Září 2013

Sny se stávají skutečností

28. září 2013 v 20:50 | Infinity |  Útržky z mého života
Můžu prohlásit, že jsem momentálně ta nejšťastnější holka, na kterou jste kdy mohli narazit. V mém životě mám teď všechno, co jsem si vždycky přála. Studuju dokonalou školu, která je pro mě jako splněný sen, našla jsem si tam kamarády, které mám pocit, že jen tak neztratím a se kterými je mi skvěle. A sen za snem se mi postuně začínají plnit. Já nevím, chvílemi mám pocit, že žiju jen ve snu, že realita nemůže být taková. Že není možné, abych byla takhle šťastná, mám chvílemi strach, že se něco pokazí. Ale ne, na něco takového ani nechci myslet, protože si chci užít každou minutu tohohle dokonalého života.

Ve škole mám tolik zajímavých předmětů, ani jedna hodina mě nenudí a to mě naplňuje neskutečnou spokojeností. Mezi nejoblíbenější předměty řadím tvůrčí psaní, literární žánry, poetiku, český jazyk a angličtinu. Poslouchat o všem, co mě zajímá, je tak skvělé! Nikdy mě škola nebavila a nenaplňovala jako právě teď. Jsem mezi úžasnými lidmi a zažívám nejlepší dny v mém životě. A měla jsem už možnost číst i některých povídky, které jsou nádherné a všichni kolem mě ve třídě jsou pro mě inspirací.


S ním je mi v poslední době skvěle. Trávíme spolu spoustu času a mám ho pořád stejně ráda. Jsem za Páju moc vděčná, hodně mi ve všem pomáhá a je pro mě vždycky oporou. Je pro mě tou nejdůležitější osobou a to se nezmění. :-)

A píše se mi to těžce, ale musím říct, že na blog už vážně nebudu mít ani trochu čas. Je tu tolik věcí, kterým se musím věnovat. Škola, přátelé, on a ještě psaní recenzí. Takže já se nezastavím, jsem pořád jen v jednom kole a takový život je pro mě nejlepší. Proto není čas číst už vaše blogy a že jich je opravdu spousta. Mrzí mě to, budeme se mi po Vás hrozně stýskat.. Jednou za týden se k Vám podívám, ale to znamená, že určitě nestihnu sleodvat všechny mé oblíbení blogy. Snad to pochopíte. Já na Vás nezapomenu jen tak a nebudu si ani blog rušit, protože jednou za čas sem budu chtít zveřejnit nějaké mé nové postřehy, povídky nebo recenze. A vypadá to, že tedy budu sem psát každý víkend a jiné dny nebudu mít čas na nové články.


Poprvé jsem byla v obchodě s komixy. Tolik zajímavých věcí na jednom místě jsem už dlouho neviděla.


A na této fotce je zachycen nová kniha od knihcetra, z které mám obrovskou radost a na kterou se tu objeví recenze. Vedle ní je můj první komix v mém životě. Celý v angličtině a moc mě baví.

Infinity

Nový začátek

22. září 2013 v 23:18 | Infinity |  Útržky z mého života
Tak a je to tu! Prázdniny mi končí. Od konce května až dodnes jsem měla ty nejdelší prázdniny v mém životě a musím říct, že na ně ještě dlouho budu vzpomínat, ale dost už o mých prázdninách, protože o nich tu bylo napsáno vážně hodně věcí. Usmívající se

Poslední dny jsem si užívala naplno, ale je pravdou, že všechno tak dokonalé nebylo. Byla jsem nemocná asi 5 dní, pak když už jsem mohla mezi lidi, tak jsem byla zase plná energie a prožívala jsem dny plné smíchu, ale také zklamání. To už k životu ale patří. :-)

Je toho tolik nového. Viděla jsem spoustu nových filmů jako třeba Terapii láskou a Hostitele. Musím říct, že z těchto filmů si mě určitě získala Terapie láskou, protože tento film mě chytil za srdce a musím říct, že jeho děj byl opravdu silný. Hostitel byl sice hezký, ale bylo to natolik smyšlené, že nějaké části byly i trochu vtipné. To ale neznamená, že by se mi celý ten děj a zpracování nelíbilo. A nečetla jsem knihu, takže nemůžu bohužel srovnávat. Ale jsem ráda, že jsem tyto snímky viděla, protože konečně jsem pochopila všechny ty recenze, které jsem na ně četla. Všechno do sebe zapadlo jako skládačka.


