povinností naplňuje a já jsem spokojená. Navíc s přítelem je všechno úžasné a dokonalé, nikdy jsem neměla hezčí vztah, než mám s ním. Každá chvíle s ním je pro mě tou nejšťastnější a nejlépe strávenou. I když s únavou to už není úplně nejlepší, s tou bojuji denně, vstávání v půl 7 je opravdový zabiják, a moje tělo si na tak brzké vstávání nedokáže jen tak zvyknout. A je podzim, jedno z mých nejmilovanějších ročních období, příroda kolem je najednou tak klidnější a krásnější. Všude samé barvy a pohoda a vůně přicházející zimy ve vzduchu. Ono je to zvláštní, ale v těchto pár větách je vystiženo téměř všechno, co mě teď obklopuje. Vím, že to sem píšu často, ale já v poslední době zažívám naplnění veškerého vnitřního štěstí. Přistihla jsem se, že když jdu sama po ulici, pořád se usmívám, prostě to nejde zastavit. Upřímný úsměv na tváři, s kterým se budím do každého dalšího dne.

V druhém ročníku na VŠ je všechno rychlejší. Je toho mnohem víc, takže není možnost se byť na sekundu nudit nebo nemít něco na práci. Tolik knih, které musím za tento rok přečíst, tolik jsem snad nepřečetla za celý svůj život. :D Ale mně to nevadí, přeci jen jsem knihomol a na čtení si stěžovat nebudu nikdy. I když je pravdou, že některé knihy, které jsou na seznamu četby bych si sama od sebe dobrovolně nepřečetla. Mám předmět, kde máme za úkol přečíst snad všechny knihy od Shakespeara, a to v originále. A já, ač jsem z toho byla prve dost v šoku a nevěděla jsem, jak to zvládnu, jsem zjistila, že je to skvělá zkušenost. Uvědomila jsem si, jak jsem byla hloupá, že jsem odkládala četbu Shakespearových děl na někdy později. Tolik mě to baví se nořit do knih od tohoto celosvětově známého autora.

Tady jsou knihy, které jsem si koupila za poslední dobu. Sen noci svatojánské a Othello, benátský mouřenín od Shakespeara, které vlastním ve dvojjazyčné edici a Strakonický dudák, jsou četbami do školy a ty ostatní jsou jen tak pro radost. Nejvíc se asi těším na knihy od Caitlin Moran. Mimochodem kniha Sen noci svatojánské se mi moc líbila, a já mám pocit, že si tento poutavý příběh přečtu někdy ještě jednou. Othella jsem akorát začala číst a tato kniha si mě také naprosto získala.