Vzpomínky na dětství

1. června 2013 v 21:26 | Infinity |  Tok mých myšlenek
A tak sedím v krásném pokoji, kde je plno dětských hraček, dětských oblečků. Pokoj je vymalovaný na růžovo, takže je jasné, že do tohoto pokoje patří malá holčička. Ano, je to neskutečné, že mám tak malou sestřenku, je to jako zázrak. Zbožňuju malé děti. Jsou tak rozkošné, jsou vděčné a jejich úsměv je ten nejkouzelnější. Když vidím Natálku, jak se na mě krásně usmívá, svou malou ručikou mě chytnu za mou rukou, zahřeje mě to u srdce. O to víc si toho vážím, protože jsme se neviděly asi měsíc a tím pádem si mě moc nepamatovala. Ale i přesto si na mě za ten den dokázala zase zvyknout a je prostě tak úžasná. Osmiměsíční miminko s krásnýma modrýma očima, které je plné štěstí a to štěstí všem kolem sebe rozdává.

Také je symbolicky dnes Den dětí a tak jsem si vzpomněla na svoje dětství. Jak všechno bylo jednodušší, měla jsem méně starostí a všechno jsem zkoumala, objevovala, poznávala nové věci. Je to krásné životní období. A já můžu říct, že jsem měla opravdu krásné dětství. Tolik báječných vzpomínek, co mi teď proběhlo hlavou. Mám úžasnou rodinu a od toho se všechno odvíjí. Měla jsem i svůj svět plný her, hraček, neustále jsem stavěla lego, skládala puzzle a už od pěti jsem začala s četbou knih. Byla jsem moc zvědavé dítě. A taky jsem byla dost rozmazlená, takže když jsem nedostala nějakou hračku, kterou jsem si moc přála, tak bylo zle. Začala jsem brečet a nadávat, že tu věc prostě CHCI! Smějící se Ale zase na druhou stranu.. Kolik dětí tohle nedělalo? :D Mám o čtyři roky starší sestru, takže ta pro mě byla dřív obrovský vzor, ve všem jsem chtěla být jako ona. Chtěla jsem být ta starší. Štvalo mě, že ona může některé věci a já ještě ne. Ségra si mě párkrát ale také vychutnávala a měly jsme dost sporů, takové to bonzování a další podobné naschvály. Kdo máte sourozence, určitě víte o čem mluvím. :D



A taky bych úplně zapomněla na to, jaký jsem byla já fanda pohádek. Milovala jsem všemožné pohádky. České, ty od Walta Disney a hlavně pohádkové knihy. Nikdy na to nezapomenu. Dělaly moje dětství ještě krásnějším. :3

Large

Ve škole jsem byla zakřiknuté dítě a dalo by se říct, že šprtka. Hrozně mě učení bavilo a od první třídy jsem byla premiantkou třídy. Všichni se učili číst a psaát a to já už dávno uměla. Takže jsem se celkem nudila a to mě štvalo. :D Ale moc kamarádů ve škole jsem neměla, protože jsem byla spíš ta nekomunikativní holčička, která měla nejlepší známky ze třídy a držela jsem se maminčiny sukně asi do tak čtvrté třídy. Pak už jsem se snažila prosazovat a získávat si kamarády i ve škole. Všichni si mě dobírali, jak moc se pořád učím. Přitom jsem tomu nevěnovala tolik času, kolik si asi všichni mysleli. Na základce celkově jsem nikdy nenarazila na třídu, ve které bych měla oporu. V osmé třídě jsem si ale našla kamarádku, která změnila můj život o 360 stupňů. Začala jsem dospívat, začali se mi hodně líbit kluci.. Už jsem nechtěla být ta malá holka, už jsem nechtěla být ta šprtka. A také jsem začala s poslouchání "tvrdší" hudby. Propadla jsem punkrocku a metalu. Připadala jsem si moc drsně. Smějící se Byla jsem největší fanynkou kapely My Chemical Romance a oni naprosto změnili můj svět. Vlastně jsem jejich hudbou žila, věsila jsem si na zdi do pokoje jejich plakáty a byla jsem jako současné fanynky One Direction a Justina Biebera. Smějící se

Large

Ach, to jsou vzpomínky. Hodně jsem se zasnila. Od dob základní školy a předškolního věku se můj život změnil úplně. Jsem jiný člověk. Tak pět let jsem se hledala, nemohla jsem přijít na to, kdo vlastně jsem. Ale kolem osmnáctého roku jsem to zjistila a jsem už dospělá. Někdy si ale říkám, že mi ta dětská léta plná her, žádných starostí a věčné naivity schází.

