Červen 2013

Vzpomínky na celý život

30. června 2013 v 20:33 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Pokaždé, když otevřu stránku blog.cz a kliknu na kolonku Nový článek, musím se sama pro sebe usmívat, protože se vždy tak těším, co napíšu a taky se těším na to, co pro ostatní budou má slova představovat.

Předtím než začnu psát celý tento článek, bych se chtěla zmínit o tom, na kolik talentovaných blogerek jsem opět narazila. Je to neskutenčné, kolik Vás tu je. Denně průměrně kliknu tak na 30 blogů, které okomentuji a vždycky je to pro mě radost Vám vaše články okomentovat, protože v nich je duše, v nich jsou slova poskládaná tak, že tvoří nádherné úvahy, příběhy a útržky z Vašich životů. Jsem za vás opravdu vděčná. Usmívající se Jste pro mě neustálou inspirací k psaní dalších a dalších článků.

Dnes bych se chtěla zamyslet nad tématem Vzpomínky. Já osobně hrozně ráda vzpomínám, protože mi život neustále přináší krásné zážitky, které si pak třeba před spaním ráda v myšlenkách připomínám. Říkám si.. Co by náš život byl bez vzpomínek? Nic, prázdnota. A také je pravdou, že člověk si rád zavzpomíná jen na to dobré a ty špatné zkušenosti se snaží vytěsnit z myšlenek. Mně osobně se to daří, protože se mi v životě děje spíš to dobré a za to jsem neskonale vděčná.

Nejvíce zážitků a vzpomínek si zařazuji k mému věku 15 až dodnes. V tom období jsem toho zažila nejvíc. První láska, první polibek, zklamání, zlomené srdce. Poznávala jsem nové věci a začínala jsem se učit opravdu žít. Pubertu bych zařadila mezi nejsilnější období mého života. Měnila jsem se, chovala jsem se dětinsky a byly mi udělovány životní poučení se z chyb. Někdy mám ale pocit, že dodnes nejsem poučená ze všeho. Mnohdykrát dělám stejné chyby a očekám jiný výsledek. Ale proč? Když to stejně většinou dopadne stejně. To stále nevím.

Život mě naučil se chovat, rodiče mi vštípili správné vychování a s mou povahou to tvoří skvělý celek. Ano, musím uznat, že některé vzpomínky jsou pro mě bolestivé. Jako třeba základní škola.. Šikana, trápení se v kolektivu a ošklivé poznámky spolužáků. Jsem hrozně ráda, že je to za mnou. Že jsem si tím prošla a stala jsem se silnější. Dokážu se bránit a mrzí mě, když někdo prohlásí, že to není pravda. Ale to už je jejich pohled na věc a ne můj.

Upřímnost mě v životě posunula dál. Vyhýbám se lžím, říkám lidem vše narovinu a proto si mě váží. Uvědomila jsem si, že ani lhát do očí neumím. To bych ale dřív nedokázala. Dřív jsem si nechávala své názory pro sebe a nechala zvítězit ostatní, zatímco já jsem byla ta šedá myška v koutě. Je důležité si vybudovat sebevědomí, věřit si a prosadit se. Jinak budete nuly. Je to bohužel smutný fakt, ale je to tak.

To už jsem ale bohužel zabrousila úplně někam jinam. Nikdy se svých vzpomínek nehodlám vzdát. Ráda vzpomínám na momenty štěstí, na momenty plné dobrodružství. Ovšem nejdůležitější jsou pro mě vzpomínky na lásku, na to, jak mě jeden člověk dělal šťastnou, jak jsem zažila ten nejkrásnější vztah a toho člověka miluju dodnes a on to ví, všichni to ví. Někdy je mi z těch vzpomínek smutno, protože si říkám, že už se to možná nikdy nevrátí, ale stále si něco tak krásného uchovávám v srdci a považuji to za nejvzácnější věc, kterou jsem kdy mohla získat.


Infinity

Miluju svůj svět

29. června 2013 v 22:24 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Všimla jsem si, že jsem si v poslední době zvykla žít ve svém světě, do kterého moc lidí nepouštím a vůbec mi to nevadí. Vyhovuje mi to tak a tak jsem spokojená. Obklopuji se lidmi, které mám ráda a s kterými si mám co říct a vyhýbám se těm, kteří by možná o mé přátelství zájem měli, ale já když si s nimi nerozumím, tak co s nimi jako. Smějící se Mám pár přátel a jsem za ně vděčná, ani si neumíte představit, jak já si takových lidí vážím. :-) Myslím si o sobě, že jsem přátelská a to, jaké vibrace vysílají oni ke mně, tak vysílám já k nim.

Ale abych se vrátila k tomu mému světu.. Nejradši svůj čas trávím tím, že teď když mám volno sleduju filmy, čtu si knihy, chodím ven na čerstvý vzduch nebo píšu. To jsou moje nejoblíbenější činnosti, u kterých si odpočinu a jsem šťastná. Musím říct, že jak už mám volno od května, tak bez školy a stresu, je to úplně jiný život. Jsem uvolněná, bez starostí a je mi dobře. Ale zase musím říct, že takový relax by mě nebavil třeba rok v kuse, to ne. Já potřebuji pak zase studium a právě proto se tolik těším na tu vysokou. Na nové životní zkušenosti, nové lidi, předměty ke studiu. Budu zas ve svém živlu. Smějící se Mám ráda všechno co je nové a neokoukané. Například předměty jako jsou tvůrčí psaní a evrospké myšlení mě moc zaujaly. :-)

A to víte, že nejsem organizační typ? Takže se spíš nechávám ráda převapovat a jsou dny, kdy vůbec nevím co budu dělat a během dne se všechno změní a je přede mnou další neobyčejný den. Znám lidi, kteří musí mít každý den naplánovaný do detailů a to by pro mě byla hrozná nuda.

Já vím, jsem hrozná. Předešlý článek jsem musela smazat. Prostě si úplně nejsem jistá, že by tu měl být. Byl tu skoro celý den a já jsem z toho neměla dobrý pocit, je to moje soukromí a nechám to být.. Snad mě chápete.


Infinity

Můj názor na Stmívání

28. června 2013 v 20:57 | Infinity |  Filmy a mé recenze
Vím, že mě moc lidí po tomto článku nebude mít asi v oblibě, protože už jsem četla tolik negativních názorů na Stmívání, což upřímně docela nechápu. A tak bych se k celé této sáze taky chtěla vyjádřit...

Můžete mi vysvětlit, co proti celé té sáze máte? Co je na tom celém tak špatného? Vážně by mě zajímalo, proč většina lidí bere tento příběh jako brak. Ano, je pravdou, že je to trochu jednodušší, ale mně přijde, že je to taková oddychovka, která má zajímavý a promyšlený děj. Spisovatelka Stephenie Meyer přišla s něčím novým. Vytvořila zcela nový svět a to se mi líbí, to já oceňuju. Ten originální nápad a námět. Přiznávám se, že knižní verze si mě získala o trochu víc, protože herecký výkon Kristen Stewart byl otřesný, tady stojí na místě kritika. Protože mi přijde, že v celém filmu má jen jednu grimasu, které se drží celou dobu. Ale třeba Robert Pattinson si mě celkem získal. Upřímně řečeno, nepatřím mezi jeho fanynky, ani mě svou vizáží moc nezaujal, ale do postavy Edwarda dal něco ze sebe, jeho ztvárnění je osobité a za to má ode mě plusové body. Smějící se

V některých článcích o Stmívání jsem se dočetla, jak jste alergičtí na to, jak se Edward Cullen třpytí na slunci. Bože.. Co je na tom? Je to nápad spisovatelky, chtěla z něj udělat spíš kladnou postavu a udělat ho něčím výjimečným. Co je na takové drobnosti špatného? Tak je to upír, který se blyští jako drahokam pod slunečním světlem a zamiluje se do obyčejné dívky. No a co? :-D To je přeci zajímavé, ani mi to nepřijde tak tuctové. Přijde mi spíš ubohé kolik knih kopíruje právě Stmívání. Kolik lidí po vydání právě této ságy se pustilo do tématu upírů a jejich světů. To už úplně vymizela originalita?!

