Listopad 2012

Soutěž u Lucerny - téma Fantasy

26. listopadu 2012 v 13:29 | Infinity
Že soutěžím u Lucerny, toho už jste si jistě všimli. :-D Tentokrát se mi zadání moc líbí. Zadáním je vytvořit obrázek s Fantasy motivem.. Já jsem se toho zhostila po svém. Stáhla jsem si nádherný obrázek na DA a upravila jsem ho v grafickém programu. :)

Snad se Vám můj výtvor líbí. Pište mi Vaše názory na tento obrázek. :-)

Infinity

Rozhovor s Baush

25. listopadu 2012 v 22:50 | Infinity |  Rozhovory s blogery
Tak a tentokrát tu je rozhovor s mou oblíbenou blogerkou Baush, která na svém blogu zveřejňuje zajímavé a čtivé články, nad kterými se vždycky musím zamyslet a musím jít dát za pravdu. Opět mi odpovídala skvěle na mé otázky, snad se Vám bude rozhovor líbit stejně jako mně. :-)

1) Kdy ses rozhodla založit si blog? Jak dlouho funguje?
Svůj první blog jsme si založili s kamarádkou z nudy. Na ten blog už ani nemám adresu, jenom si pamatuju, že byl o koních a psali jsme tam o nich všechnomožné (ale asi jenom dva dny). Pak jsem měla ještě blog se sestřenicí, ale na ten jsme zapomněli heslo.
Sama jsem začala blogovat asi před čtyřmi-pěti lety a to jsem měla takový ten blog o ničem. Obrázky, dvouřádkové články...
Pak jsem si udělala blog s celebritami a to mě vážně bavilo. Psala jsem několik článků denně, blog měl i docela úspěch. Ale pak jednou přišli letní prázdniny já na blog dva měsíce nešla a ani už jsem se tam nevrátila.
Jednoho dne asi přibližně před dvěma lety mě, ale napadla úvaha, kterou jsem chtěla "ukázat světu." A tak jsem si vzpomněla na dávno ztracené blogy, které jsem chvilku (neúspěšně) hledala a tak jsem si zaožila blog nový, který mi vydržel dodnes. :)

2) Přemýšlela jsi někdy nad tím, že bys blog zrušila?
Ano přemýšlela, ale věděla jsem, že bych to neudělala. A ani (zatím) nechci.

3) Stalo se ti, že by ses na blogu setkala s nějakými negativními názory?
Záleží, co sebe jako negativní názor. Ano, objevují se komentáře, že se mnou v něčem nesouhlasí, ale říkají to normálně a mě to nevadí. Aspoň je poznat, že to přečetli a to, že nemají stejný názor vůbec neřeším.
Jeden čas mě spamovala, jedna ***** a tak jsem si jí zablokovala. Ovšem neuměla psát bez chyb a její články spočívali v tom, že vyfotila krabice od bot. (Ne, nedělám si srandu.)

4) Narazil někdy na tvůj blog někdo z tvého okolí a tobě to bylo nepříjemné?
Ne můj blog, znají jen kamarádky, které mi nevadí, že ho znají, protože já mám zase jejich blogy. Nepíšu na blogu nic tajného, takže mi to nevadí.
5) Jaké jsou tvoje koníčky?
Já dělám spoustu věcí. Hodně poslouchám muziku a hraju na housle, občas brnknu na kytaru a něco málo umím i na klavír. Samozřejmě často píšu nějaké povídky, jen tak pro sebe a hodně chodím ven s kamarády. Jsem trochu závislák na seriálech, když si nějaký oblíbím musím sehnat všechny jeho díly :D Pokud je čas, tak čtu ve velkým :D Ráda taky fotím, jezdím na bruslích a strašně ráda bych hrála fotbal.
6) Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Máš nějaké vysněné povolání?
Vystudovat bych chtěla buď chemii a být chemik, anebo jít na FAMU. Ráda bych byla herečkou v divadle, ale nevím jestli to není spíš sen než plán. Určitě bych chtěla psát, asi spíš do novin nebo do časopisu, možná i vydat knížku. Chtěla bych procestovat celý svět a hlavně dál být v kontaktu s mými spolužáky.

7) Jaké jsou tvoje vlastnosti a jaké vlastnosti u lidí vyhledáváš?
Říká se o mně, že jsem vtipná, blázen a spontánní. Nehledám konkrétní vlastnosti ráda se bavím s různými lidmi.

8) Co tě dokáže nejvíc potěšit?
Já se raduju téměř, každý den a snad ze všeho. Mám radost, když dostanu dobrou známku ve škole, mám radost když se naučím novou písničku, mám radost když se mi někdo ozve, mám radost, když si můžu dát čaj a koukat se na nějaký film nebo číst knížku.

