Říjen 2012

Rozhovor s Gauri

31. října 2012 v 16:29 | Infinity |  Rozhovory s blogery
A je tu další rozhovor, poslední dobou je o ně docela zájem a já mám z toho obrovskou radost. :)) Tentorkát na otázky odpovídala Gauri, která má úplně skvělý blog plný svých úvah a útržků ze života. Působí na mě jako milá a velice inteligentní slečna s úžasnými názory. Tak vám tedy přeji příjemné počteníčko. :D


Fotky z mé zrcadlovky

31. října 2012 v 12:20 | Infinity
A tady vám přináším fotky, na které jsem opravdu pyšná. :-)


Modrá veverka

30. října 2012 v 22:49 | Infinity |  Jednodílné
Jsem v soutěži u Lucerny a měla jsem za úkol vymyslet literární útvar o modré veverce, tak jsem se toho zhostila po svém. :-D Snad se vám báseň bude líbit. :-)

Modrá veverka se mi zjevila
myslela jsem si, že je to jen vidina
o nohu se mi otřela
a mně na rukou vyskočila husina.

Vidím modrou veverku
nemůžu tomu uvěřit
chce dostat pár svých oříšků
a já si na ně musela našetřit.

Vždyť veverky nejsou modré
vždycky přeci byly jen hnědé
jako nikdy nebyly černé
stejně to ale není možné!

Dneska nezamhouřím víčka
viděla jsem hroznou věc
byla to modrá veverka
prosím už ji nechci vidět nikdy víc!


Snad ti Lucerno nevadí, že jsem si vypůjčila obrázek z tvého blogu. :)

Inifnity

Rozhovor s Lilly

30. října 2012 v 17:19 | Infinity |  Rozhovory s blogery
Tak je tu již 13. rozhovor a tentorkát s úžasnou blogerkou Lilly, ke které chodím na blog velmi ráda, protože píše kvalitní články a vždy svým komentářem dokáže potěšit. U ní na blogu najdete pouze autorskou tvorbu a podle mě takové blogy jsou ze všech nejlepší. Je velmi výrazná, jak vzhledem, tak svými názory a nádherně fotí. :) Nechápu, proč jsme naše blogy vlastně ještě nespřátelily. :-D


Rozhovor s Pufflie

30. října 2012 v 12:19 | Infinity |  Rozhovory s blogery
Tak je tu další rozhovor, jsem ráda, že po dlouhé době můžu zase přidat nový článek do této mé oblíbené rubriky. :-) Tentokrát vám představuji Pufflie, která má velmi zajímavý blog, který má určitě hodně co říct. Moc mě zaujala například rubrika, kde Puff dělá rozhovor se svým mozkem a blogery seznamnuje s novými poznatky. A také se věnuje hře v divadle a je tvůrčí. :-)


Říše všeho zla

27. října 2012 v 21:45 | Infinity |  Jednodílné
Vždycky jsem chtěla vymyslet nějakou sci-fi/thriller/fantasy povídku. :D A tak jsem se dneska pokusila něco takového vytvořit. Myslím si, že je to opravdu nepovedený výtvor, ale doufám, že aspoň někomu se bude líbit.. A mám otázku: Chtěli byste pokračování?

6 hodin večer, přesně tento čas se odrážel na stolním budíku a Marianne se mohla ukousat nudou. Rozhodla se tedy, že půjde na menší procházku, provětrá si hlavu, pustí si mp3 do uší a bude nasávat čerstvý vzduch. Byl prosinec, takže už byla tma, ale to jí nevadilo. Zapálila si cigaretu a vydechovala kouř z jahodového cigára. Cítila se opravdu dobře a neřešila, kam vlastně jde. Šla někam do neznáma a to ji naplňovalo mírným vzrušením. Když ale už se nedokázala orientovat a nedokázala přesně určit, kde se nachází, přejel ji mráz po zádech. Do očí se jí hnaly slzy a Marianne netušila, co si má počít. Když došla k lesu, který byl zahalený ve tmě, rozhlížela se kolem sebe. Ale pořádně nic neviděla, všude jen samá tma a tak se rozhodla vstoupit do lesa. Ani nevěděla, proč to vlastně dělá. Měla pocit, jako by ji nohy táhly do temného lesa samy. Slyšela zvláštní zvuky a zmocnil se jí strach, nebyla ani schopná popadnout dech.

