Nemít to pod kontrolou

8. října 2012 v 20:09 | Infinity |  Jednodílné
Včera jsem nemohla usnout a najednou jsem dostala nápad na novou povídku, je trochu delší, ale doufám, že se vám bude líbit.. Takhe nějak já vidím anorexii.. Jedná se o smyšlený příběh, já jsem se s anorexií nikdy nepotýkala, takže to rozhodně NENÍ Z MÉHO ŽIVOTA.



Prohlížela jsem si časopis o módě, protože jsem se chtěla nechat inspirovat nějakými modely. Chystala jsem se na nákupy, tak jsem chtěla mít přehled o tom, co je ve světě módy nového. hned na prvních stránkách časopisu se objevovaly vychrtlé modelky, které byly jen kost a kůže. I když jsem nechtěla vypadat jako ony, řekla jsem si, že bych nějaké to kilo mohla zhubnout. "Večeře je na stole!" Sdělila mi máma. Když jsem přišla do kuchyně a naskytl se mi pohled na vynikající jídlo od maminky, najednou jsem vůbec neměla chuť. Před očima jsem viděla fotky modelek a kdybych tuto tučnou večeři snědla, určitě bych nedosáhla mé vysněné váhy. "Mami, mně je nějak špatně, dnes večeři asi vynechám." Máma se na mě podívala se starostí v očích.. "A nechceš aspoň něco lehkého? Třeba jablko?" Vymýšlela náhradní alternativu. "No tak dobře, to bych mohla sníst." Řekla jem otráveně. Když jsem přišla do mého pokoje, jablko putovalo do koše. Takže... Musím si stanovit plán. Začnu na sobě hodně dřít, příjem potravy omezím na minimum. Když mi bude na omdlení, napiju se něčeho sladkého, abych měla v těle aspoň trochu cukru a měla brát z čeho energii. Ale i na to si musím dávat pozor.. Mé plány se mi moc zamlouvaly. "Konečně budu hubenější!" Mumlala jsem si pro sebe. Když jsem se probudila do nového dne, šla jsem běhat a jediné, co jsem poté dokázala vpravit do svého těla, byla voda. "Sušenku bych si ale mohla dát.." Pomyslela jsem si. Ale najednou se ozval jistý hlas, který uvnitř mé hlavy začal křičet: "A ty si myslíš, že takhle zhubneš?!!" Myšlenky na pozření sušenky jsem hned nato zavrhla.. "Takhle je to správně!" Dodal ten otravný hlas. Byla jsem úplně bez sil, když jsem přišla domů, lehla jsem si na postel a ihned jsem usnula. Spala jsem opravdu dlouho, byl víkend, takzže to bylo jedno. "Vstávej, vstávej!" Slyšela jsem hlas mé mámy a cítila jsem, jak se mnou lomcuje.. "Co je s tebou, Kristý? Snažím se tě probudit už asi 10 minut a chvíli mi přišlo, jako bys byla v bezvědomí.. "To nic mami, nedělej si o mě vůbec starosti, jen jsem byla dost unavená. Všechno je v pořádku!" Uklidňovala jsem ji. "Samozřejmě, že je všechno v pohodě." Ozval se opět ten hlas, který jsem tak nesnášela. Já jsem ale věděla, že je to přesně naopak. Můj život se začal proměňovat v peklo a já jsem nad ním přestala mít kontrolu. Hlas uvnitř mé hlavy si se mnou dělal každý den, co chtěl. Pokaždé, když jsem měla něco sníst, začal na mě řvát, ať na to ihned zapomenu.. Začala jsem hubnout, všechno šlo hrozně rychle. Rodiče si o mě začali dělat starosti a hlídali mě, když jsem jedla. Musela jsem do sebe něco dostat. Potom jsem se ale vymluvila, že musím na záchod a všechno, co jsem do sebe dostala, jsem okamžitě vyzvracela. Takhle to pokračovalo stále dál a dál.. Mí přátelé mě už nepoznávali, uzavírala jsem se do sebe a jediné na co jsem myslela bylo to, že potřebuji shodit další kila.