Musím říct, že nejradši mám první a druhý díl, ty jsou podle mě prostě nejlepší. Ostatní pokračování byly pro mě spíš zklamáním. Musím ale také přiznat, že jsem všechny části, které přišly nově do kin opravdu prožívala, vždycky jsem musela jít na premiéry a byla jsem ráda, že ségra do toho byla zapálená stejně jako já, takže jsme to společně sledovaly a hodnotily.

A teď, abych odůvodnila to, proč si mě právě získaly první dva díly.. První díl je nejspíš můj nejoblíbenější, protože tím vše začíná. Bella se zamiluje do Edwarda, on do ní. Bela zjišťuje, že Edward je upír a je jí to vlastně jedno, protože tak silná láska, kterou k němu cítí je pro ni všechno a je ji naprosto ukradený, kým Edward je. Líbí se mi jejich setkání, jejich zamilovanost a jak jeden se navzájem poznávají. Je to podle mě kouzelné. I když musím přiznat, že prostě Kristen tam nemá co dělat, vždyť ta holka vůbec neumí hrát, sakra...

A proč druhá část - Nový měsíc? Protože pro mě znamená neskutečně moc. Vždycky, když mám špatnou náladu, mám pocit, že se mi všechno sesypalo, jednou za čas si tento film pustím. Moc si mě získalo to, jak Bella je sice úplně ztracená po ztrátě Edwarda, ale i tak se potom snaží bojovat, sblíží se s Jacobem a začne nový život. I když je to pro ní těžké a bez Edwarda to nezvláda, snaží se postavit na vlastní nohy.. Celou dobu však neví, že je to celé nedorzumění, že on se snaží jí jen chránit.. Kdo jste to viděli, přeci víte, jak to je. Ale to je právě to, co na tomhle příběhu obdivuji. To je to, že láska mezi Belou a Edwardem je tak silná, že je nezničitelná. A tohle poselství celé ságy si mě získalo, a proto Stmívání neodsuzuji a vy se třeba stavte na hlavu... Smějící se


image image


Vím, že jsem se nevyjádřila k ostatním třem částím, ale to není podle mě potřeba, protože jak už jsem psala, tak třetí, čtvrté a páté pokračování si mě nezískalo. Však víte, jak to je. Svatba, dítě, přeměna Belly na upírku a láska Belly a Edwarda, kterou nic a nikdo nezničí. Boje o přežití s různými jejich nepřáteli a samozřejmě HAPPY END. :-D Ovšem musím přiznat, že u posledních asi tří minut poslední části jsem byla dojatá. Když si tento pár řekl, že spolu budou NAVŽDY, to bylo tak sladký, že jsem měla slzy v očích. Smějící se Jsem citlivka, to všichni ví.

Infinity

Ano, je to oficiální!

27. června 2013 v 21:39 | Infinity |  Útržky z mého života
Jsem oficiálně přijatá na Literární akademii, dnes ráno mě potěšil zvonek u dveří, protože jsem věděla, co to pro mě znamená. "Nesu doporučený dopis pro Veroniku..." oznámila mi pošťačka a já věděla, že se jedná o dopis z té školy. V tu chvíli, kdy jsem rozlepovala obálku s mými výsledky jsem si připadala jako v americkém filmu. Nastala ta velká chvilka napětí, měla jsem pocit, že srdce se mi na chvíli zastavilo a v dopise stálo, že jsem opravdu PŘIJATA. Už dlouho jsem nezažila tolik emocí najednou. Rozběhla jsem se po celém bytě a oznámila jsem to mamce, která měla z této zprávy stejnou radost jako já. Jsem tak šťastná! Usmívající se Moc se na tu školu těším, jsem hrozně vděčná za to, jaké jsem tam poznala lidi. Pár z nich už se zajímalo o mé výsledky a to dokáže taky pořádně potěšit. Vím, že mě čeká mnohem lepší kolektiv než na střední škole. Prostě instinktivně to vím už teď. Budu tam mezi "svými". Budu tam mezi lidmi, kteří se zajímají přesně o to, o co já. A to je něco tak úžasného. :-)