"Je tady někdo?" Položila tuto hloupou otázku, která ji samozřejmě nebyla zodpovězena. Třásla se, cel tělo se jí chvělo a nikdy se necítila tak bezmocná, jako právě teď.
"Marianne, pojď blíž!" Ozval se zlomyslný hlas, který mohl patřit nějakému muži. Jakto, že znal její jméno? Kdo to je? Tyto otázky jí proudily v hlavě a ona se rozhodla, že začne utíkat. Ale nějaká síla ji táhla zpět do lesa a nechtěla ji pustit. Začala křičet a snažila se z pevného neznámého sevření dostat ven, jenže neměla sílu.
"Pusťte mě!" Vzlykala nahlas Marianne. "To by se ti líbilo, co?" Ozvýval se opět mužský hlas. Když se jí konečně podařilo vytrhnout se té zlé síle, ocitla se na podivném místě. Když se podívala před sebe spatřila několik párů očí, které na ní hleděly a zářily ve tmě. Když se do očí zahleděla, viděla v nich něco zlostného. Jako by ji chtěly někam vtáhnout. Rozhodla se, že sklopí zrak a nebude se dívat před sebe. Vyndala telefon z kapsy a posvítila si do korun stromů, kde se nacházely lesní skřeti. Vše co ji obklopovalo znázorňovalo zlo a ona netoužila po ničem jiném, než se odtud ihned dostat.

"Ale copak Marianno? Neříkej mi, že se snad bojíš?" Zeptal se jeden ze skřetů. Marianna nevěděla, jestli má na otázku odpovědět. Stála a byla zticha. "Ty jsi snad neslyšela mou otázku?! Na něco se tě ptám!"
Myslela si, že se jí vše zdá, protože nemohla uvěřit tomu, že se dostala do takového světa, plného postav, které v reality jednoduše neexistují. Nikdy nevěřila na lesní víly a na podobná stvoření. Štípla se tedy do ruky, aby se ujistila, že se jí to opravdu děje.. Tady a teď. "Auu." Vyjekla nahlas, protože si způsobila celkem rozsáhlou modřinu.
Co si jen počne, když je to opravdu realita? Vždyť vždycky byla bojácná a bála se podívat se jen na horor. A teď měla toto prožívat? Jak se jen ubrání všem těmto monstrům a jak se proboha dostane zase domů? Na tyto otázky si nedokázala odpovědět, nevěděla totiž co ji ještě čeká. Skřet na ní stále upíral svůj zrak, když se zahleděla do jeho očí, viděla, že jsou celé černé a to ji vyděsilo ještě víc. "Jakto, že mě znáte a kde to jsem?" Zeptala se tohoto stvoření. "Dostala ses do Říše všeho zla a jestli se ti odtud povede někdy vůbec dostat, budeš mít opravdu obrovské štěstí. A známe tě, protože každý kdo je zbytečně moc bojácný se sem jendoho den dostane."
Marianne chtěla zabojovat o svůj život, na nic jiného teď nemyslela...

Infinity

Ta úžasná, vánoční atmosféra

27. října 2012 v 19:49 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Když vidím tu zasněženou krajinu, hned se mi vybavila ta vánoční atmosféra, která brzy přijde. Miluju Vánoce, zimu a sníh. Všimla jsem si, že je málo lidí, kteří mají k zimě stejný vztah jako já. Asi jsem divná, ale to mě vážně netrápí. :-D
Miluju vánoční nákupy, ozdoby, cukroví, dárky.. Vzpomínám si, jaké měly Vánoce dřív ještě větší kouzlo, když jsem věřila na Ježíška. Pamatuji si, jak jsem mu posílala dopisy, dávala jsem je za okno a věřila jsem tomu, že si má přání přečte a dárky mi donese právě on. Podezření jsem začala mít, když jsem nacházela všelijaké hráčky ve skříni, to už jsem si říkala, že je něco špatně. :D Ještě teď se při těchto vzpomínkách musím culit, protože moje dětství bylo prostě úžasné! :)
Těším se i na koulování, na bruslení na ledě a na stavění sněhuláků. Potom také budu dělat andělíčky ze sněhu. :-D
Já si prostě v zimě vyhraju a jsem ve svém živlu. A toto mé období už klepe na dveře, takže se už nemůžu dočkat. Dnes to vidím tak, že si za chvíli půjdu postavit sněhuláka a budu nejvíc šťastná. :))
A víte co ještě na zimě úplně miluju. Když přijdu domů, jsem úplně promrzlá a můžu se zachumlat do peřin, vypít si teplý čaj, to je jeden z nejlepších pocitů vůbec. Když se zachumlám, piju čaj a začtu se do skvělé knihy, co víc si v ten moment přát? A ještě k tomu sledovat jak padá sníh za okny sníh a vy jste v teple...
Těším se na Štědrý večer, kdy zasednu k večeři s celou mojí milovanou rodinou a poté půjdu rozbalovat dárky. I když už vím, že Ježíšek neexistuje, pořád jsou pro mě Vánoce kouzelné.
A na co se naopak netěším je únor, kdy už začne sníh tát a celé to kouzlo bude pryč a já si budu muset počkat další rok, až bude zase další zima..

4a6feb6c3239d5e05b687dcf69aa6e52_large

263319909432299364_apw1wyes_c_large

Tumblr_m9nm71qnij1qhoe3vo1_500_large

A ještě bych vás chtěla poprosit, jestli byste pro mě hlasovali TADY a TADY. :-)

Infinity

Blog, který ráda navštěvuju

27. října 2012 v 13:09 | Infinity |  Výjimečné blogy
Chvilka napětí.... :-D Je to blog Arvari, který je naprosto jedinečný. Mám moc ráda literární blogy, které se věnují tvorbě autorů blogu a kde nenajdeme nic zkopírovaného z internetu. To je přesně ten typ blogů, které já mám nejraději. Moc se mi zalíbil její nápad na povídku, kde v anketě mají ostatní možnost hlasovat pro téma dalšího pokračování povdíky. Hlavními postavami je Lukáš a Patrik, dva spolubydlící - homosexuálové. Vážně mě zaujalo, jak dokáže Arvari poskládat pouze z dialogů celou kapitolu a jak skvěle se mi to čte. Také je kouzelný její humor, který se obejvuje ve skoro každé její povídce. Mě osobně by třeba zajímalo, jak by jí šly vymýšlet básně. Myslím si, že i ty by zvládla skvěle.
Myslím si, že tento její blog by si určitě zasloužil ještě více čtenářů než jich má. A také Arvari moc držím palce s tím, aby se jí jednou splnil sen, aby vydala knihu. Podle mě se její sen určitě stane skutečností.
Co mě také zaujalo je její postavení k Autorskému klubu, nechce být součástí AK, protože prostě nesouhlasí s jejich pravidly a nechce se jimi řídit.
Určitě vám tento blog doporučuji, jděte se na její web podívat, protože to za to stojí. Na 100 % nebudete litovat, když si přečtete jednu z jejích povídek. Líbí se mi, jak má povídky rozdělené na Hetero, Lesbi a Gay.. Vše co napíše je něčím výjimečné a originální. Já osobně takovýhle talent určitě nikdy mít nebudu.. Můžu jen tiše závidět, že má Arvari stále tak skvělé nápady a že je v psaní tak dobrá.


Infinity

Zadání pro 3. kolo Literární soutěže

26. října 2012 v 16:29 | Infinity
Takže ve čtvrtek ukončím 2. kolo Literární soutěže a začne kolo 3. a to bude finální! :-) Téma bude Žárlivost, tak jsem zvědavá, co mi opět pošlete. Jsem zvědavá na vaše výtvory. :)) Doufám, že se vám toto téma líbí.
Vítězka a slečna, která se umístí dostanou diplomy a reklamu na mém blogu.
Snad je to pro vás dostatečná motivace. :P

377389_425062327542607_1358421339_n_large

Infinity

2. kolo Literární soutěže

26. října 2012 v 11:49 | Infinity
Tak je tu další kolo této soutěže a omlouvám se za zpoždění, ale Em Age si se svou básničkou dala trochu na čas. :-D Téma je fobie..

Marsianna mi zaslala pěknou povídku:

Bylo to strašné. Holly byla bezmocná. Vůči sobě, i celému světu. Nevěděla, jak se toho zbavit. Trpěla totiž sociální fobií. Měla strach z lidí. Jediný člověk, kterému mohla věřit, byla máma. Pokud se jí třeba jen náznakem dotkl někdo cizí, okamžitě ji zachvátila panika. Bála se v autobuse. Bála se na zastávce. Bála se ve škole. Všude. V malém městečku Hoedown, kde Holly bydlela, to už nebylo tak strašné. Většinu lidí z Hoedownu znala, snažili se jí pomáhat. Věděli to o ní. Všichni to věděli. Bylo to takové její veřejné tajemství.

Jenže Holly už nechtěla bydlet v Hoedownu. Nikdy. Chtěla se přestěhovat do Londýna a začít studovat vysokou školu. Založit si rodinu. Ale copak to jde? Vystudovat vysokou školu, aniž by se setkala s dalšími studenty? "Je vysoce nepravděpodobné, že by založili školu jen pro mne," říkávala z legrace. Ale veškerý smysl pro humor jako by najednou, v jedné sekundě zamrzl. Všechno čekalo v mrazivém, až bolestivém tichu. Holly držela v rukou obálku. Přijali ji? Na okamžik si dokonce přála, aby ji nepřijali. Měla strach, změnit svůj život ze dne na den. Překonat samu sebe.

Otevřela obálku. Přijata! Strach vystřídala radost a nové odhodlání. Bude bojovat za splnění svého snu?