Infinity
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 JoeNie K & Monika JoeNie K & Monika | Web | 1. června 2013 v 21:49 | Reagovat

je to supr článek :)
Já osobně jsem měla to pravé dětství asi tak do pěti let a pak to všechno skončilo... ale zase jsem za to na druhou stranu i vděčná, protože už vím jaká je život někdy svině :D
ale zároveň toho ani nelitiju, protože jsem díky tomu víc a rychleji dospěla atd.
PS. máš supr blog i články, tak ať se Ti daří i dál :)

2 Baush Baush | Web | 1. června 2013 v 22:12 | Reagovat

Mě to taky někdy schází :/ Ale mám ráda tyhle roky -náct (no jo ty už vlastně nejsi :D)
Ráda na to vzpomínám. Ale nadruhou stranu jsem asi i trochu ráda, že už jsem "vyrostla" :)

3 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 1. června 2013 v 22:21 | Reagovat

Tohle je vážně strašně krásně napsanej článek :3

Sice jsem jedináček, ale hrozně ráda vzpomínám na trávení prázdnin u obou prarodičů, na chození do ZUŠky na flétnu a na výtvarku, na to, jak se mnou babičky vždycky byla doma, když jsem byla nemocná a háčkovala mi oblečení pro Bárbíny ... prostě krásný období, kdy člověk neměl prakticky žádný starosti

4 b-ajka b-ajka | Web | 1. června 2013 v 23:19 | Reagovat

Úžasný článek!
Přesní vím, co myslíš. Taky jsem byla dost rozmazlená když jsem byla malá, do teď říkám rodičům, že nechápu, proč mi občas jednu nepleskli :D A s My Chemical Romance jsme na tom úplně stejně. Dá se říci že jsem na nich vyrůstala. Vzpomínám si jak někdy v 8 letech jsem měla poprvé jejich CD a bylo to pro mě něco, jako pro ostatní holčičky mít nejdražší Barbie :D  - na ty já jsem nikdy nebyla. Už je teď tak často neposlouchám, ale přesto mě dost zasáhlo, že se letos rozpadli.

5 Haň. Haň. | Web | 1. června 2013 v 23:39 | Reagovat

ještě před tím, než si přečtu tenhle článek a napíšu ti sem komentář, četla jsem tuhle povídku od tebe a máš tam krátký komentář. ale nevím, jestli je to to, cos chtěla, tak klidně ještě napiš. http://moje-iluze.blog.cz/1211/kdyz-se-sen-stane-skutecnosti

je úžasné zase o tobě vědět něco víc. vůbec bych si neuvědomila, že je dnes den dětí, kdybys to nezmínila.

mám taky strašně ráda děti, přestože je vlastně sama nechci mít.

když jsem byla malá, líbila se mi skupina Kabát. :DD a teď se mi připomněly všechny melodie, achjej. to už z hlavy nedostanu.

zlatí, je to nádherný článek, krásně napsané, ty jestli se na tu akademii nedostaneš, tak už nikdo. :3

mimochodem, já si vážně chci přečíst tu tvou práci o knihách, jak říkala Nik, když už sis s tím dala takovou práci, tak by ti to mohla pochválit i někdo jiný, než jen komise. (:

6 N. N. | Web | 2. června 2013 v 7:45 | Reagovat

Nádherně jsi to napsala:3
Mám taky malou sestřenici, je strašně milá a roztomilá...Vždycky si vzpomenu na dětství - na to raný, když jsem ještě fakt prcek - když na ní uvidím nějaký moje oblečení, který jsem tehdy nosila. Nebo když si ona hraje s nějakou hračkou, se kterou jsem si v jejím věku hrála taky. Nebo když děda zavolá na mě místo na ni:D (to je divný, máme totiž skoro stejný jména-.-)

Taky jsem milovala pohádky a vlastně všechny tady ty kreslený seriály v televizi. U mě nevyhrávaly "disneyovky", jak jsem jim říkala, ale prostě Ferda mravenec. Nosila jsem ten šátek taky:D
Jsem strašně ráda, že to tak popisuješ, protože se v tom trochu vidím. Taky jsem se vždycky ve škole nudila, když už jsem uměla číst a psát. A teď jsem ráda, že jsem se tak nějak hloupě necítila jenom já. Šprtka..s tímhle to mám taky stejný. Všechny vždycky štvalo, že jsem se místo tří hodin učila třeba jen chvilku a uměla jsem to.
Já myslím, že někdy je dobrý se najít až v dospělosti, do té doby můžeš pátrat a pátrat...

Nevím, jak to dělám, ale asi to bude tím tvým úžasným psaním, stávám se závislá na tvých článcích. Jak píše Haň., že by si přečetla tu práci o knihách, nechceš to sem dát? Já myslím, že by si to rádi přečetli všichni, bude to určitě nádhera:)

7 Cleo Cleo | Web | 2. června 2013 v 9:08 | Reagovat

Walt Disney ♥

8 Mavis E. Strix Mavis E. Strix | E-mail | Web | 2. června 2013 v 9:51 | Reagovat

Tak napred musím napísať, že sa ti opäť podarilo napísať jeden nádherný článok! :) Ja som síce ešte stále považovaná za "dieťa", tiež môžem tvrdiť, že väčšina tých naivných, detských časov je už dávno za mnou. Často si to tiež uvedomujem, že už nikdy sa napríklad nebudem môcť rozplakať len preto, že sa mi niečo jednoducho nepáči. Bolo ťažké si to uvedomiť, no teraz to už beriem ako takú samozrejmosť :)

To s tým mladším súrodencom dobre poznám. Ja sama mám mladšieho brata a môžem potvrdiť za všetkých starších súrodencov, že je skutočne na nervy, keď sa ten mladší po nich opičí! :D Sama to mám doma, pri bratovi. Páči sa mu to čo mne (vo väčšine), počúva rovnakú hudbu ako ja, pozerá rovnaké filmy ako ja, má rovnaké názory ako ja.. Myslím však, že on za chvíľu dospeje a potom si vytvorí aj svoje vlastné veci :)

Ach, rozprávky! Tie som čítavala aj pozerávala skoro stále. Najkrajšia časť detstva :)

Aj ja som bola vždy dosť zakríknutá a nevýrazná. V škole som nemala nikdy problémy a tak si ma decká často doberali, že som "slečna perfektná" a podobne. Vlastne dúfam, že sa to zmení na strednej :) Čo sa hudby týka, ja som na tvrdý štýl prešla asi pred rokom, nie však preto, že by som si chcela pripadať drsne. Bolo to jednoducho preto, že mi tá hudba prišla ďaleko bližšie ku mňa ako ostatná. Počúvam ju vlastne doteraz a môžem tvrdiť, že práve vďaka takejto hudbe som sa mnohokrát presadila a ukázala kto skutočne som :)

Áno, súhlasím, niekedy by bolo fajn vrátiť sa do čias tej nekonečnej naivity a čistej mysle :D

9 Deniss Deniss | Web | 2. června 2013 v 10:54 | Reagovat

Též jsem vzpomínala.My Chemical Romance byli také mé největší lásky a dokonce jsem jim psala mail,ale neodpověděli.:(:D

10 Ludmilita Ludmilita | Web | 2. června 2013 v 11:20 | Reagovat

Presne, s niečim som sa stotožnila. Aj ja som už dáávno vedela písať a čítať :D V škole samé jednotky, nuda, nuda :D V škôlke som deťom čítala knižky.
Ja sa ešte tento rok prvýkrát stanem tetou, a veľmi sa teším :)

11 Nikita Wells Nikita Wells | Web | 2. června 2013 v 11:33 | Reagovat

Achjo, mé dětství já osobně zatím ještě prožívám, ale jelikož už mi je 14 a přehled o životě tak trochu mám, takže by se dalo říct, že dospělá už z půlky jsem. :D Né, sranda, jsem pořád to malé dítě, co je zvýdavé, hloupé, naivní a neustále musí dělat hlouposti. :-D Doufám, že až budu na střední, tak se to změní. :-D

12 Betty Betty | E-mail | Web | 2. června 2013 v 11:45 | Reagovat

Malé deti sú neskutočne zlaté. Bohužiaľ, príde mi, že už naozaj iba tie malé. Minule som stála v škole v rade na obed a také tri malé baby, mohli mať najviac 8 rokov, sa smiali, jedna sa na mňa pozerala, a potom sa smiali. Akože nevadilo mi to, ale jednoducho chovali sa ako sprosté. Proste už takéto malé deti si dovoľujú, sú rozmaznané (nie ako s tými hračkami, to je iné), povyšujú sa. Celkom rada môžem povedať, že ja som taká nebola. Tiež som patrila medzi hanblivejšie deti. V prvej triede som nedostala ani jednu dvojku! A to nemyslím na vysvedčení ale ani do žiackej :D. Doteraz si pamätám, že keď som v druhej triede prvýkrát dostala dvojku, s plačom som sa učiteľky spýtala či to pôjde aj do žiackej :D. Keď po mňa prišli rodičia s plačom som im povedala, že som dostala dvojku. Neviem , keď si na to tak spätne spomínam, nezachovali sa veľmi dobre, pretože mamina mi nepovedala, že to nevadí, ale že by som sa mala viac snažiť a nechala ma plakať zavretú v izbe..

Ja mám staršieho brata, keď sme boli malí stále sme sa spolu hrali, aj keď ku mne prišli kamaráti alebo k nemu kamoši, vždy sme sa všetci hrali spolu. Teraz mám hrozný pocit, že sa mi vzďaľuje. Niekedy si cez deň nepovieme nič iné iba Dobré ráno, ahoj,... Za dva roky pôjde na vysokú, a ja sa celkom teším. Teším sa a dúfam, že si spolu budeme písať, skypovať...

Aj keď som bola hanblivá, našla som si veľa kamarátok. Bola som zlaté dieťa, bola som pekná tak sa so mnou aj chceli kamarátiť (to sa akože nechcem vyťahovať ani nič). Vlastne sme väčšina v triede boli také hanblivejšie ale spolu sme sa bavili skvele :)

Takéto tvrdé kapely sa mi nikdy nepáčili. Vždy som bola (aj som) strašne citlivá, mám rada jemnú hudbu, s takým poučením, alebo proste o živote. Páčia sa mi aj pesničky o láske, ale keďže som sama žiadnu nezažila, sú mi ešte dosť vzdialené.

Tiež som sa teraz dosť zasnívala :). Naozaj to boli krásne časy. Stále som ešte dieťa, ale nie také ako predtým. Ale aj keď mi to niekedy chýba, nechcela by som sa vrátiť. :)

13 Casion Casion | Web | 2. června 2013 v 11:54 | Reagovat

Možno to bude znieť divne, ale ja malé deti veľmi rada nemám :D Ako občas bavím malú sesterku a nepoviem, hodinku ju pobavím bez problémov, ale zasa dlhšiu dobu ma to už nebaví :-D

14 Džiff Džiff | Web | 2. června 2013 v 12:28 | Reagovat

Úplně jsem se zasnila.
Mě tyto léta schází teda určitě, i když jsem pořád dítě:D, tak myslím ty předškolní léta. Ty byly stejně ze všeho nejlepší - podle mého.
Právě kvůli tomu, co píšeš v prvním odstavci miluju děti. Ten jejich milý a nevinný úsměv. Do takových dětí jsem úplný blázen. Vážně. Proto taky chci jít dělat s malými dětmi, tak snad se mi to jednou podaří.

15 Beatricia Beatricia | Web | 2. června 2013 v 12:31 | Reagovat

Za tento skvělý článek musíš projít bez přijímacího řízení na Literární akademii. Jsi nesporně přece jasný talent.
Já jsem se také našla v tvé dávné vzpomínce; byla jsem stejně  introvertní šprtavá holčička, která už uměla plynně číst před první třídou.
Malé dětičky jsou prima na mazlení, to si užíváš. Zatím ti přeji zasloužené a krásné volné dny. :-)

16 N. N. | Web | 2. června 2013 v 12:50 | Reagovat

Jo, je to stupidní, ale pořád míň než TVD a PLL, to já taky sledovat nedokážu:D Proto jsem je tam radši ani nezmiňovala.
Doctor Who má strašně moc dílů, teď se mi na to právě koukat nechce, ale o prázdninách by to snad šlo, celkem se mi to líbí:)
Už jsi asi druhá, koho Simpsonovi nezajímají...nechápu vás. No, i když, někdy je to taky dost stupidní:D

Jo, jasně, strašně moc bych si to chtěla přečíst:) Tak až budeš mít čas pošli mi to na tenhle mail: nelly.mazacova@seznam.cz
děkuju a strašně se těším, až si to přečtu:)

17 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 2. června 2013 v 12:55 | Reagovat

Moc hezký článek :)
Taky miluju maličké děti, ty prstíčky, jsou prostě úplně ťutí.. :)
Není nad to se pozastavit nad dětstvím, je to parádní, vzpomenout si na to, jaké to bylo. Ne, já bych se asi do dětství nechtěla vrátit, ale na jeden den moc žít ještě v té sladké naivitě by nebylo na škodu :) Děti mají opravdu úžasné období..A je správné, když si ho chtějí užívat plnými doušky.. ;)

18 kattie./my-world-k.blog.cz kattie./my-world-k.blog.cz | Web | 2. června 2013 v 13:20 | Reagovat

ahoj:) jak jsi vyhrála tu soutěž o design, stále si o něj můžeš kdykoliv napsat:')

19 *Lella_Zee* *Lella_Zee* | Web | 2. června 2013 v 13:20 | Reagovat

no jo :) to chce člověk rychle dospět a najednou ouhle, dětství je pryč.. já si tohle naštěstí "jako velká holka" :D uvědomila už někdy.. no nevím :D prostě brzo, takže jsem si dětství patřičně užívala :DD.. a babička mě má pořád za špunta, takže pořád nějaké výhody tady jsou ^^ :DD

jinak krásný článek :) vzpomínky na dětství zahřejou vždy :)

20 Jani :* Jani :* | Web | 2. června 2013 v 13:31 | Reagovat

jo tak dětství asi schází všem, nebo aspon většině.. no měla jsem to podobné, hry pohádky.. já do toho ještě strašně ráda chodila do školky, vždycky jsem tam byla mezi posledními a vždy jsem říkala babičko přijd prosím pro mě později :D no byla to sranda moje základka, tak na tu vzpomínám i s krásnými vzpomínkami :) bylo tam fájn, pro mě nejlepší rok byl ten poslední. Všichni jsme se bavili se všema, žádné moc rozdíli ani hádky nebyli.. což jsme se všichni divili :D

21 Haň. Haň. | Web | 2. června 2013 v 15:14 | Reagovat

přesně, nedokážeš si to představit, ale přitom to tak spousta lidí má, že prostě přístup k vodě nemají. ale to není myšleno špatně, jen si to prostě spousta lidí neuvědomuje, co všechno mají.

to víš, že bych nezapomněla. snažím se nezapomínat, i když toho mám většinou hodně a u tohohle se mi to povedlo. možná to je důvod proč vždycky nemůžu usnout, mám toho v hlavě tolik.

ale ráda jsem si je přečetla a jsem ráda, že ti to udělalo radost. taky tě mám ráda, ale to víš. *:

22 Vendy Vendy | Web | 2. června 2013 v 15:46 | Reagovat

Pěkné zavzpomínání. Mám dojem, že všechno, co děláš, děláš naplno - a stejná jsi asi byla i před lety. :-)

23 Dark Sayu Dark Sayu | Web | 2. června 2013 v 16:00 | Reagovat

wow máš boží novej design!:)
já na dětství taky občas vzpomínám, když jsem byla malá a ještě nechodila do školy, tak mě vždycky hlídala babička a jezdily jsme spolu vlakem na Šumavu, si pamatuju, že jsem znala všechny železniční zastávky na té trase a to jich bylo celkem dost :D a taky mě dost hlídal brácha, kterej mě absulutně odnaučil koukat na pohádky a díky němu jsem si zamilovala všelijaké horory a počítačové gamesky :D
jinak jsem taky na základce byla šprtka a zakřiknuté děcko, u mě se to ale změnilo v 6.třídě kdy jsem si našla kluka a začala ta nějak víc vnímat život a problémy..občas bych se do těch bezstarostných let chtěla vrátit:)

24 Úžasná Miss Madness Úžasná Miss Madness | Web | 2. června 2013 v 16:12 | Reagovat

Awww, to je pěkné dětství. Máš štěstí.

25 Ter. Ter. | Web | 2. června 2013 v 16:18 | Reagovat

Předem bych ti chtěla poděkovat za komentář, který jsi zanechala u mě na blogu. :) Vždycky mě tak hrozně dokáže potěšit dlouhý komentář.. o to víc ale, když ho napíše někdo, kdo komentuje poprvé. A samozřejmě, děkuji za pochvalu. :) Tu ti musím hned obratem poslat zpátky.
Tenhle článek se tak hrozně hezky četl a i když mě ze začátku trošku děsilo, že je tak dlouhý, neskutečně se mi líbí. :3 Měla jsi krásné dětství, jak koukám. :) Já teda nikdy šprtkou nebyla (i když si to většina z mého okolí myslí, až do teď), spíš jsem si už v předškolním věku hrozně ráda hrála na školu, opisovala články a popisy seriálů z televizního programu a počítala třeba hrnce v babiččině kuchyni. :D Ano, měla jsi krásné dětství. :)

26 T. T. | Web | 2. června 2013 v 16:24 | Reagovat

Wuua...to je tak krásně napsané...:)
Taky jsem byla na škole taková zakřiklá a naučila jsem se číst a psát ještě dřív, než jsem nastoupila do 1. třídy.
Taky jsem začala v pubertě s posloucháním tvrdší hudby, ale zároveň i třeba hip hopu, jungle,...a já byla zas poblázněná do Tokio Hotel... :-D

27 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 2. června 2013 v 16:35 | Reagovat

Přesně vím, o čem mluvíš! Dělala jsem podobné věci.. ale na dětství vzpomínám moc ráda. A to, že CHCI nějakou věc... ano, asi jsme to opravdu dělali všichni. Ještě, že jsem z toho vyrostla! My chemical romance? Já milovala Jonas Brothers a Hannu Montanu (dokážeš si představit, jaké to bylo, když se jemnuji Hanka...) A v tý škole, bože, donutila jsi mne si vzpomenout na bleděmodré kalhoty paní učitelky, které měly kapsy venku a já jimi byla fascinovaná.. jak jsem seděla u červené lavice a nesnášela jsem to, protože červenou nemám ráda, nebo jak jsem si pčlivě vybírala, jaký prstýnek si 1. září vezmu.. panebože, chci vrátit čas. :)

28 Jass Jass | Web | 2. června 2013 v 17:33 | Reagovat

Na Literárnej Akadémii sú strašní blbci, ak ťa nevezmú. Infinity, si fakt talentovaná. JE veľa bloggerov, ktorí píšu pekné príbehy, ale ty píšeš tak... Čtlivo. Na tvoje články sa vždy strašne moc teším. :)

Malé deti mám rada, ale len tie do ôsmich rokov, potom sú drzí alebo divní, ja neviem, proste potom sú tie deti neni také zlaté. :D

Ja tiež milujem rozprávky, ale nemala som rada Snehulienku, bála som sa toho filmu. :D Tiež som taká, chcem povedať, "šprtka". A mám to presne ako ty, ani sa veľa neučím a mám dobré známky. Že dobré? veď tam mám tento pol rok samé jednotky z matiky! Sakra dobré. :D (rada sa sama chválim, vieš. :D)

Dúfam, že v mojom živote nenastane taký zlom, som rada že sa mi páči pop, metal, a tie veci ma moc nelákajú. :3

Posledná veta je krásna. Dobrá práca, Infinity. :D

A ten design. Kruci, mega nádherné to je... LETO! Robila si si sama? :)

29 LucLin LucLin | Web | 2. června 2013 v 17:36 | Reagovat

Já kamarády měla jen ve škole, mimo školu jsme se nesetkávali, protože jsme žili ve takovém menším městě a my bydleli v takové dost vzdálené ulici od všeho, takže jsem byla už od malička samostatná až do teď a mám s tím dost velké problémy. :D :/ Když se za mým poměrně krátkým životem ohlídnu, když jsem žila v tom městečku a bylo mi tak od 4 do 10 let. NIC a NIKDO mi nechyběl. Měla jsem vše, co jsem k dokonale spokojenému životu potřebovala. :) Bohužel teď už to tak není a lepší už to asi nebude. :/

Děkuji moc! :)) Chuděra :D jakmile uviděla tu maxi tašku, protože ještě dostala zásobu čokoládek, tak se mi málem rozbrečela a dostat z ní nějaký zvuk bylo v tu chvilku dost těžký. :D :) Ještě jednou moc děkuji!! :))

30 Katherine Katherine | E-mail | Web | 2. června 2013 v 19:01 | Reagovat

Myslím, že ti rozumím. V některých věcech jsem nebyla jiná a opravdu i mně někdy chybí ta dětská léta. Teď nám ale nezbývá, než žít své životy, ať nám je, kolik nám je, protože mladší už nebudeme. A mimochodem, ten článek je nádherně napsaný! ♥
Kath (ty víš, která...)

31 C. C. | Web | 3. června 2013 v 18:19 | Reagovat

Skvelý článok. A to s tymi súrodencami poznám. Síce ja ich nemám, no s mojou o 5 rokov staršou sesternicou sme si boli blízke ako sestry a boli sme vždy spolu. Stále som chcela byť ako ona, vo všetko byť lepšie. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama