Srpen 2013

V otaznících

31. srpna 2013 v 0:17 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Nový článek, nové myšlenky a že jich je spousta. Přijde mi, že mám v poslední době opravdu velký chaos v hlavě, moc věcí se mi nedaří a nejde vše podle plánu. Ano, já vím, takhle to v životě chodí, jen já na něco takového nejsem moc zvyklá. Přijímám věci, které jsou mi životem přihrány a podle nich také jednám. Ale když už je těch věcí kolem mě tolik, tak si občas připadám jako bych sledovala všechno z povzdálí. Stojí přede mnou různá životní rozhodnutí a já mnohdy nevím, pro která se rozhodnout a jsem zmatená, ale tak intenzivním způsobem, že to nestihám zpracovávat.

Možná, že z těchto slov nejste moc moudří, napsala jsem to celé chaoticky, ale to je taky někdy potřeba. Někdy je lepší nebýt konkrétní. Něco si nechat sama pro sebe a sama s tím bojovat. Ta moje neustálá zamilovanost mi už úplně začíná řídit mozek a všechny moje nálady, je to k nesnesení, ale nedá se to nijak zastavit. Je to jako jedoucí vlak, který se ubírá nějakým směrem a ne a ne se zastavit. Musím s tím žít každý den a zjistila jsem nové věci, o kterých vůbec nevím, co si mám myslet. A už mě vyčerpává nad tím vším pořád jen přemýšlet.

Všechno na mě padá a uvědomuji si tolik věcí a ne, nedokážu něco takového brát optmisticky. Něco takového se prostě nedá a to už je co říct, když se snažím být neustálá optimistka. Když se však začne bořit a to konkrétněji více věcí najednou, musím jen čekat na to, až se všechno začne zase rovnat. Vím, že zním moc depresivně a taky mám důvod, protože už jsem hrozně unavená. Po nocích na mě padají ty největší splíny a slzy tečou po mé tváři a nemůžu se jich zbavit. Smutná písničky, vzpomínky, nenaplněné představy..

A ano, ta povídka, kterou jsem psala před pár dny byla o mně, nebyla o nějaké smyšlené postavě, byla inspirovaná mnou a tím, jak se trápím. Možná, že časem se smířím už úplně a začnu žít úplně nový život a já v to věřím každý den. Stále je tu naděje, že budu šťastná. A já si myslím, že si to zasloužím. Že si po tak dlouhé době zasloužím se na svět dívat očima plnýma naplněných snů a bez veškerých smutků.

Už mě ani moc nebaví psát deníčkosvké články, kde popisuji, co je u mě nového a kde konkrétně rozebírám můj život do detailů, někdy mi to přijde nudné a nicneříkající. A ani se mi nelíbí, jak je to napsané. Ano, zase budu kritická, protože to zní nezajímavě a mě to pak ve finále po sobě samé ani nebaví číst. Zaměřím se na popisování mých pocitů a budou články psány spíš v otaznících, abyste si příběh každého mého dne mohli rozkuštit vy sami.

Infinity

Výzvy přede mnou

21. srpna 2013 v 22:49 | Infinity |  Útržky z mého života
Přiznám se.. S mým blogováním to jde pořádně z kopce. Divím se, že mí oblíbení blogeři mají stále inspiraci na nové a nové články. Hlavním důvodem, proč nepřidávám už tolik článků na můj blog je to, že stále mám co dělat a trávím čas s přáteli. Užívám si poslední dny prázdnin, tedy ještě měsíc, ale to uběhne rychle, že nestihnu ani mrknout a nastoupím na novou školu. Mám pocit, že mám teď hodně ukecanou náladu, takže možná budu skákat od jednoho tématu k druhému..

Přemýšlela jsem nad tím, jak to bude s blogem, když budu studovat. Myslím si, že budu přidávat články opravdu jen výjimečně během týdne a o víkendu, jestli budu mít čas, se dostat na tento server, tak budu přednastavovat články, aby moje-iluze už úplně nepadly a neobjevil se tu ve finále článek o tom, jak končím. Toho se nechci dočkat. Budu se snažit vám sem psát mé dojmy z vysoké školy, na kterou se chystám, protože jsem si v předchozích článcích všimla toho, jak jste zvědaví na to, jak to na té škole chodí. Takže mám už teď v plánu dělat určité reporty o tom, jak probíhají jednotlivé hodiny a na to se opravdu těším.

Změní se mi život o 360 stupňů. A jak znám určité lidi, tak ti by měli strach z toho, poznávat nový kolektiv, zařazovat se do nové třídy, já však mezi takové lidi nepatřím. Tady to bude podle mě něco jiného než na střední škole.. Už jsme dospělí a já doufám, že nepůjde o nějaké škatulkování.. Že se brzy v té třídě budu cítit jako doma a budu se těšit na každý nový den, kdy vstoupím do té budovy. Během těchto letních prázdnin jsem si všimla, že bych nemohla mít neustále volno. Jsem zvyklá studovat a mít zadané určité úkoly, které musím plnit. I když samozřejmě se mi bude stýskat po prázdninách 2013, protože byly plné zvratů, nových zážitků, zklamání a radostí, tak se těším, že zase začnu na něčem pořádně pracovat. Budu pracovat na budování něčeho, co mě naplňuje. Budu se zlepšovat v psaní a možná přijdu také na to, co mi v mém stylu psaní tak vadí.

Už nebudu muset řešit žádné účetnictví, ani tu příšernou ekonomii. Nic takové mě nečeká a ani nevíte, jak jsem za něco takového šťastná. Ono studovat střední školu s oborem, který mě naprosto nezajímal, nebyla ta nejlepší volba. Ale je to za mnou, maturita je v kapse a já si jdu za svým snem. Stejně se někdy vzbudím a říkám si: "Verčo, ty jsi to všechno zvládla".. A v tu chvíli jsem na sebe hrdá. Ještě teď si vzpomínám na ten příšerný pocit před přijímačkami, kdy se ve mně všechno pralo a říkala jsem si, že to nezvládnu. Pořád ve mně něco hlodalo, že na to nemám.. Všichni mí blízcí mi ale byli oporou a podporovali mě. Věřili mi a já bych Vám každému přála, abyste zažili ten pocit, kdy víte, že jste něco dokázali. Něco opravdu velkého. Já jsem si dokázala, že na to mám.

Vidíte to? Takhle to vypadá, když se rozepíšu a baví mě to. Miluju se ponořovat do slov a vytvářet nová a nová, která vytvářejí můj životní příběh. Nejradši popisuji to, co mě obklopuje. Vkládat myšlenky na papír a nechat se vést jen svou hlavou a tím, co tvoří můj svět. Je to až dojemné, uvědomit, že přesně vím, co od života chci. Chci být úspěšná, ale to není jediné, co od života chci. Mám stále sen, v který doufám každičký den. Pokaždé, když se vzbudím, první na co myslím je on.. A pokaždé si říkám.. Je tu nový den, může se cokoliv změnit.

Nevím, kdy zase napíšu něco tak obsáhlého. Hlavně si myslím, že ne každý toto dočte do konce. Ale nevadí, najednou je mi lépe. Slova osvobozují. Usmívající se


You are the author of your life

Víte, že miluju život?

Infinity

Báseň - Navždy

20. srpna 2013 v 15:21 | Infinity |  Jednodílné
Po dlouhé době mě napadla básnička, která je sice plná klišé, ale mně osobně se konečně líbí něco, co jsem napsala. :-)
A věnuji ji člověku, který je pro mě nejdůležitější.


Ať už je všechno černé nebo bílé,
Navždy budu vzpomínat na ty chvíle,
Kdy jsi stál po mém boku
Miloval jsi mě stejne jako já tebe.

Bylo nám spolu tak krásně,
Naši budoucnost jsme viděli jasně,
Pokaždé když jsi mě spatřil
Tvůj nádherný úsměv se na tvé tváři zjevil.

Chybi mi všechno co jsme ztratili,
Jak jsme si lásku navždy slibovali.
Bude to ještě někdy takové jako dřív?
Vím, že ne, ale aspoň mám stále v co věřit.

Love

Infinity

Festival OKOŘ 2013

18. srpna 2013 v 23:04 | Infinity |  Útržky z mého života
Myslím si, že tento článek bude poněkud delší, protože jsem plná dojmů z včerejšího festivalu OKOŘ. Bylo to úžasné a já si budu vzpomínku na tuto událost v hlavě nosit ještě dlouho. Ráda bych Vám popsala průběh celého dne a mé dojmy z vystoupení určitých kapel a zpěváků.

Už od rána jsem byla celá natěšená a myslela jsem jen na to jaký celý ten festival bude a jak to celé bude probíhat. Táta nás kolem druhé odpoledne dovezl se ségrou na místo a my už jsme se ségrou vyhlížely naší sestřenici, která se festivalu také účastnila. Počasí bylo příšerné, dalo by se říct, že byla až tropická vedra a ty já nesnáším, takže jsem si říkala jaké je to nadělení. No nedalo se nic dělat a já jsem se snažila nemyslet na to, jak hrozné vedro mi je. Když jsme se dostaly na místo, nebylo moc příjemné vidět tolik lidí pohromadě jak čekají až je vpustí dovnitř. Musely jsme si tedy vyčkat dlouhou frontu a tím pádem jsme nestihly vystoupení Tomáše Kluse od začátku. Ale když už jsme se dostaly přímo k pódiu a viděly jsme Tomáše Kluse, bylo to něco dokonalého. Jeho vystupování bylo naprosto spontánní a on je jeden z nejvtipnějších lidí. Všichni se jeho vtipným poznámkám smáli a Tomáš dokázal vytvořit tak pohodovou atmosféru, že jsme si s ním všichni museli zpívat jeho známé písničky a já jsem se cítila plná energie.


Krásný pohled na Okoř.

Když Tomáš dozpíval, tak byla 15 minutová pauza pro připravení dalšího účinkujícího a jím byl Xindl X, který si mě svým výkonem vůbec nezískal. Působilo to celé nudně a já jsem si říkala, kdy už konečně zazpívá svou poslední písničku a odejde. Smějící se Když jsme se procházely se ségrou a sestřenkou a sháněly nějaké občerstvení, tak byla hlava na hlavě a to mi bylo dost nepříjemné. Vážně tolik lidí na jednom místě jsem už dlouho neviděla. A ještě v tom horku, jak se každý na sebe tlačil a vráželi do mě cizí lidi, nebylo to nic hezkého. Ale nějak jsem se přes to přenesla a šly jsme na jídlo. Já jsem si s nadšením koupila čínu s kuřecím masem a těšila jsem se, jak se najím. A já jakožto nejšikovnější člověk na světě jsem si celý ten oběd vykydla nešťastnou náhodou na zem a lidi kolem se mi začali smát. Takže jsme se ségrou a sestřenkou zažily záchvat smíchy a já způbosila trapas. Ale co, aspoň jsem si tím smíchem prodloužila život zase o pár let. Smějící se


Tomáš Klus - vím, že není moc vidět, ale nešlo mi to přiblížit. :-D

Pak jsem byla nadšená z vystoupení Eddie Stoilow, kteří mají úžasnou angličtinu, o čem jsem předtím nebyla tak přesvědčená. Nečekala jsem, že budou znít tak skvěle, nikdy jsem jim nijak extra nefandila, ale jsou to úžasní hudebníci. Ovšem Nightwork měli vystoupení ještě lepší, protože jsem se nasmála od začátku do konce, jsou tak vtipní. Prachař, Dyk a další.. Hlavně tedy Vojta Dyk je showman, který si dokáže získat všechny z publika a zaujmout. To se třeba takovému Xindlovi X naprosto nepovedlo. Dalším účinkujícím byl Ondřej Brzobohatý, který má hudbu, která mě naprosto nezajímá, takže jsme celý jeho koncert strávily s holkama debatami o různých věcech. Smějící se

Večer už byli všichni kolem nás opilí a bylo to dost otravné. Já jsem měla jen dva drinky a to mi stačilo. Ale ostatní si celý den nosili jen samá piva a vyjadřování opilých lidí bych nejradši neviděla ani neslyšela. Hlavně, že já s holkama jsme byly rozumné. :-D Abych se dostala k posledním dvěma umělcům, kteří vystupovali, tak to byl Miro Žbirka a skupina Kryštof. Byla jsem nadšená, protože to bylo úžasné zakončení večera. Všechny texty jsem znala nazpaměť a zažívala jsem naprostý pocit spokojenosti a uvědomění si, že tento festival byl naprosto báječný a že příští rok musím jet zase!


Kapela Kryštof a balónky, které vhodili do publika.

Vím, že fotky nejsou moc kvalitní. Neměla jsem s sebou zrcadlovku a fotila jsem pouze mobilem.

Byl z Vás někdo na tomto festivalu? Jaké z něj máte zážitky?

Infinity

Bylo už všechno jednou napsané?

14. srpna 2013 v 10:28 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Už delší dobu přemýšlím nad tím, jestli bylo všechno už napsané. Jestli byly vypotřebovány všechny nápady na nové náměty na knihy nebo povídky. Ne jednom blogu jsem totiž našla větu, že všechno už bylo bylo jednou napsané. Já si myslím, že na tom něco pravdy je a také není. Všimla jsem si, že v dnešní době je tolik příběhů, které jsou si podobné až to hezké není. Samí upíři, padlí andělé, cestování časem.. Přijde mi to tak, že se píše pořád o stejných tématech a nejspíš je to o tom, že se to dobře prodává. Tak si každý spisovatel/spisovatelka řeknou, že si vymyslí příběhy po svém a že do svých knih vnesou určitou originalitu. Ale ne většinou se jim to bohužel povede.

Vždycky, když narazím na knihu, která má novou myšlenku a děj se netočí jen kolem zmíněných ohraných postav, jsem nadšená a mám chuť o dané knize dát vědět všem, kteří rádi čtou. Je to vzácnost a já mám pocit, že teď dlouho budu hledat knihu, která by pro mě byla lepší než Hvězdy nám nepřály. Ta kniha mi otevřela oči, dala mi nový impulz do života. A přesně to očekávám i od knih ostatních. Ale bohužel se to povede jen málo spisovatelům.

Možná, že jsem náročná čtenářka knih, a proto píšu tento článek. Ale nemá to tak být? O to víc pak dokážu ocenit dobrou knihu... A ještě teď jsem se dostala do takové svízelné situace, by se dalo říct. Smějící se Už celkem dlouho čtu Loď mezi hvězdami, jak jsem se tu v předešlých článcích zmiňovala, ale já vlastně nevím, jestli tu knihu chci dočíst nebo ne.. Je to tak divně napsaná kniha. Vůbec se mi nelíbí, jakým stylem je napsaná a jaké výrazy jsou v ní použity.. A právě ta moje svízelná situace spočívá v tom, že já nevím, jestli si mám přečíst další dva díly, které k této knize patří nebo se na to úplně vykašlat.

Untitled

Dali jste někdy knize šanci, i když vás vyloženě moc nebavila a dočetli jste ji pak do konce?
Myslíte si, že všechno už bylo jednou napsané?


Infinity

Výběr nejzajímavějších článků - 1. část

9. srpna 2013 v 22:34 | Infinity
Dva dny jsem se neozvala. Byla jsem venku s přáteli, užívala jsem si skvělé dny a můžu říct, že tyto prázdniny jsou úžasné. Jsou to nejdelší prázdniny, které jsem po škole kdy měla. V květnu jsem odmaturovala a od té doby mám volno a budu ho mít až do 23. září. Je to jako žít pohádkový život. Smějící se

Dnes bych se chtěla věnovat jednomu projektu, který jsem asi před půl rokem zveřejnila na svém blogu a už dlouho jsem se mu nevěnovala. Chtěla bych tu zveřejnit články mých oblíbených bloggerek, které mě v poslední době zaujaly a které mi něco přinesly a donutily mě přemýšlet nebo jsem si u nich říkala, jak skvěle napsané jsou.

Pro tentokrát vybírám tyto články:

Lexi Perennis Van der Lux napsala pokračování své nové povídky s názvem Zasvěcení ďáblovi, kterou Vám určitě doporučuji si přečíst. Lexi je talentovaná bloggerka, která nádherně píše. :-)

Jimmy Mindfucker na svém blogu zveřejnila vtipný a trefný článek o tom, jak se děti v dětství vyjadřují a jak věří v určité lži.

Mavis Eveline Strix zavzpomínala ve svém článku na svou první lásku v Chorvatsku.

Cassiopea Black napsala vtipnou povídku s názvem Tajemství Pána Zla.

Knihofil18 vymyslela zajímavou báseň, kterou pojmenovala Muka.

Dark Sayu nakreslila úžasný obrázek.

Sydney zveřejnila na svém blogu další článek do rubriky Tips for bloggers.

Licorne nově na svém blogu zveřejnila článek plný fotek z léta a míst, která navštívila.

Rai. napsala článek o tom jakými je obklopena kamarády.

Petey oslavila svůj první měsíc na svém blogu.

Em Zet nám vylíčila příhodu o MHD a její mamce.


Unicorn. do prvního dne jednoho projektu napsala o tom, co by řekla deseti různým lidem a zmínila se o mně, čímž mě moc potěšila, jak krásně mě vystihla.


Zdroj obrázku: ZDE

Tak to je pro dnešní výběr vše a na další shrnutí zajímavých článků se v blízké době můžete opět těšit. Usmívající se

Infinity

Život v Praze

7. srpna 2013 v 0:01 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Žít v Praze je pro mě vzácnost, zbožňuju to tady. Když jsem teď pár dní zase byla na chalupě, říkala jsem si, jak se mi po tomto městě a životě tady stýská. Neumím si představit, že bych bydlela někde jinde, než tady. Narodila jsem se tu a přijde mi tu všechno tak skvělé. Mám tu vše nablízku, kdykoliv potřebuju něco zařídit, jen nasednu na tramvaj nebo autobus a během chvíle jsem na místě.

I když jsem přemýšlela, že bych se v budoucnu chtěla odstěhovat do Londýna a je to takový můj sen, tak si myslím, že se to stejně neuskuteční. Protože já bych to tu nejspíš nedokázala opustit. S Prahou se pojí veškeré mé vzpomínky a ani neznám krásnější místo. Už jsem procestovala několik zemí, byla jsem nadšená z různých kultur a asi nejvíce si mě získala Itálie. I tak se mi už ale tak po týdnu pobytu v zahraničí vždycky začalo stýskat po mém milované Praze.

Cítím se tu plná života, energie, mám ráda městský ruch a když jím nejsem obklopená, tak se cítím nesvá. Chápu, že lidem, co nevyrůstali ve městě něco takového asi nejde do hlavy, ale já to tak cítím. Neumím si představit život na vesnici, protože jsem teď byla na 10 dní na té chalupě a takový stesk po domově jsem už vážně dlouho nezažila. Smějící se Přijde mi tam vše tak stereotypní, nic nového se moc neděje a já jsem taková, že stále potřebuju zažívat něco nového.

A jsem tak šťastná, že tu žiju. Mám tu svůj svět, své přátele a jednoduše celý můj život. A taky jaká tu máme obrovská knihkupectví a jsou tu mé milované kavárny, restaurace, obchody. Je to tady hotový ráj na zemi, dámy a pánové. Smějící se





Pár mých fotek z tohoto nádherného města.

Jak tvořím své články

4. srpna 2013 v 23:22 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Už delší dobu tento článek chci napsat a konečně vím, jak se k tomuto tématu rozepsat. Usmívající se

Vždycky, když mám otevřenou stránku, kde je napsáno Nový článek a já se mám rozepsat, tak mám představu o tom, o čem budu psát. A ta představa je úplně přesná. Přiblížím vám to asi takhle. Přes den se věnuju svým věcem a večer, kdy většinou píšu články, si vzpomenu nad čím jsem přes den přemýšlela, co mě zaujalo a to sepíšu a zveřejním. A v hlavě si přesně promítám to, jak by článek měl vypadat. Jaké obrázky do něj dám, do kolika odstavců bych ho chtěla členit a většinou to přesně tak zrealizuji.

Ale jsem ráda, že v poslední době opravdu každý den stále vím, jakých témat se chytit a o čem psát. Až na to, že stále nedokážu pohnout se svou povídkou a všimla jsem si, že někdy nedokážu pořádně věci dotáhnout do konce, když je rozdělám. A to se mi vůbec nelíbí. Protože se zpočátku do psaní povídek vždycky tak dostanu a pak najednou třeba měsíc vůbec nevím, jak posunout děj dál a zaseknu se na jednom místě.

To ale jsem odbočila od tématu. V poslední době jsem se hodně zaměřila na psaní o knihách, teď píšu o knižních postavách a baví mě to, naplňuje mě to. Ale zase nevím, jak na to nahlížíte vy, blogeři, kteří můj blog navštěvujete pravidelně a přeci jen jste byli ode mě zvyklí na jiné články. Většinou na ty články o mém životě a o úvahách.

Jsem různých pocitů, dojmů a všeho plná, ale nevím jak to přesně uchopit a sepsat. Protože se všechny tyhle pocity točí jen kolem toho jednoho člověka, s kterým jsem se zase po dlouhé době viděla a už jsou to asi 2 dny, co jsem ho neviděla a vím, že ho potřebuji mít zase nablízku. Byla bych schopná o tomto mém citu napsat klidně 150 článků, ale nechci, protože vím, že po čase by Vás omrzelo to číst. Proto jsem se zaměřila na psaní o knihách a když píšu o knihách, tak přesně vím, co psát.
Ale zase nechci měnit zaměření blogu na knižní, protože se jednou za čas tu zase objeví zmatený článek, kde si budu vylévat mé srdce a když něco takového sepíšu, je mi pak hned lépe. Protože převést něco, čeho jsem plná do písemné formy je k nezaplacení. To je jako, kdybyste všechno na chvíli ze sebe dostali a osvobodili se od toho, co vás tíží. Snad víte, o čem mluvím.


Jaké mé články máte nejradši?

Infinity

10 days character challenge - den čtvrtý

3. srpna 2013 v 20:28 | Infinity
Já vím, slibovala jsem v minulém článku, že v tomto naleznete nové fotky z mého života, ale nebude tomu tak. Nějak jsem dneska moc líná a ono by to zabralo více času. Smějící se Tak se budete moci těšit někdy příště na takový článek. Já Vám dnes přináším další den této výzvy. A tentokrát mám vybrat nejvíc nenáviděnou knižní postavu.

Autorkou této challenge je knihofil18.



4. den: Nejvíc nenáviděná postava


Je spousta knižních postav, ke kterým jsem si nevytvořila žádné sympatie a kteří mi svými rozhodnutími, postoji byli protivní a při četbě jsem nadávala nahlas, co to dělají, proč se hlavním postavám staví do cesty. Takové postavy jsou ale v knihách potřeba, aby se v ději objevila nějaká zápletka.

A já jsem se rozhodovala mezi hodně záporáky, ale nakonec jasnou nejvíc nenáviděnou postavou se stává..


Victoria ze ságy Stmívání. Nenáviděla jsem jí celou dobu, kdy jsem knihy četla. Ono na ní vlastně není vůbec vůbec nic kladného a šíří kolem sebe jen to zlé. Když jsem si četla, co zase dalšího způsobila ostatním postavám, byla jsem naštvaná a nadávala jsem na ni. Takovéhle emoce ve mně Victoria způsobila. ŘÍkáte si, že je zvláštní, že na nějaké postavy nadávám? Možná ano, ale já knihy prožívám a když jsem zabraná do děje a jsem doma, tak si pobrečím nebo zanadávám. Smějící se A já si myslím, že dobré knihy něco takového ve čtenářích mají vzbuzovat.



A jaká je vaše nejvíc nenáviděna knižní postava?

Infinity

10 days character challenge - den třetí

2. srpna 2013 v 20:33 | Infinity
Předtím než se vůbec pustít do dalšího dne této výzvy, sem napíšu něco nového z mého života. Věřím v to, že se sny plní. Dneska jsem byla konečně po delší době (měsíci) s tím pro mě nejlepším člověkem, díky tomu mám dnes celý den úsměv na tváři, úžasnou náladu a nemůže mi být lépe. :-)

V přístím článku můžete taky čekat fotky z dnešního dne, kdy jsem byla v jednom obchodním centru a pár fotek jsem nafotila. :)

A v tomto článku se dočtete o mé oblíbené vedlejší postavy z knihy. Autorkou této challenge je knihofil18.



3. den: Oblíbená vedlejší postava


K vedlejším postavám jsem si v knihách nikdy moc nebudovala nějaký vztah. Neprožívala jsem jejich osudy tak, jako u hlavních postav. Takhle to má asi víc z nás. Ale některé jsem si přeci jen oblíbila a tentokrát nebudu sem vypisovat z koho všeho jsem vybírala, ale rovnou napíšu jednu jedinou vedlejší postavu, která je mým jasným favoritem.

A tou je... Jane - sestra Elizabeth Bennetové z knihy Pýcha a předsudek. Nejvíc se mi na ní líbí, jak je dobrosrdečná, neustále optimistická a svou sestru ve všem podporuje. Také si mě získal vztah mezi ní a Elizabeth, protože mi připomíná můj vztah s mou sestrou. Jsou jako nejlepší kamarádky a svěřují si navzájem svá tajemství a každý večer si vypráví o tom co za den zažily a o tom, do koho jsou zrovna zamilované. A ona s panem Bingleym jsou tak sladcí a při popisech toho, jak jsou oba nesmělí jsem se rozplývala.
Jane je výjimečná a řídí se podle svého srdce, i když je občas celkem naivní, tak to se jí dá odpustit.

Jane Bennet


Rosamund Pike si mě v roli Jane ve filmovém zpracování Pýchy a předsudku naprosto získala.

Jaká je Vaše oblíbená vedlejší postava a z jaké je knihy?

Infinity