Dnes jsem byla na nákupech a mám tolik krásných věcí, že se mi z toho chce radostí skákat klidně dvacet metrů vysoko. :-D Šaty, tenisky, nové svetry, trička, kalhoty. No udělala jsem si dnes druhé Vánoce. I když nákupy nemám ráda a v kabinkách bylo neskutečné vedro, stálo to za to. V tom oblečení si přijdu sebevědomá a všechny ty barvičky, ty k mému životu patří.

A zítřek. Den D. Mám takový pocit, že na mém blogu nezůstane kámen na kameni, protože pořád budu jen řešit školu, různé povinnosti a budu v jednom kole. A takový život mi tak trochu chyběl. Studentský život má stejně něco do sebe. Je tu spousta překážek, které pokaždé když překonám, něco si dokážu a to přesně já potřebuju. Dostávat se v životě dál a vědět, že na něco mám. Od zítřka jsem VYSOKOŠKOLAČKA. Ani nevíte, jak dlouho jsme na ten den čekala. Těším se, až vstoupím do té krásné budovy a všechno budu objevovat, ve všem se orinetovat a pak sem psát mé postřehy. I když mám velkou trému, jsem ta nejšťastnější bytost na světě. Budu žít svůj celoživotní sen, nechám za sebou svou minulost a budu čelit své úžasné budoucnosti.



A musím se s Vámi podělit o nádhernou písničku, která si mě opravdu získala hlavně díky tomu dokonale propracovanému klipu.

A já se jdu pokusit usnout. Smějící se

Infinity

Dobrý ročník - recenze

20. září 2013 v 14:16 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Autor: Peter Mayle
Rok vydání: 2013 Dobrý ročník
Originální název: A Good Year
Počet stran: 192 stran
Žánr: Literatura světová - Ostatní
Nakladatelství: Olympia Praha
Anotace: Max Skinner má už po krk intrik londýnského finančního světa, a tak využije možnosti přestěhovat se do slunné Francie. Cožpak může být něco lepšího než život v Provenci, kde zdědil po svém strýci venkovský dům? Brzy ovšem Max zjistí, že nic není tak, jak si představoval. Krásnou idylu mu totiž překazí nebezpeční podvodníci, kteří pančují víno. A na scéně se nečekaně objeví krásná mladá Američanka Christie, která má na část dědictví také nárok. Jediný, kdo může Maxovi v tuto chvíli pomoci, je londýnský přítel Charlie, velký znalec vína.

Zajímavost: Román Dobrý ročník se stal předlohou stejnojmenného filmu, který natočil proslulý režisér Ridley Scott. Hlavní roli Maxe Skinnera si zahrál slavný oscarový herec Russell Crowe, do dalších rolí byli obsazeni herci jako nepříklad: Albert Finney, Marion Cotillard...

Peter Mayle

Když jsem si zjišťovala nějaké informace o spisovateli Peter Maylovi, zjistila jsem, že se roku 1939 narodil v Brightonu ve Velké Británii a od roku 1975 se stal autorem různých vzdělávacích knih. Nejvíce se proslavil knihou Rok v Provenci. Tato kniha se stala mezinárodním bestsellerem. V současné době žije Peter Mayle ve Francii, v Provence. Jeho láska k Francii je znát v tom, jak skvěle její krásy popisuje.


Děj knihy

Kniha Dobrý ročník vypráví příběh Maxe Skinnera, který žije v Londýně a jeho profesní život se hroutí. Max neví co dále se svým život, když v tom mu přijde obálka, ve které stojí, že jeho strýček Henry zemřel. Je tím přímo zdrcen, ale zjistí, že po Henrym zdědil venkovský dům ve Francii, v Provenci - v Saint Pons, kde jako malý kluk trávil prázdniny a kde to měl moc rád. Naskytne se mu tedy možnost žít nový život v krásné, prosluněné Francii. A protože má skvělého kamaráda Charlieho, který mu pomůže s financemi a Maxe ve všem podpoří, Max Skinner se rozhodne, že se v Saint Pons, nádherném a útelném francouzském sídle pokusí zabydlet. Max po strýčkovi Henrym zdědil také vinice a sám se ve víně nevyzná, tak se radí s Charliem, který je přímo znalcem vín.

Dalšími z hlavních postav je Roussel, který se o vinice staral po celou dobu a také byl dlouholetým přítelem Henryho. Roussel chce zabránit Maxovi, aby vincie prodával, a tak si o zdejším víně vymyslí, že je odporné a že úroda je špatná. Maxovi se to celé zdá podivné a tak se snaží přijít na to, jak to se zdejšími vinicemi opravdu je. Celý příběh se ještě zamotá, když se objeví dcera Henryho Christie, o které nikdo nevěděl. Max tedy neví, jestli dědictví po strýčkovi poputuje k němu nebo k jeho dceři. A aby toho nebylo málo, Max se zamiluje do místní krasavice Fanny, která ho okouzlí na první pohled a zjistí, že notářka, které celou dobu věřil, paní Auzetová není ta, za kterou ji měl.

Kniha Dobrý ročník je plná otazníků, které dojdou rozuzlení na samém konci a vy budete při četbě překvapeni.

Moje pocity z knihy


Hodnotit tuto knihu pro mě nejspíš nebude nejjednodušší. Musím říct, že jsem se ještě nesetkala s knihou, která by byla tolik zaměřená na vyprávění o víně. A to je právě ta věc, která mě na Dobrém ročníku unavovala. Myslím si, že kdyby autor vynechal na nějaké ze stran knihy vyprávění o vínech, bylo by to pro mě lepší počtení. I er forma byla pro mě zklamáním. Protože jsem se pořádně nedokázala vžít do toho, jak se Max cítí a co se mu pořádně honí hlavou. Musím říct, že ani postava Fanny si moc nezískala mé sympatie. Přišla mi jako jen doplňující postava knihy a jiskření, které mezi Maxem a Fanny mělo být, vůbec nebylo takové, jaké jsem očekávala.

Ale abych knihu nehodnotila jen v negativech, tak musím podotknout, že popisy Francie se spisovateli Peter Maylovi moc povedly. Je znát, že Francii poznal moc dobře on sám a čtenáři tak dával chvílemi pocit, že na těch krásných místech opravdu je. A protože jsem viděla film, který byl podle této knihy natočen, musím říct, že ten se mi líbil mnohem víc než knižní zpracování.

Ale samozřejmě Vás touto recenzí nechci odradit od četby Dobrého ročníku, protože kniha je dobrá a četla se mi rychle. Jen k ní mám neutrální postoj a nemohu jí zařadit mezi knihy, které mi vyrazily dech. Zařadila bych ji mezi oddechovky, které neurazí.

Konečné hodnocení

Dobrý ročník ode mě získává 5 hvězdiček z 10. Důvod naleznete zmíněný již výše.


Na závěr bych chtěla poděkovat za recenzní výtisk knihy od internetového knihkupectví http://www.knihcentrum.cz
Knihu zakoupíte za skvělých 149 Kč ZDE.

Infinity

Zlomové čtyři měsíce

17. září 2013 v 15:00 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Začnu tím, že mi končí v pondělí prázdniny, které byly nejdelšími v mých školních letech. Trvaly celkem dlouhé čtyři měsíce a během té doby se toho stalo tolik, že bych snad mohla vydat knihu, než bych vše vyspala. Vy, co čtete pravidelně můj blog, máte přehled o tom, čím vším jsem si během těchto prázdnin prošla. Šlo o spoustu volného času, o smutné nálady prokládané chvílemi plnými někonečného štěstí. Byla jsem ponořena do několika knih, které mi otevřely oči a které se mi zaryly do paměti. Uvědomila jsem si toho spoustu. Pochybovala jsem o sobě, pak jsem si naopak sebou byla natolik jistá, že mé sebevědomí vyšplhalo snad nejvýš za celý můj život. Byla jsem dole a zase nahoře. Utvrdila jsem se v tom, že miluju v mém životě jen jednoho jediného člověka a že s ním chci být navždy. Ať už to vyjde nebo ne, mé srdce patří jen jemu.

Tolik smíchu, radosti, zklamání a neustálé naděje kolem mě. Tyto čtyři měsíce byly v mém životě zlomové. Posunuly mě dále, protože celou dobu jsem také myslela na to, že ze mě bude vysokoškolačka a stále mi to nedocházelo. Teď je to tolik nadosah. Už mě od začátku vysoké dělí jen šest dní. A já vím, že můj život pokračuje opět správným směrem. Všechno je vlastně tak, jak má být a jak jsem si vždy přála. Myslím si, že trvalo delší dobu, než jsem něco takového mohla vůbec napsat. Ta cesta byla dlouhá. Neustále byly nějaké překážky, které mi bránily k tomu, abych mohla být takhle plná štěstí a pocitu spokojenosti. Proto si něčeho takového vážím, nikdy nemůžu vědět, kdy se všechno zase může zhroutit jako domeček z karet. I to se stává a já budu doufat, že se v blízké době nedočkám ničeho, co by mi mohlo pokazit tyto krásné jistoty.

I když už jsem častokrát psala, jak si užívám skvělé dny se svými přáteli, byla to pravda, ale ne vždy to s nimi bylo tak idylické. Přátelé. To je taky jedno téma, o kterém bych mohla psát sáhodlouhé slohovky. Jsou lidé, kteří z mého životu jednoduše odešli. Já už jsem je nechtěla pouštět do svého světa, stejně tak jako oni nechtěli pouštět mě do toho jejich. Nějak to prostě vyprchalo. Například jedno přátelství skončilo nadobro a já jsem vlastně ráda, ale myslím si, že někdy na mé žvitoní cestě mi ta osoba bude asi chybět, ale nedá se nic dělat. Poslední den, kdy jsem jí viděla, bylo všechno jasné. Ani jsme si to nemusely říct a to "sbohem" jako by bylo tučnými slovy nad námi napsáno. Po skončení střední se projevilo to, kteří lidé měli zůstat mými přáteli a kteří ne. Nejdůležitějšími lidmi, které mi tato škola dala je on a moje nejlepší kamarádka. Nemůžu bez nich žít, bez nich bych nebyla taková, jaká teď jsem.

Byly chvíle, kdy jsem byla plná inspirace, věděla jsem přesně o čem psát a pak byly zase chvíle, kdy jsem jen přemýšlela a lámala si hlavu nad tím, co bych asi tak mohla napsat. Přišla jsem také na to, že nejradši píšu o mých pocitech, o všemožných myšlenkách. Psaní mě naplňuje štěstím a pokaždé, kdy můžu vydat nový článek, jsem plná tak zvláštních pocitů, které mě pokaždé zahřejí u srdce. Kdybych nemohla psát, cítila bych se naprosto prázdná a ztratila bych jeden z velkých smyslů mého života. Psát je pro mě něco tak vzácného. Nic se nevyrovná tomu, když mám hlavu plnou nápadů a přesně vím, kam danou myšlenku nebo příběh vést. Já, otevřená mysl, prázdný papír a možnost vytvořit opět něco nového, to je pro mě dokonalost.

Také jsem si sama sobě dokázala, že když něco chci, dokážu to získat. Bojuju o věci, o které stojím a když cítím, že jsou mi souzeny, jdu si za nimi. Naučila jsem se bojovat a ne přijímat věci se sklopenou hlavu, protože když něco takového dovolíte, v dnešní době jste pak nula. Nikdo se s Vámi nebude mazlit a to jsem si také musela uvědomit. Stojíte o něco? Jděte si pro to, ono to na vás nebude čekat věčně. Hlavně se nikdy nelitujte, neukazujte nikomu svou slabší stránku. I když můžu působit jak kdybych Vás chtěla poučovat, ono to tak prostě v životě chodí...

A co blogový svět? Během těch 4 měsíců jsem si vytvořila takovou zvláštní zálibu. Mám takový zápisníček a do něj si zapisuji všechno blogy, na které narazím a nějakým způsobem mě zaujmou. Myslím si, že počet takto zapsaných blogů se vyšplhal za tu dobu k číslu možná 200. Zajímavých blogů je spousty a je v nich tolik inspirace. Na blogu.cz je tolik nadaných lidí a já jsem tak ráda, že jsem součástí této webové komunity. Patří Vám všem mé velké díky, že tu jste a že můj život také děláte hezčím. Mám Vás upřímně a od srdce ráda.


Jedna z mých nejoblíbenějších fotek za celé léto.

Infinity

Blog Eloran Arroway

15. září 2013 v 22:08 | Infinity |  Výjimečné blogy
Už dlouho jsem nenapsala článek do rubriky Výjimečné blogy a tak bych to ráda napravila. Protože mám v oblíbených odkazech tolik blogů, které stojí za pozornost, není vůbec snadné vybrat ten, který mě v poslední době zaujal nejvíc. Ale i přesto jsem vybrala bloggerku Eloran Arroway, která má naprosto úžasný blog a který tu prostě nesmí chybět. I když je Eloran na blogspotu, tak to vůbec nevadí. Na blogspotu mám spoustu oblíbených blogů, ale tento řadím mezi ty nejlepší na tomto webovém serveru.

Na blogu Eloran Arroway naleznete tolik skvělých článků. A moc se mi líbí, že v poslední době vydává stále nové a nové články. Její blog je autorský a je zaměřený na zážitky z jejího života, na její vymyšlené příběhy, které jsou originální a mají vždy nápad. Také ráda píše o knihách a něco takového si vždy ráda přečtu. Myslím si, že by se měla dostat do povědomí i mezi blogery z blogu.cz. Proto také píšu tento článek. Protože můj blog čte celkem hodně lidí, vždycky ráda pomůžu bloggerům, kteří si to zaslouží. U Eloran mám rozečteno několik povídek a můžu říct, že jí řadím mezi nejšikovnější pisálky mezi bloggerkami a to si myslím, že čtu povídek na různích blozích spousty.

Ve svém profilu se popisuje jako "snílek s hlavou v oblacích, realistický optimista, rádoby umělec, amatérský pisálek" a já si myslím, že se těmito slovy úplně přesně vystihla. I když Eloran neznám osobně, tak si myslím, že musí být moc zajímavá osoba, kterou stojí za to poznat a mě mrzí, že jsem v léte nebyla například na knižním srazu, kde se také objevila. Musím říct, že ve styl psaní patří mezi takové moje vzory. Je jí 21 let a také proto je mi svými názory a články blízká, protože jak všichni víte, mně je 20.

Také zde musím zmínit to, že se mi líbí, jak pracuje s grafikou a je skvělé, že si ke svým povídkám vytváři vlastní wallpapery a tak is čtenář dokáže představit, ja určitě postavy vypadají. Myslím si, že by Eloran měla mít ještě úspěšnější blog než má v současné době a tímto článkem doufám, že jsem tomu pomohla.




A takhle krásné wallpapery Eloran vytváří:


Znáte tento blog? Co si o této blogerce myslíte?

Infinity

Nové postřehy z mého života

12. září 2013 v 19:18 | Infinity |  Útržky z mého života
Po dvou dnech jsem tu opět s dalším článkem. Jsem opravdu vděčná za tolik věcí, co se mi v poslední době v životě děje. I když pořád všechno dokonalé není a jsou chvíle, kdy mi tak skvěle zase není, i tak převažují ty chvíle plné štěstí a naplnění. Takže bych asi měla začít popořadě. První úplně úžasnou zprávou je to, že začnu psát recenze pro knihcnetrum.cz, které už jsem si i hrdě uveřejnila v menu. Brzy mi přijde kniha na mou první oficiální recenzi. Na blogu se sice objevila spoust mých recenzí, ale nikdy jsem nedostala tak úžasnou nabídku, jako právě teď. Tak dlouhou dobu jsem o něčem takovém snila a jsem nadšená, že jsem takovou možnost dostala.
EDIT: Tyto recenze se budou objevovat na mém blogu. Usmívající se

Na včerejším zápise na vysokou jsem byla plná očekávání a nevěděla jsem, co pořádně očekávat. A veškerá moje nervozita ze mě opadla, když jsem na chodbě zahlédla spolužáka, se kterým budu chodit do třídy a s kterým jsme se začali bavit při přijímačkách. Je skvělé už od začátku mít ve třídě někoho, za kterým můžete přijít a kdykoli se s ním bavit. A celkově třída plná pro mě neznámých lidí byla pro mě celkem nezvykem, ale já si myslím, že ještě bude spousta času se během studia se všemi seznámit. Všichni jsme byli obeznámeni s tím, co nás na Literární akademii všechno čeká a jaké předměty vlastně budeme mít. A můžu říct, že jsem s naším rozvrhem spokojená, ještě když budeme mít nejspíš výuku jen od pondělí do čtvrtka a pátek volný. Všechny ty předměty se mi také moc zamlouvají. No posuďte sami... Neznějí předměty jako Evropské myšlení, Literární žánry nebo třeba Literární dílny zajímavě? Já si tedy myslím, že ano. Můžu říct, že když jsem si vyslechla, co mě čeká, cítila jsem se úžasně. Už se nemůžu dočkat, až mi začne má první přednáška.

Konečně šťastná

10. září 2013 v 15:06 | Infinity |  Útržky z mého života
Vracím se Vám, protože jak je o Infinity známo, nedokáže bez blogu žít. Smějící se Je toho tolik, kolik Vám toho chci napsat a taky tak udělám.. Můj život v poslední době je jedna velká dokonalost. Jsou v mém životě lidi, kteří mě dělají šťastnou a už vůbec nesmutním, všechno se změnilo. Pořád mám úsměv na tváři a mám pocit, že se ho jen tak nezbavím. Vím, že jsem si prošla smutným obdobím a že bylo celkem dlouhé. Nad vším jsem moc přemýšelala, dělala jsem si hlavu s věcmi, které se nijak vyřešit nedají. A tak jsem si řekla, že se musím překonat a začít od začátku. Nenechat si mými city kazit dny a ono to najednou všechno jde. Jsem stále stejně zamilovaná, to ano, ale už s tím bojuju mnohem lépe. Beru všechno z té lepší stránky a všichni na mě ty změny vidí. I když jsem se po celou dobu dokázala přetvařovat, tak teď si mí blízcí všimli, že jsem jaksi víc šťastná.

Je to díky pár přátelům, kteří mi pomáhají a každý den tu jsou se mnou. A taky je to hlavně díky němu. Je úžasný a nepřeju si, aby tu zazněla slova proti němu. Sice jsem se kvůli němu trápila, ale to bylo jenom ve mně. Moc mi pomáhá a je tu každý den pro mě, můžu se mu se vším svěřit a vždycky mě rozesměje. Nikdy jsem nevěřila, že bych mohla poznat takhle spřízněnou duši a člověka, na kterém mi bude až tak záležet. Už jsem neuronila ani jednu slzu asi sedmý den a je mi tak dobře, nevím kde přesně nastala ta změna, ale jsem za ní šťastná. A ať už se kolem mě motají kluci jakýkoliv, jsou mi celkem jedno, protože moje srdce stejně patří jen jednomu. Usmívající se

Taky je celkem zajímavé sledovat spoustu lidí kolem mě, jak jsou naštvaní kvůli škole, počasí a dalším takovým věcem. Já mám pořád volno a tak si takové věci ještě nepřipouštím a už se vlastně moc těším na vysokou. Jaké to tam bude a jací lidé mě budou obklopovat. Zítra jdu na zápis do té školy a jsem zvědavá, kolik lidí tam celkem potkám a s kterými se budu bavit. A to počasí je úžasné, nechápu jak si na něj může kdokoliv vůbec stěžovat. Podzim je jedno z mých nejoblíbenějších ročních období a tak to vždycky zůstane. Nemám sklony k nějakým podzimním depresím, právě naopak. Podzim ve mně vzbuzuje klid a pozitivní nálady. Teď akorát je deštivo a já mám chuť se jít projít do deště a děkovat za to, že je další úžasný den.

A jak to bude teď s blogováním? Myslím si, že články budu přidávat pravdelněji. Své oblíbené bloggery jsem po dobu mé nepřítomnosti ale komentovala, takže z toho výčitky mít nemusím. Smějící se A jsem ráda, že stále píšete nové a nové články. Myslela jsem si, že kvůli škole své blogy budete pozastavovat a mám radost, že něco takového nenastalo. Pořád se také nedokážu dokopat k psaní recenzí, ale doufám, že se to brzy ve mně zlomí a já budu mít nápady a podělím se s vámi s tím, co jsem zase přečetla.

Také bych Vám chtěla poděkovat za ty všechny krásné komentáře a že stále chodíte na můj blog. Jste úžasní. :-*

Funeral For My Fat | via Tumblr

Infinity

Já se zase vrátím

5. září 2013 v 21:56 | Infinity |  Tok mých myšlenek
I když bych každý den mohla napsat článek, protože mám pořád spoustu času, tak nevím, co se se mnou děje. Nějak není inspirace a já nechápu proč. Přitom se toho v mém životě poslední dobou tolik děje. A já si teď mé nové zážitky nechám pro sebe a zaměřím se na téma blog..

V jednom komentáři mi bylo řečeno, že můj blog začíná být moc depresivní. Ano, jsem si toho vědoma.. Jsem smutná a nedá se to nijak změnit. Chce to jen čas. Uvědomuju si, že můj blog upadá, není to tu, co to bývalo dřív. Ani nekomentuji mé oblíbené bloggery tak často, jako dřív. Asi to na každého bloggera jednou padne. Já jsem tu měla jednou pauzu asi 10 měsíců. Tenkrát za to mohl rozchod a možná takové ty pocity, kdy se cítím takhle prázdná, jsou příčinou toho, že nemám chuť toho moc psát, dělit se s vámi o moje zážitky. Bylo by to totiž pořád to samé a to by už pak každého nudilo číst. A mě by ve finále nudilo psát pořád o stejných pocitech, myšlenkách.

Je toho spoustu, co mám v hlavě. Mám nové nápady na články, ale musím si to nechat uzrát v hlavě. Hodně přemýšlím i nad knihami, nad novou školou, do které brzy nastoupím a na další a další věci. Ale já zase musím přijít na to, jak přijít na kloub blogování. Nějak mi to nejde a ani na blog nemyslím jako dřív. Asi ještě tak před měsícem jsem každý den myslela na to, jaký nový článek napíšu, čeho se bude týkat. Teď už to jde mimo mě. Mrzí mě, že tohle píšu. Ale věřím tomu, že se brzy zase ta chuť k blogování dostaví. Mně psaní začne chybět, je to přeci jen moje celoživotní vášeň a nikdy se toho nevzdám. Já jen potřebuji nový náboj do života, potřebuju být šťastná. Od toho se všechno odvíjí.

Nevím, kdy se tu ode mě zase objeví něco nového, to vám neřeknu, ale už to tady nejspíš na dlouhou dobu nebude takové jako dřív. A vy, kteří na můj blog chodíte pravidelně určitě něco takového pochopíte.

A ne, nestojím o lítost, tak mě prosím nelitujte. Budu Vám za to vděčná. Usmívající se

Infinity

Umění přijímat kritiku

1. září 2013 v 18:16 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Dnes jsem narazila na zajímavý projekt dvou blogerek Mati a E_V_E , který spočíval v tom, že ony si vymyslely určité otázky, které se týkaly literárních témat a na ně pak napsaly své názory a daly prostor i nám čtenářům, abychom vyjádřili svůj názor. A mně nejvíc zaujala otázka, která zněla takhle:

Si bohatá, slávna a obdivovaná spisovateľka, ktorú uznávajú doma aj v zahraničí. Zrazu ti príde kopa nevraživých mailov/listov od fanúšikov, ktorí sú sklamaní z tvojho posledného knižného diela. Ako by si im na maily/listy odpovedala a ako by si sa cítila?

Odkaz na článek ZDE.


Tak bych zde ráda vyjádřila můj pohled na věc..

Už jen ta první věta je pro mě jako můj největší splněný sen. Po ničem jiném v mém budoucím profesním životě ani netoužím. Myslím si, že kdybych dosáhla takových úspěchů, začala bych si v psaní mnohem víc věřit a je možné, že by mi stouplo sebevědomí o 100% výš. Proto bych se snažila mé čtenáře nezklamat a do mých knižních děl dát naprosté maximum. A kdyby mé knihy vycházely a nakladatelství souhlasila s jejich vydáním, přeci by se nejednalo o nějaké knižní braky.

Je však možné, že by mi takové dopisy chodily, to se v žádném případě nevylučuje. A jak bych já reagovala, kdybych se takových ohlasů od mých čtenářů dočkala? Myslím si, že by mě to zpočátku dost mrzelo a začala bych hledat ty konkrétní chyby v knize, na které by si čtenáři stěžovali. Nenechala bych se jimi však odradit, právě naopak by mě něco takového nakoplo k tomu, abych se zlepšovala a brala bych takovou kritiku jako inspiraci k napsání lepší a hodnotnější knihy. Určitě bych takové vzkazy neignorovala, to si myslím, že by udělal jen slaboch a člověk, který nestojí o kritiku.

Já si však i na mém blogu mnohdy ráda přečtu konstruktivní kritiku, která mi pomáhá se posouvat dál a přináší mi náhled na mé psaní z jiné perspektivy. Vím, že mé psaní není bezchybné, ale kdybych byla už slavnou spisovatelkou jak tady a i v zahraničí, byla by to určitě známka toho, že jsem se za ta léta stala kvalitní spisovatelkou. A ano, je možné, že i takoví spisovatelé mohou nějakou svou knihou udělat krok tím nesprávným směrem. Je proto dobré, když se s kritikou setkávají.

Na závěr bych chtěla dodat, že bych rozhodně nebyla z něčeho takového zklamaná na delší dobu. Snažila bych se neustále v psaní zlepšovat a psát knihy tím způsobem, aby mi nemusely od mých fanoušků chodit takové reakce, že jsou s něčím v mých knihách nespokojení.

Jsem tedy ráda, že jsem na tento projekt narazila a mohla jsem se zamyslet nad něčím takovým. Každý by měl kritiku přijímat a ne ji přecházet a myslet si, že je bezchybný. Každý děláme nějaké chyby a někdy je dobré slyšet od ostatních, že to tak je.

😊

Infinity