9) Komu bys doporučila svůj blog a proč by se lidé na tvůj blog měli vracet?
Nevím, na můj blog, ať se podívá, kdo chce, jestli se vrátí je jen na něm ;)
10) Jakých největších úspěchů jsi v životě dosáhla?
Jednou jsem byla čtvrtá v celorepublikové malířské soutěži. Když jsem psala do literární soutěže, sice jsem nepostoupila, ale napsali mi krásný email :) Taky by se dalo počítat, že jsem se dostala na gymnázium na kterém jsem teď :)
Jestli i Vy se mnou chcete udělat rozhovor, pište mi na můj e-mail verunka525@seznam.cz. :-)
Infinity

Staň se mou ženou - 4. kapitola

24. listopadu 2012 v 19:00 | Infinity |  Staň se mou ženou
Věděla jsem, že musím zmizet. Pořád jsem přemýšlela nad tím, jak řeknu Samuelovi, že chci v našem vztahu více prostoru a pauzu. Stále jsem to odkládala. Neměla jsem na to sílu. Jediné, co jsem opravdu potřebovala, bylo vymyslet plán, jak se vypařit a vrátit se třeba až za měsíc s čistou hlavou a s tím, že budu vědět, jestli dokážu bez Samuela žít nebo ne. Budu si muset vzít volno v práci a netuším, co jim řeknu. Co bych mohla mé nadřizené říct, aby mi dala měsíc volna. Přišlo mi, že jediné co přišlo v úvahu bylo to, že budu lhát. Možná budu muset vyslovit tu největší a podlou lež. Vymyslím si úmrtí v rodině a to je jasné, že mi to volno dá. Jen nevím, jak se dokážu potom podívat sama sobě do očí. Ale co jsem věděla jistě bylo to, kam se vydat. Pojedu ke kamarádce, která bydlí mimo město a budu doufat, že ji nebudu ten měsíc lézt na nervy. Ale na těch 30 dní se mi obrátí život vzůru nohama.

"Samozřejmě, že si tu bez vás budeme muset nějak poradit. Je mi to moc líto. Upřímnou soustrast." Řekla mi má nadřízená, které jsem sprostě lhala. "Děkuji Vám, opravdu to pro mě hodně znamená." Soukala jsem ze sebe a prohlížela jsem si své boty, protože jsem se jí nedokázala podívat do očí. Bylo mi z této mé obrovské lži najednou úplně na nic...

Když jsem dorazila domů, Samuel tam naštěstí nebyl a tak jsem si mohla sbalit vše potřebné a vydat se pryč. Musela jsem Samovi nechat nějaký vzkaz, aby věděl, že jsem v pořádku, ale že musím na měsíc zmizet. "Je mi líto, že jsem nesebrala odvahu ti říctak zásadní věc, ale já odjíždím na nějakou dobu pryč a nechci, abys měl o mě strach. Budu bydlet u mé kamarádky, potřebuji si srovnat myšlenky a zjistit mnoho důležitých věcí. Až se vrátím, o všem si promluvíme. Měj se tu hezky a pokus se postarat se o naší domácnost. Snad to tu beze mě zvládneš. S láskou tvá Verunka." Tato slova se mi sice psala těžce, ale musela jsem to udělat. Naposledy jsem se rozhlédla po bytě, jestli jsem si něco nezapomněla a když jsem zjistila, že vše mám, zabouchla jsem za sebou dveře a vydala jsem se na nádraží, kde za hodinu už budu čekat na vlak, který mě zaveze za Monikou.

Byla jsem moc ráda, že jsem měla takovou přítelkyni, která mi tolik pomáhala a někdy jsem měla pocit, že v ní mám větší oporu než ve vlastní sestře. Když jsem jí požádala, jestli bych u ní mohla bydlet, ihned souhlasila a řekla mi, že u ní můžu zůstat tak dlouho, jak jen budu chtít. Měla jsem opravdu štěstí. Věděla jsem, že jako spolubydlící bude skvělá a určitě mezi námi nebudou žádné spory.

Myslíte si, že se Veronika rozhodla správně? Líbí se Vám tato kapitola?


Infinity

Soutěž o nejlepší vánoční zátiší - 1. kolo

24. listopadu 2012 v 15:29 | Infinity
Konečně je tu první kolo této soutěže. Dnes vyřadím jeden výtvor, i když to bude pro mě moc těžké. A zároveň pro vás - soutěžící mám další úkol na příští týden. Takže zadání je takové, že bych po vás chtěla, abyste jakkoli graficky upravily tyto vaše fotky a dodali jim ještě vánočnější atmosféru. A jestli vám moc nejde práce s grafikou, stačí obrázek dát do malování a nějak si s ním pohrát. :-D

Fotka od Zarete je tak kouzelná, že rozhodně postupuje do dalšího kola!




Píšu - rozcestník

23. listopadu 2012 v 14:56 | Infinity |  Píšu

Nový design

22. listopadu 2012 v 19:59 | Infinity
A máme tu nový zimní kabátek... Doufám, že se líbí.


Rozhovor s Lucy0077

20. listopadu 2012 v 19:09 | Infinity |  Rozhovory s blogery
Už dlouho jsem nezveřejnila žádný rozhovor a v mé e-mailové schránce jsou ještě dva vzkazy, kde jsou vyplněné odpovědi na mé otázky. Tentokrát se zde objeví rozhovor s lucy0077. Moc se mi její blog líbí a celý rozhovor je opět skvělý. :-)


Když se sen stane skutečností

19. listopadu 2012 v 20:59 | Infinity |  Jednodílné
Napsala jsem povídku o tom, že vždycky má smysl psát a bojovat o to, co vážně chceme.. :-)

Ema vždycky toužila být spisovatelkou a naskytla se jí úžasná příležitost. Byla vyhlášena literární soutěž, která se konala v kraji, ve kterém bydlela. Sice nešlo o nic velkého, ale věděla, že má možnost na výhru. Tedy ona sama nebyla úplně přesvědčená, ale ostatní milovali její povídky a pokaždé se těšili, až jim dá přečíst něco dalšího, co napsala. Když se dozvěděla o soutěži, byla moc šťastná a neváhala ani sekundu a šla se přihlásit. Musela vyplnit krátký formulář a dělala to s obrovskou radostí. Přemýšlela o tom, kolik lidí se ještě tak mohlo přihlásit a jak moc budou talentovaní. Četla si všechny své povídky, které napsala a toužila po tom napsat něco jiného, ještě lepšího. Chtěla do soutěže poslat příběh, který by ostatním vyrazil dech. Měla v hlavě tolik nápadů, jen nevěděla, který z nich přenést na papír. Rozhodla se, že napíše něco ze svého života. To jí šlo totiž nejlépe. Dokázala si tak pod hlavní postavou představit sebe a vracela se v myšlenkách do minulosti a své životní zážitky přenášela na papír. Povídku začala psát v 5 hodin k večeru a skončila až v 10 v noci. Popsala několik stránek a nechápala, kde se pořád bere tolik nápadů a inspirace. Pohonem nejspíš byla touha po výhře. Tak moc si přála být první, konečně v životě něco dokázat. Vkládala do sebe velké naděje a když si četla svůj výtvor po sobě, vykouzlil se jí úsměv na tváři. Její příběh byl skvělý. Byl čtivý, měl nápad a také překvapivý konec. Byla nadšená. Vzala několik popsaných listů a vložila do obálky, kterou poté zaslala i s vyplněným formulářem. Výsledky měla znát až za měsíc. Každý den se vlekl hrozně pomalu. Už potřebovala znát verdikt. Neustále o sobě pochybovala. Věděla sice, že to napsala bravurně, ale co když ostatní byli ještě talentovanější a ona na vytouženou první příčku nedosáhne.

Měsíc uběhl a Ema držela v ruce obálku, v které byly výsledky. Měla se dozvědět o svém úspěchu nebo prohře. Celé tělo se jí třáslo vzrušením a nemohla popadnout dech. Otevřela obálku a vytáhla z ní popsaný list. "S radostí Vám oznamujeme, že jste se stala vítězkou literární soutěže! Máme pro Vás osobní otázku… Nechcete v budoucnosti napsat knihu? Spolupracujeme s jedním nakladatelstvím a Váš příběh by mohl být vydán i knižně. Pokud byste byla ochotná se ještě více rozepsat.."

Ema stála jako opařená. Právě se jí vyplnil její dlouholetý životní sen. Celých 10 let se už věnovala psaní a snažila se stále zdokonalovat. Nad svými povídkami strávila i několik hodin. Psaní byla její vášní. Po tváři jí stékala slza štěstí a naprosto oněměla. Najednou poznala jaké to je být tou nejšťastnější dívkou na světě. Představila si sebe jako úspěšnou spisovatelku, která svým obdivovatelům rozdává autogramy. Viděla nádhernou budoucnost, kterou jistě měla před sebou. Kolika lidem se asi podaří dělat přesně to, po čem v životě nejvíc touží? Věděla, že jednoho dne dosáhne obrovských úspěchů, měla talent, o kterém se mělo přesvědčit více lidí.

Mohla také poděkovat svým rodičům a přátelům, kteří jí podporovali a vždy, kdy už si nevěděla rady, oni tu pro ni byli. Pomáhali jí i tím, co třeba jen řekli. Z každého rozhovoru si odnesla něco, co by mohla napsat do svých povídek. Celý její život byl pro ní inspirací. Čerpala z životů svých blízkých, čerpala ze svých životních zážitků. Také proto stále musela zažívat něco nového.

A všechny její vize o budoucnosti se jí nakonec vyplnily, ale jediné, co si uvědomila bylo to, že veškerý svůj volný čas věnovala psaní a zůstala sama. Neměla partnera, který by ji milovala. Měla však práci, kterou milovala ona. Otázkou ale bylo, jestli jí to stačilo.

Líbí se vám povídka?

Infinity