Dnešní den celkově je fajn. Takový pohodový, mám se jednoduše skvěle. Byla jsem na kafi s kamarádkou, všechno možné jsme probraly a nasmály jsme se. Dala jsem si vynikající kávu latté, potom jsem si domu koupila výbornou pizzu a neznám nic lepšího, než se dobře najíst a být upřímně spokojená. Usmívající se

Jsem také ráda, že se Vám líbila moje povídka. Říkala jsem si, jakých rekací se dočkám a potěšili jste mě všichni.
Opět mám větší chuť do psaní nových příběhů. A také na mém blogu zítra uvidíte určité změny, už teď se můžete těšit. :)


Infinity

Spřízněná duše

27. června 2013 v 0:40 | Infinity |  Jednodílné
Jsem tak ráda, že konečně můžu přispět do rubriky Píšu. Konečně vám přináším novou povídku, kterou jsem napsala asi za 30 minut zhruba. Zrodil se mi v halvě nápad, který jsem prostě musela přenést do psané formy. Vím, že mnoha z Vás to asi přijde moc "sladké", ale je to něco, co šlo přímo od srdce a takhle to já cítím. Usmívající se


"Co na něm vlastně máš ráda?" zeptala se Suzan se zvídavým pohledem upřeným přímo na mě.

"Ty se mě ptáš, co zrovna na něm mám ráda? To sis tedy docela naběhla, protože tu se mnou teď nejspíš budeš muset být až do rána, než ti to všechno vyjmnuji. Je toho tolik." Usmála jsem se na ni a nadechla se, abych mohla začít s výčtem všeho, co ho dělá pro mě dokonalým.

"Miluju na něm všechno. Vlastně jsi mi tu otázku položila nesprávně. Tady bych volila jedině slovo miluju." V mých očích se objevila jiskřička štěstí, když jsem si na něj vzpomněla.

"Miluju jeho smysl pro humor, to jak dokáže být drzý a stejně mě tím vždy rozesměje. Získal si mě svým sladkým úsměvem, při kterém se mi pokaždé podlamují kolena. A ty jeho oči.. Nikdy nedokážu přesně upřesnit to, o jakou barvu se vlastně jedná. To je právě to, co mě fascinuje. Jednou se mi zdají jasně hnědé, ale pak zase vidím tmavší odstín zelené. Líbí se mi celá jeho postava. Vždycky, když se zaměřím na jeho chůzi, líbí se mi, s jakou elegancí se prochází, aniž by si to vlastně uvědomoval. Každým dnem mě dělá šťastnou jen tím, že je. Nikdy jsem vlastně nepoznala někoho, koho bych měla tolik ráda. I když se samozřejmě najdou chvíle, kdy se nemůžeme vystát, ale já to připočítávám tomu, jak jsme rozdílné povahy. Pro mě už dlouhou dobu není nikdo lepší, i když jsem poznala spoustu jiných lidí, tak on je pro mě na prvním místě."

"Ty ho asi vážně miluješ, viď?" Řekla Suzan s určitou závisti, kterou nedokázala skrýt. Domyslela jsem si, že asi každý nebude mít takové štěstí jako já, potkat někoho tak úžasného.

"Ano, je to tak a trvá to dlouho, vždyť ty to moc dobře víš. Už tolikrát jsme se bavily o tom, jak se cítím díky němu plná elánu a energie do života." Při těchto slovech jsem si hrála s pramínkem mých kaštanově hnědých vlasů a cítila jsem se skvěle, jako při každé vzpomínce a myšlence na něj.

"Myslíš si, Elis, že někdy potkám někoho podobného?" Zeptala se Suzan s určitou nadějí, která se zračila v jejích blankytně modrých očích.

"Já si myslím, že každému je souzeno aspoň jednou v životě narazit na tu osudovou lásku." A myslela jsem to upřímně. Poslední dobou jsem přemýšlela nad tím, že přeci každý dobrý člověk si v životě zaslouží potkat svou spřízněnou duši.

"Jsi krásná, chytrá slečna, která ví, po čem v životě touží. Máš své sny a jdeš si za nimi. Proto tě mám tak ráda a jednoho dne narazíš na kluka, u kterého budeš vědět, že je to ON. To poznáš hned. Stejně jako já. V tu chvíli, kdy na něj narazíš, už nebudeš mít žádné pochybnosti, že by ses mohla zmýlit v něčem tak jasném. On bude vědět to stejné. Víš, já věřím na osud a na lásku na první pohled. Je vlastně jedno, jak se poznáte, při jaké příležitosti, ale oba budete vědět, že se nevidíte naposledy." Spustila jsem pramínek svých dlouhých vlasů, které mě šimraly na zádech.

"Řekla jsi to tak důvěryhodně, že ti to snad i věřím." Začala se nahlas smát a objala mě kolem ramen. "Slib mi, že navždy zůstaneš mou nejlepší kamarádkou, abys mě pokaždé donutila věřit i takovým věcem, kterým by žádný realista snad nikdy neuvěřil." Teď už jsme propukly ve smích obě dvě.

Byl horký letní den a slunce společně s jeho teplými paprsky nám zpříjemňovalo tak hezké společné chvíle.

"Půjdeme na zmrzlinu a probereme to ještě víc do detailů, co ty na to, Elis?" Nabídla se Suzan se zářivým úsměvem na tváři.

"Tak jdeme!" Pobídla jsem ji a přemýšlela nad tím, jakou příchuť zmrzliny vlastně zvolím.

Nic na světě mě netížilo, byla jsem tou nejšťastnější osobou. A slunce a dobrá nálada nás dále doprovázely na naší cestě.


Infinity

Přijatá na VŠ

23. června 2013 v 19:23 | Infinity |  Útržky z mého života
Už dlouho jsem nezažila tak úžasný pocit, jako dnes. Ze zvědvosti jsem zabrouzdala na internetové stránky školy, na kterou jsem dělala přijímačky a už tam byly výsledky. Se zatajeným dechem jsem projížděla výsledky a narazila jsem na svůj kód, který byl pro mě určen a tam na mě vyskočila kolonka USPĚLA. Jsem tak šťastná, neumíte si to představit. :-) Nevěřila jsem si na 100%. Měla jsem pochybnosti, ale teď už ze mě vešekrý strach opadl a já si můžu užívat prázdniny podle svých představ, nemusím se nad ničím stresovat.

Nemůžu uvěřit tomu, že jsem v úseku jednoho měsíce zvládla jak maturitu, tak prijímačky na VŠ. Možná, že ve mně nějaký ten potenciál je. Smějící se Já vím, samochvála smrdí, ale teď jsem se pochválit musela.

Já se tak těším, až tam na té škole budu studovat všechny ty zajímavé předměty, které jsou zaměřeny na psaní a literaturu. Nic víc jsem si ani nepřála. Budu si žít svůj sen a já Vám tak děkuju, že jste mi drželi palce, znamená to pro mě nejvíc. Věřili jste společně se mnou, že to zvládnu a ono to vyšlo. Je opravdu příjěmné prohlásit o sobě, že jsem se stala studentkou Literární akademie.

Na to, jak se dnešní den nepovedl, tak tohle tomu špatnému dni dalo na frak a mě už netíží nic, říkám si, že ty ostatní starosti se s tímhle srovnat nedají.. :) Na ten poměr, jak jsem dneska v jednu chvíli měla sražené EGO, ho teď mám opět vysoko. :)


Ten text na tom obrázku je tak pravdivý. :3 Mně se můj sen splnil. Usmívající se

Infinity

Přijímačky jsou za mnou

20. června 2013 v 18:50 | Infinity |  Útržky z mého života
Včera jsem nepřidala článek, protože jsem se celý den připravovala na přijímačky, které mě čekaly dnes. Usnula jsem asi ve 3 hodiny ráno, protože jsem byla vážně ve stresu. A musela jsem vstávat v 6 ráno, takže si asi dokážete představit, jak jsem se cítila. Smějící se Asi jako kdyby mi někdo dal pánví velkou pecku do hlavu. :D Ale vstát jsem prostě musela a v 8 už jsem tam byla. Ve škole jsem viděla první lidi a nejdřív jsem se s nikým nebavila, neměla jsem moc náladu, byla jsem opravdu moc vystresovaná. První část přijímaček byla písemná. Musela jsem za půl hodiny napsat beletristický/povídkový text a byly nám určena témata. Já jsem si vybrala téma "něco nečekaného". Doufám, že má práce byla napsaná podle nich dobře, mně osobně se líbí, jak jsem to napsala. :)

Mezitím, co jsem čekala na další část zkoušky, a že jsem čekala opravdu dlouho, protože moje příjmení začíná na Ž, jsem se začala bavit s pár lidmi a zasmála jsem se. Byli vtipní a probírali jsme všechno možné. :-) Když jsem asi po třech hodinách čekání konečně přišla na řadu na ústní pohovor, snažila jsem se prezentovat sebevědomě před tou komisí, kde byly dvě spisovatelky a ještě další dva důležití lidé, ale řeknu Vám, snadné to nebylo. I přesto jsem ze sebe vydala maximum ze sebe. Nevím, co pro mě bylo více stresové.. Jestli složení maturity nebo dnešní přijímačky. :)

Každopádně jsem ráda, že to mám za sebou a teď už musím jen počkat tři dny na výsledky a teda myslím si, že to pro mě budou ty nejdelší dny, protože já už se nemůžu dočkat. Chci ty výsledky znát už teď hned. :-D Moc si přeju se tam dostat, určitě to moc dobře víte díky předešlým článkům. Usmívající se


Infinity

Všechno nejlepší, Moje-iluze!

18. června 2013 v 19:30 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Dneska je pro mě dost významný den, protože můj blog dnes slaví dva roky své existence. Ono je těžké někde začít, protože s mým blogem jsem prožila svůj život od osmnácti let, jsou tu zaznamenány všehny důležité události mého života za poslední dva roky. Tento blog je jako můj deník, ale je to deník veřejný. Ale nepíšu tu jen o mém životě, to jste si určitě všimli. píšu sem své úvahy, píšu tu o knihách, někdy o filmech. Prostě o všem, co mě zajímá a co mě obklopuje. Během těch dvou let psaní všech těch článků, jsem se stala oblíbenou na blogu.cz. Jen málokdy jsem se setkala s kritickými komentáři. To si pamatuju snad u jednoho článku, který tu stále je a který bych nejradši smazala. Strefovala jsem se tam do blogerů, kteří ode mě získají komentář a nedokáží mi na můj blog odpovědět. Dnes ale už vím, že je to hloupost, když se někomu můj blog nelíbí, nebude sem přeci něco psát proti své vůle. Ono to člověku dojde až po nějaké době, že se mýlil, jako tenrkrát já. Většinou mě mí oblíbení blogeři ve všem podporovali a dodávali mi sílu do dalších dní, když se mi třeba zrovna nedařilo. Za to jim patří mé velké díky. :-)

Kdybych měla zhodnotit svůj blog v číslech, tak za rok 2011, kdy jsem začínala, jsem zveřejnila 54 článků, za rok 2012 jem napsala článků 270 a tento rok zatím 149 článků. To jsou krásná čísla, já jsem s tím spokojená, je vidět, že se mému koníčku - blogování opravdu věnuju a je tu vidět kus práce. Všichni víte, že se chci psaním živit a moje-iluze mi moc pomohly v tom se v psaní rozvíjet a posouvat se dál. Jsem také spokojená se svou návštěvností, která se vyšplhala za 2 roky na přibližně 150 návštěvníků za den. Je to nádherné číslo a já vám všem, co ke mně na blog chodíte, moc děkuju. Usmívající se


Některé blogerky tvrdí, že jsem pro ně vzor, že krásně píšu a to je pro mě to nejkrásnější ocenění této mé snahy. Také jsem tu psala o mých láskách, o tom, jací kluci mi zlomili srdce a jakými vztahy jsem si za ty dva roky prošla. Teď už jsem zamilovaná opravdu dlouho a to se na mých článcích taky odráží. Jsem ráda, že to sem můžu psát, protože vždy psaním mé emoce ze sebe dostanu a je mi hned lépe. Psaní je pro mě lék, je to pro mě vysvobození.

O mém blogu ví hodně lidí z mého okolí a možná ho čtou pravidelně, ale nepíšou mi sem, jen přihlížejí a mně to nevadí, asi to tak má být. Je to součást mě a mí přátelé si zaslouží znát tuto mou stránku. Jsem to prostě já, jak mě znají a jsou tu názory, které ode mě znají a které jim říkám i v reálu.

Můžu říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Řeknete si, že asi blog oceňuji až moc, ale já jsem se tu našla. Já díky blogu vím, kdo jsem a kam moje životní cesty směřují.

Tímto bych tedy chtěla popřát mým-iluzím všechno nejlepší k druhým narozeninám a ať mám stále chuť přidávat nové a nové články každý den. Protože to je to, co mě opravdu baví a co dělat chci.


A tady je symbolicky dort, který už jsem tu nedávno zveřejnila, ale teď se moc hodí. Všechno nejlepší! :-)

Infinity

Předávání maturitního vysvědčení

18. června 2013 v 0:40 | Infinity |  Útržky z mého života
Tak dneska byl ten dlouho očekávaný den, kdy jsem si měla vyzvednout maturitní vysvědčení. Už od rána jsem se moc těšila a v hlavě jsem měla jedinou myšlenku. Že se s ním uvidím. Byla jsem plná očekávání. Viděla jsem spolužáky a byla jsem moc ráda, protože se v jejich společnosti cítím dobře. Předávání se konalo v jendom klášteře, kde jsou nádherné prostory a tak atmosféra byla velmi příjemná. Moc dojemný byl proslov naší třídní učitelky, která nám přála mnoho zdarů do života a řekla nám, jak nás měla ráda. Také pro mě byl moc zásadní okamžik, kdy jsem dostala do svých rukou maturitní vysvědčení a všichni lidé, mezi kterými byla i má rodina mi začali tleskat. Je to nepopsatelné, cítila jsem se v tu chvíli doceněně a sebevědomě.

Už jsem tuto školu opustila navždy, už mě s ní nic nepojí. Jen vzpomínky, které si navždy budu nosit v srdci navždy a nezapomenu. Tato škola mi dala lidi, které nechci nikdy ztratit, naučila mě hodně do života a já jsem připravená na další životní etapu. Abych mohla začít studium na mé vysněné vysoké škole. Vše záleží na těch čtvrtečních přijímačkách, opravdu se to moc přiblížilo.

A ano, viděla jsem Pavla, byla jsem nadšená, že po tak dlouhé době se vidíme, ale nic jsme si nestihli říct. Oba dva jsme byli s našimi rodinami a tak nebyl prostor. Sice mě to mrzelo, ale vím, že se brzy uvidíme a to mi to vynahradí. Usmívající se


A takhle jsem vypadala na ten důležitý den. Mrzí mě, že nemám fotky přímo z předávání, ale snad je brzy mít budu a dám Vám je sem. :))

Infinity

Random photos from my life

16. června 2013 v 19:27 | Infinity |  Útržky z mého života
Přináším Vám nové fotky z poslední doby. Figuruji na nich já a vše, co mě v poslední době obklopuje. Jen mě mrzí, že nemám fotky s přáteli, ty bych tu taky ráda měla. :-)

Zítra mě čeká předávání maturituního vysvědčení. Těším se, že si na sebe vezmu nové šaty, které jsem si na předávání koupila a které jste už v předchozím článku, který byl zveřejněn tak před týdnem, viděli. Těším se na celý den, protože uvidím lidi, které jsem dlouho neviděla a samozřejmě Páju. Už ani nevím, jak dlouho to je, co jsme se neviděli. Ale je to vážně dlouhá doba. A také samozřejmě pro mě bude skvělý pocit si převzít tak zásadní vysvědčení. Jsem si jistá, že v tu chvíli na sebe budu hrdá já i má rodina. Usmívající se

Mrzí mě, že jsem dlouho nepřidala článek s (Ne)malými radostmi, protože ty jsem vždy psala v neděli večer, ale musím říct, že už mě ten projetk nějak nebaví. Musím mít na to náladu a tu teď moc nemám. Smějící se