Stála jsem před zrcadlem a viděla jsem svůj odraz, při pohledu na sebe, se mi chtělo zvracet. Byla jsem tak nechutně tlustá. Všichni mi však tvrdili opak. Měřím 165 cm a váha se teď pohybuje kolem 45 kilo.. Je to hrůza, kdybych aspoň dokázala zhubnout ještě těch 5 kilo, byla bych spokojenější.. Ještě mě čeká dlouhá cesta k vytoužené dokonalosti, ale já vm, že to zvládnu...

Další den jsem byla nalezena v pokoji, kde jsem ležela nehybně na zemi. Když mě rodiče objevili v takovém stavu, usoudili, že takhle to dál pokračovat nemůžu. Zjistili, že tajně zvracím a už do sebe nedokážu dostat ani kousek, můj život se tedy změnil o 180°. A že to došlo až sem a já jsem teď nebyla při smyslech, to byla pro ně poslední tečka. Musela jsem na psychiatrii a teprve teď se můj život změnil v peklo. Jak jsem jen mohla dovolit, aby to došlo až sem?

"Tak co, Kristýnko, co nám povíš?" Zeptala se psychiatrička, která vedla skupinu, kde byli lidé se stejnými problémy jako mám já.. "Dobrý den, jsem Kristýna a trpím anorexií, chci nad ní zvítězit a udělám pro to vše, co bude možné..."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 AnDy AnDy | E-mail | Web | 8. října 2012 v 20:38 | Reagovat

Mno jeste ze to neni z tveho zivota ve tride jsem mela anorekticku a nebyl to hezky pohled skoncila v nemocnici s tim ze uz nemohla stat na nohou zeji nohy neunesly jak byla hubenoucka .. ale trosku jsi neodhadla tu vahu s vyskou na konci .. ja mam 166 cm a vazim 48 Kilo a nejsem anorekticka :D chtela bych jeste trochu pribrat ale prsa mam vcelku velky ne jak anorekticky a zadek taky mam ... mno chtelo by to tak 5 kilo nahoru ale neni to nijak odporne a na umreni .. JInak mas to krasne napsane ... je mi lito takovych holek :(

2 AnDy AnDy | E-mail | Web | 8. října 2012 v 20:38 | Reagovat

P.S: krasny design blogu :))

3 ╰ ℬσɴɪᴛkα´s pℓαcℯ ╮ ╰ ℬσɴɪᴛkα´s pℓαcℯ ╮ | Web | 8. října 2012 v 20:38 | Reagovat

Hm,lenže to "layout vytvorila" sa dáva pod istú ikonku "credits",ináč to nie je vidno ... Tak to prosím naprav ! ;) Ďakujem.

4 Fourette Fourette | Web | 8. října 2012 v 20:40 | Reagovat

Nádherná povídka :)

5 Ywulíí:) Ywulíí:) | Web | 8. října 2012 v 21:07 | Reagovat

No to je pěkné:) Taky jsem k tomu měla nedávno sklony, ale ne zase tak. Jinak máš moc hezký design:)

6 look-this-inspirations look-this-inspirations | Web | 8. října 2012 v 21:09 | Reagovat

Dříve jsem myslela, že se i ze mě stane anorektička, ale naštěstí to přestalo už a nechci ^^ ..
Btw: Děkuju:))

7 Bo Boo Bo Boo | Web | 8. října 2012 v 21:14 | Reagovat

Krásný nový lay! :OO
A ta povídka/ponaučení
Opravdu krásné, já sama sem se s tím ne docela potkala, v mém horším období sem brala prášky na blití a projímalo, a to časem nabralo na síle, skončila jsem v nemocnici, teď sem střední, no možná trochu tlustší, ale už nikdy nechci ve škole skolabovat,..Hrozné to bylo

8 Fourette Fourette | Web | 8. října 2012 v 21:15 | Reagovat

Není zač :))
Fakt?? Copak, stalo se t něco?? :)

9 Muse Muse | Web | 8. října 2012 v 21:20 | Reagovat

tiež si myslím, že tú váhu si trošičku dala mimo, i keď teoreticky už to je podváha, ale nie na anorektičku.
anorektička som tak striedavo oblačno, ako sa mi chce, ale bulimička nikdy, zvracanie je mi odporné a bolí z toho hrdlo.
strašne sa mi ale páči ten koniec, taký... ani neviem, ale krásny :)

10 Vera Vera | Web | 8. října 2012 v 21:21 | Reagovat

HEY TA POVÍDKA!!! :)
Kdysi jsem psala krátký příběh na podobné téma :)
Je to smutné, kolik dívek se v dnešní době nechá takhle svést pohledem na postavu modelek. Je to nepřirozené, hubnout a hubnout a úmyslně nejíst, jen abychom shodili nějaké to kilo. Stejně to nefunguje. Naše tělo nás Trolluje Jojo efektem, takže můžeme hladovět jak chceme se stejně nám to není nic platné...
Každý máme trošku jinou postavu, někdo má hold dlouhé nohy a někdo trošku širší pánev a taky je to i v genech.
Taky jsme mívala ty to chvíle, když jsem si říkala, že bych se sebou měla něco dělat, protože můj zadek je "gigantický". Ale nejspíš by mě zradila vůle a nevydržela bych to :)

Anorexie je hrozná věc a nejhorší na tom je, že někdy už jednoduše nevede cesta zpět.
Opravdu krásně pravdivá povídka! :)

11 Gauri Gauri | Web | 8. října 2012 v 21:29 | Reagovat

Hezky si vystihla tu pravdu. Takhle to většinou totiž fakt chodí.
Jsem ráda, že já bych nemohla být anorektička. Nemám na to vůli a i když nejsem se svojí postavou nijak zvlášť spokojená vzdát se sušenek, čokolády, baget a všeho dobrého bych prostě nezmákla! :D

Líbí se mi ten konec. Jsi šikovná, jen tak dál. :-)

12 Vendy Vendy | E-mail | Web | 8. října 2012 v 21:44 | Reagovat

Ta fotka je geniální.
Ony se tak asi opravdu vidí. A po pravdě se mi víc líbila ta holka v zrcadle, ta aspoň vypadala normálně...
Povídka je dobrá a na rozdíl od skutečnosti má nadějný konec.
I když, na rozdíl od skutečnosti - to přeháním. I holky s anorexií se někdy zastaví na samém prahu a začnou se sebou něco dělat.

13 pavel pavel | Web | 9. října 2012 v 10:30 | Reagovat

Maličká rada, kterou nemusíš řešit, ale byl by text přehlednější, kdybys ho členila do více odstavců. :-)

14 Eve Eve | Web | 9. října 2012 v 15:44 | Reagovat

suprové to :)

15 Marsianna Marsianna | Web | 9. října 2012 v 16:31 | Reagovat

Pěkná povídka :-) Já s anorexií naštěstí problém nemám...

16 Baush Baush | Web | 9. října 2012 v 20:22 | Reagovat

Tak to je hodně dobrý a myslím si, že i pravidvý :/
A ten konec! :) Ukončila jsi to moc dobře :)

17 Adiee. Adiee. | Web | 9. října 2012 v 20:40 | Reagovat

Skvělá povídka! Nádherně napsané. A chválím design! Moc se Ti povedl.) A myslím si, že anorexie začíná u spousty děvčat jako jsi právě napsala, je to smutné.. A je mi těch holek neuvěřitelně líto, achjo.

18 Bety Bety | Web | 9. října 2012 v 21:27 | Reagovat

Moc pěkné a skvěle napsané. Je vážně smutné, když si tohle holky myslí.
Nedávno jsem byla na preventivní prohlídce a tam mě doktor tak trochu z anorexie obvinil. :D
Prý má 10 kilo podváhu.
Ale to je hloupost. Jsem úplně normální. A především mé nejoblíbenější jídlo je čokoláda a mekáč, který mám poslední dobou snad i ob den. No, já anorexií vážně netrpím. :D

19 teri-vlk teri-vlk | Web | 11. října 2012 v 18:27 | Reagovat

Opravdu pěkně napsané. Anorexie je šílená nemoc, ale ti lidé za to prostě nemůžou. Nevím, co je lepší, jestli bulímie nebo právě anorexie. Asi nic. obojí je děsivé. Nejdůležitější je, aby si toho někdo co nejdříve všimnul a nezašlo to moc daleko. Protože někdy může být opravdu pozdě. Vážně skvělý článek. ;)

20 ivet-pe ivet-pe | Web | 10. listopadu 2012 v 23:09 | Reagovat

Vážně čtivá povídka. Kdyby to tak vždycky dopadlo tak dobře. :-)

21 Choe Choe | Web | 29. listopadu 2012 v 13:56 | Reagovat

hezká povídka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama