Říjen 2013

Skála - recenze

28. října 2013 v 20:53 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Autor: Peter May Skála
Rok vydání: 2013
Originální název: The Blackhouse
Počet stran: 392
Žánr: Detektivní thriller
Nakladatelství: HOST

Anotace: Skotský ostrov Lewis je krásné, ale drsné odlehlé místo bez stromů, bičované větry a pokryté vřesovišti. Topí se tam rašelinou a mluví gaelsky. A snad jen strach lidí z Boha je tam silnější než starost o živobytí. Pod zástěrkou víry však přežívají staré pohanské hodnoty a prapůvodní touha po krvi a pomstě. Na ostrov přijíždí nedávnou ztrátou syna poznamenaný policejní detektiv Fin Macleod, jenž se má podílet na vyšetřování brutální vraždy, spáchané podle stejného scénáře jako vražda, jíž se zabývá v Edinburghu. Fin prožil na ostrově Lewis dětství, takže vyšetřování je pro něho zároveň cestou domů a do minulosti. Setkává se s dávnými kamarády, s Artairem, který si vzal Marsaili, Finovu první lásku, a s mnoha dalšími. Většina z nich ho však nevítá s otevřenou náručí. Fin netuší, že klíč k případu by mohl odemknout i dveře, za nimiž je ukryto tajemství, jež se bezprostředně týká jeho samého. Jakou roli v případu hraje Finova dávná účast při tradiční výpravě na lov terejů hnízdících na nepřístupné nebezpečné skále An Sgeir? Povede tragédie, jež se tam tehdy odehrála, i po všech těch letech k další oběti?
Skála je detektivní román vzácné síly a představivosti odehrávající se v kulisách, které připomínají velké anglické romány devatenáctého století. Je možno ho zařadit do kategorie tzv. literary crime, tedy krimi psané kvalitním literárním stylem, přesahující hranice žánru, která je dnes globálně úspěšná především díky severským autorům od Mankella přes Larssona, Keplera a další.

Peter May


Peter se narodil roku 1951 v Glasgow. Je ve světě uznávaným spisovatelem a od svých 27 letech začal psát úspěšné romány a věnuje se také psaní nejplodnějších televizních scénářů. Zajímavostí je též to, že je autorem šestidílné série "čínských" thrillerů a tím se dostal do povědomí celého světa. A úspěšnsot románu Skála je taková, že je v plánu i filmová verze.

Zde Vám přináším video, které mě moc zaujalo. Peter May na něm vypráví o své knize.


Moje pocity z knihy

Musím říct, že kniha Skála je famózní. Tolik pocitů ve mně naposledy vyvolala úžasná kniha Hvězdy nám nepřály a od té doby jsem na podobně úžasné knižní dílo nenarazila. Skála je detektivka, ve ktreré jsou také prvky vyprávění o celoživotní lásce dvou lidí, kteří si k sobě hledají cestu dlouhá léta. Je to kniha o přátelsví, o důležitosti rodiny v životě a hledání zásadních životních priorit. Líbilo se mi, že nebyl celý příběh zaměřen jen na řešení vraždy, ale že kniha byla řešena retrospektivně a zaměřovala se na příběh Fina Macleoda. Postupně jako čtenáři zjišťujeme, jak jsou určité postavy v životě Fina důležité od jeho dětství až do současnosti. Skála je plná překvapení a musím také podotknout, že popisy drsné země jako je Skotsko mě moc bavily. Jak už je zmíněno v samotné anotaci, Fin se po několika měsících vrací na ostrov Lewis, kde strávil své dětství, protože je policejní detektiv a od místních obyvatel musí zjišťovat, kdo je vrahem Angela Macrietchiho. Angel nikdy nebyl mezi místními lidmi oblíbeným, proto je Fin zmatený a v celém příběhu nemůže přijít na to, kdo by mohl být vrahem. Zároveň na ostrově se setkává se svou životní láskou Marsaili, která si během těch let, kdy Fin na ostrově nežil, vzala jeho kamaráda z dětství Artaira. Mezi skvělou práci spisovatele řadím i popisy pocitů Fina, díky nimž jsem si dokázala představit, jak těžké pro něj všechno v dětství i v současnosti muselo být.

Také ale musím podotknout, že jediná část knihy, která mě místy nebavila je ta, kdy si Fin vzpomíná na časy, kdy v krutých podmínkách musel lovit vzácného ptáka guga, který se nachází na místě An Sgeir. Místy byly popisy tak kruté, že jsem se bála číst dále. Ale jinak je kniha úžasná a mně je už teď jasné, že si ji po nějaké době přečtu znovu a budu v ní hledat další vrstvy příběhu, které jsem teď třeba neobjevila.

Petera Maye tedy řadím mezi oblíbené spisovatele a těším se na pokračování Skály, protože jak jsem se dočetla, jedná se o trilogii. Jsem moc zvědavá, jakého pokračování se dočkám. Protože Skála byla napínavá od začátku do konce, její pokračování taková určitě taky budou.


Konečné hodnocení

Kniha Skála ode mě získává 9 hvězdiček z 10. Všem Vám moc doporučuji si tento detektivní román přečíst, protože rozhodně litovat nebudete a od knihy se nedokážete odtrhnout stejně jako já.


Na závěr bych chtěla poděkovat za recenzní výtisk knihy od internetového knihkupectví http://www.knihcentrum.cz
Knihu zakoupíte za 247 Kč ZDE.


Infinity

V hlavní roli tvůrčí psaní

21. října 2013 v 22:23 | Infinity
Konečně mám nějaký ten čas na napsání nového článku, což mě opravdu těší. Sice jsem zase moc unavená, ale to neznamená, že nemám sílu napsat něco, co by mohlo zajímat několik zvědavců. :D

Hodně z Vás se ptalo co přesně studuji za obor. Studuji Literární tvorbu a mezi mé předměty patří Dějiny současnosti, Angličtina, Evropská literatura, Literární dílny, Poetika, Dějiny umění a kulutry, Literární žánry, Evropské myšlení, Práce s prameny a Praktický český jazyk.

Asi jsou pro Vás některé názvy určitých předmětů velkou neznámou a já ráda vše přiblížím. Jedná se o studium Dějin, literární teorie a zaměření na psaní. Studium dějin mě baví, dozvídám se díky nim spoustu zajímavých věcí z historie a navíc máme skvělou profesorku, která si dokáže svým vyprávěním o všech možných zajímavostech získat každého pozornost. Také máme zaměřenou výuku na studium bible a tento předmět se nazývá Evropské myšlení. I když jsem si myslela, že mě tyto přednášky bavit nebudou, tak jsem se mýlila. Jsou to přednášky, které mi toho dávají moc. Nejoblíbenějším předmětem ze všech jsou pro mě však Literární dílny neboli Tvůrčí psaní. Zde máme možnost psát na zadaná témata. Zaměřovali jsme se například na popis, charakteristiku, postavy a v příštích hodinách se zaměříme na dialogy. Při těchto hodinách jsem ve svém živlu a baví mě mé texty číst před třídou.

Ráda bych se podělila o jednu ukázku z hodiny, která si myslím, že se mi povedla. Měli jsme poslouchat hudbu a psát to, jak na nás působí. A já jsem byla nadšená, že se jednalo zrovna o popis, protož ten já mám nejradši. Na daný úkol máme pokaždé 10 minut.

Zamilovaný pár prožívá ten nejkrásnější první měsíc vztahu, kdy je všechno plné těch nejoptimističtějších plánů do budoucna. V myšlenkách těchto milenců není nic negativního. Tu krásnou nevědomost střídají úsměvy na jejich tvářích, vzájemné doteky a polibky plné vášně a příslibů pro ještě nádhernější zítřky. Naivita jako by z nich byla vyloženě čitelná. Neuvědomují si tu tíhu reality a zajetých stereotypů. Je jim tak dobře a užívají si každé chvíle, kdy spolu mohou být. Kolemjdoucí je probodávají závistnými pohledy, protože se mezi nimi nacházejí osamělé duše, které touží po stejném souznění, jaké mají tito dva zamilovaní lidé.

Dále jsme si měli představit, že máme zavázané oči a měli jsme popsat místo, které měli ostatní poznat podle našeho popisu. Schválně, jestli uhodnete o jaké místo se jedná. :-)

Cítila jsem vůni pistáciové zmrzliny, pod mýma nohama vybrovaly kroky stovek lidí a slyšela jsem pláč malých dětí, které prosily maminky o nové hračky. Celodenní shon střídalo vyprávění mladých slečen o jejich vysněných idolech a o chuti na hranolky a hamburgery. Cinkání drobáků a chaos kolem mě narušoval tok mých myšlenek. Byla jsem na místě, kde se lidé jen ženou za tím, co potřebují a já jsem se vůbec necítila ve své kůži. Když jsem však mohla ohmatat stránky knih, byla jsem rázem jako v ráji.

Ukázek je mnohem víc, ale tyto se mi něčím zalíbily nejvíc. Určitě tu budou příbývat i další, když by byl zájem. :-)


Infinity

Bez blogu být neumím

19. října 2013 v 16:23 | Infinity |  Útržky z mého života
A kdo se tu objevuje? Smějící se No přeci já, protože ten minulý článek jsem psala ve fázi, kdy jsem byla moc unavená ze všeho a myslela jsem si, že na blogování nebudu mít už třeba ani hodinu času. Ale já bez blogu prostě žít nechci. Nestojím o to ztratit všechny moje milované bloggery jen nějakým mým rozmarem, že končím. Ne, já nekončím, blogu se nevzdám. Protože je to velká část mě. I když už tu nebývám každý den jako dříve, protože to se jednouše nedá, tak sem chci přispívat i nadále. Ten minulý článek mazat nebudu, mám pocit, že tak ještě měsíc zpět bych to udělala, ale teď už ne. V tu chvíli se jednalo o unáhlené rozhodnutí, v tu chvíli jsem to udělat ale chtěla. Ale jak už mě většina z Vás zná, já často měním své názory. Někdy i ze dne na den. Když jsem si četla ty všechny komentáře od Vás, udělali jste mi neskutečnou radost, že u Vás mám takovou oporu a že Vás vážně tolik mrzelo, že bych už sem nadále nepsala.

A jak jsem psala, že nemám čas ani na své koníčky, tak to také není úplně pravda. I když školy mám hodně, stíhám si udělat čas i na trávení chvilek s mým miláčkem, na čtení a také na posezení s přáteli. Ale samozřejmě, že spoustu volného času padne na studium, jak se dalo očekávat. Protože kolik si za den jen zapíšu nových poznámek z přednášek a seminářů, je občas k nevíře. V týdnu jsem naprosto nevyspalá, místy si připadám jako chodící mrtvola, protože spánku se mi moc nedostává. Všimla jsem si, že nedokážu v týdnu usnout dřív než ve 12 a to je ten problém, když ráno vstávám v 6 hodin. Měla bych si ten režim srovnat, o tom moc dobře vím. Snažím se o to, ale stejně to ve finále pokaždé nevyjde.

Přemýšlela jsem, jestli se tu budou objevovat články i o něčem jiném než o mém životě a ještě nevím. Uvidím, o čem se mi bude chtít psát. Teď mě nejvíc baví sdělovat novinky z mého života a moje pocity. To jsem měla vždycky nejradši, to si myslím, že se na mém blogu dost odráží.

I když jsem pořád tak vyčerpaná a unavená ze všeho toho shonu, tak musím říct, že jsem stále moc šťastná. Je totiž tak dokonalé mít po boku člověka, kterého miluju tak dlouho. Je úžasné s ním být konečně ve vztahu a vědět, že ty city jsou opětované. Toikrát jsem to už vzdávala a říkala jsem si, že už nemám cenu dále bojovat, ale to bylo zbytečné. Ono se vyplatilo počkat, protože teď mám to štěstí, na které jsem tak dlouho čekala. :-)

Vracím se Vám a už nehodlám tento blog opouštět.

Vaše Infinity

Jednou to přijít muselo

13. října 2013 v 0:17 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Už asi měsíc přemýšlím nad tím, že tento článek napíšu. Nemám vůbec čas ani sílu na blog přidávat nějaké články. Mrzí mě to, ale v nejbližší době se tu objeví poslední recenze a články přidávat už budu vážně jen minimálně. Na Bloglovin někdy zajdu a přečtu si nějaké články mých oblíbených blogerů, ale je Vás tolik, že ani Vaše články nestíhám komentovat. A vysoká škola není žádná legrace, je toho hodně. Navíc chci trávit můj čas trávit s Pájou a užívat si našeho krásného vztahu. Je mi to líto, ale o prázdninách bylo všechno jinak, měla jsem spoustu volného času, bavilo mě články psát. Teď už ani nemám moc námětů v hlavě, hlavně se soustředím na můj život, povinnosti a na koníčky mi nezbývá prostor. A o víkendu si chci aspoň trochu odpočinout a vypnout.

Třeba se zase vrátím, ale myslím si, že spíš ne. Tento blog rozhodně mazat nebudu, protože je tu spoustu vzpomínek na můj život a jednou za čas si je ráda připomenu. Je tu také má tvorba a začátky psaní. Jsem z toho smutná, ale mám pocit, že jsem dospěla v životě do další etapy a nemám potřebu sem už psát všechno, co se mi v životě děje. Jsem spokojená se vším, co mám a vše si střežím jak poklad uvnitř sebe.

Moje blogová cesta byla dlouhá, ale mám pocit, že pomalu ale jistě je u konce. Jak říkám.. Můžete se těšit na jednu z posledních recenzí na úžasnou knihu, kterou teď čtu a pak se tu objevím možná jednou za měsíc. Budete mi chybět. A nezlobte se, že se na Vašich blozích už taky moc nebudu objevovat. Snad nezapomenete, že tu byla nějaká Infinity, Verča, která svůj blog měla moc ráda a Vás samozřejmě taky. Děkuji Vám za všechno, mé oblíbené bloggerky a bloggeři. :-)

Když mi v životě vůbec nic nechybí

4. října 2013 v 20:05 | Infinity |  Útržky z mého života
Jak já mám ráda ten pocit, když mám před sebou napsání celého článku.. Jsem tu opět po týdnu a s plno novinkami z mého života. Asi bych mohla začít tím, jak moc zamilovaná stále jsem a jak je to v poslední době krásné. Jen když si na něj vzpomenu, hřeje mě u srdce a chci být zase s ním. Včera jsme se spolu dívali na film Milý Johne a já jsem si i díky tomu filmu uvědomila, jak moc podstatné je někoho jako je on podstatné v životě mít. Savana a John z tohoto filmu se napříč času, kdy spolu nemohli být a kdy on pracoval pro armádu, stále milovali. Myslím, že já mám takové štěstí a i po dlouhé době tu on pro mě bude. Proto mi při závěrečných scnách tohoto úžasného filmu, kdy jsem celý jejich příběh sledovala v jeho náručí tekly slzy z očí. Ale nebyly to slzy smutku, ale slzy štěstí. Jednou za čas se zastavím a říkám si, jestli je možné, že prožívám takové momenty štěstí, jestli to není jen ten nejkrásnější sen. A on není... :-)


Ve škole mám tak skvělé kamarády, že mi připadá, že jsem na ně čekala snad celý život. Jsou to přátelé, s kterými si vždycky mám co říct a pokaždé se tak nasmějeme. A víte taky čím to je? Že jsem si uvědomila, že si 100x víc rozumím s kluky než s holkama. Oni nemají potřebu mě pomlouvat za zády, nepodráží mi nohy a můžu jim věřit. A nemusím se před nimi ani trochu přetvařovat, jsem to prostě já a oni mě mají rádi takovou jaká jsem. Nesoudí mě, naslouchají mi a smějí se mým vtipům. Neřeší zbytečně hlouposti a situace, které se zdají být komplikované, rádi ulehčují. Přesně takhle si představuji, že by měla přátelství vypadat. Žádné lži, pomluvy, jen štěstí z toho, že jeden máme druhého. Utvořili jsme takovou partičku a se vším se společně radíme, řešíme vztahy kolem nás, vyslechneme jeden druhého.. Moc se mi líbí to, že jsem vysokoškolačka. Najednou je ten život zase o něčem jiném. Vysoká z nás dělá plně dospělé lidi, dávám nám klíč k tomu, jak se ke všemu postavit, abychom si v životě věděli rady.

Musím říct, že ze všech předmětů řadím mezi úplně nejoblíbenější Literární dílny - kurzy tvůrčího psaní, kdy vytváříme různé příběhy a posloucháme se ve třídě navzájem. Minule jsme vytvářeli v hodině takové kratší povídky, které měly obsahovat určitá slova, která ostatní napsali na papírek. To se mi opravdu líbilo. Probíráme různá témata, která mě ohledně psaní a literaruty zajímají. Učím se přesně to, co zbožňuju a co mě naplňuje. Sice toho není málo, všech těch povinností, ale mně to nevadí, protože to dělám sama pro sebe. Chci si něco dokázat a chci všechno zvládnout. Musím přečíst tolik knih, že mi z toho jde hlava kolem, ale jsem za to ráda. Mám pocit, že se nebudu vážně nikdy nudit. Smějící se

Mrzí mě, že nemám nové fotky, v příštím článku by se ale měly nějaké určitě obejvit. :-)

Infinity