Můj strach ze smrti

13. září 2012 v 11:48 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Už od dětství se bojím smrti. Bojím se toho neznáma, které mě čeká a ta představa, že už přestanu existovat je hrozně divná. Také mám strach ze smrti mých blízkých. Co si bez nich asi počnu, jak bude můj život bez nich pokračovat? Vím, že v té době už budu starší, budu mít svůj vlastní život a svou rodinu, ale i tak bez své rodiny budu jen půlka. Já jsem typ člověka, který život miluje a přála bych si mít možnost určit si chvíli, kdy bych chtěla zemřít. Zajímalo by mě, jestli mě čeká nějaký další život po smrti, třeba v jiném těle. Nebo jestli už nebude žádné pokračování a nastane jen tma a prostě konec všeho. Život je velmi křehký a já si ho vážím a nikdy bych nešla ke kartářce, abych se dozvěděla kdy nastane můj konec, nechci to vědět. Až se to stane, tak se to prostě stane.. Doufám, že umřu třeba až v 70, kdy už vážně budu stará a třeba mi dotloukne srdce. A doufám, že existuje reinkarnace, abych mohla pokračovat v životě třeba jen v jiném těle. Nebo, že by opravdu existovalo nebe a já se tam dostala? Nevím, ale chtěla bych, aby mě po smrti čekalo ještě něco a ne jen tma a už nic.

E5b4c77530aef78d64963023a4052d55-d3jyf82_large

Infinity
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eli Eli | Web | 13. září 2012 v 12:02 | Reagovat

Smrti se bojí většina lidí. Bere nám ty nejbližší, dostane i nás. Bohužel proti tomu ale nemůžeme bojovat, a člověk to musí přijmout. Dá se s tím vyrovnat opravdovým užíváním si života. A tady ten život vážně nekončí. Duše žije dál, někde jinde. A zase si vybere další cestu.

2 Zee King Zee King | Web | 13. září 2012 v 13:18 | Reagovat

Jejdanánku - to jsou mi ale úvahy na tak mladou slečnu! O_O
Musím se přiznat, že jsem z toho dříve také měla strach, ale pak časem to začneš brát jako samozřejmost. Lidé prostě přicházejí a odcházejí. Je strašně moc smutné, když nám odejde milovaná osoba, ale zároveň je smutné, když odejde jakákoliv, nejmenovaná a pro nás cizí, osoba :-( Jenže toto bohužel nelze zastavit! Když se tím budeš trápit, tak se akorát budeš zbytečně stresovat. Ty jsi ještě mlaďounká, Ty máš ještě život před sebou. Představ si však nějakou starou babičku, která už má před sebou jen tu smrt. Ale prostě žije dál. Ví, že jednoho dne přijde ta chvíle, ale přece se nebude připravovat o to krásné, co může ještě ve svém životě zažít jen kvůli tomu, že bude myslet na svůj konec ;-)
Když se to tak vezme, tak každý z nás směřuje ke smrti - někdo dříve, někdo později.
Neumím si představit, co po smrti následuje, ale myslím si, že to Ty sama asi ani vnímat už nebudeš. Pokud si někdy byla pod narkózou nebo Tě jen tak u doktora "oblbli", tak si přece také vůbec nic nepamatuješ :-)
Možná, že existuje reinkarnace, možná že ne ... to pozná každý z nás, až dojde na konec svého života. Proto se netrap nyní takovými tématy a mysli pozitivně! Uvidíš, že čím víc budeš starší, tím více budeš "psychicky" odolnější a budeš brát stárnutí a stáří samotné jako samozřejmost ... Neboj! :-)

3 Zee King Zee King | Web | 13. září 2012 v 13:49 | Reagovat

PS: Mně je necelých 22 let a lidi mi říkají, že jsem také ještě mlaďounká, takže Ty musíš být také, ha ha! :-D

A samozřejmě, že si mě můžeš přidat do svých Oblíbených odkazů ;-) Na to samé jsem se Tě chtěla také včera zeptat, ale pak jsem nějak odpadla :-D Takže máš svoje čestné místo u mě "doma" na blogu :-)

4 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 13. září 2012 v 14:43 | Reagovat

Já, nu, nevím, jak bych ti to pověděla. Nepatřím k žádné církvi, nevyznávám žádné náboženství, ale nebeské království v srdci cítím, stejně jako světélka dalších, krásnějších světů, které na nás po pozemské smrti čekají. Krajina splněných snů, nekonečná oáza přírody, říše tvořená pouze barvami a měkkostí polštářů, místo, kde neexistují myšlenky, jenom pocity. Láska a nic víc než láska.. Věřím, že i na tebe mává další hezká planeta, možná v úplně jiném vesmíru, ale nikam neodejde. Neboj se :-)

5 Daneček Daneček | E-mail | Web | 13. září 2012 v 15:33 | Reagovat
6 coco-ch coco-ch | Web | 13. září 2012 v 16:51 | Reagovat

Ach bože. Si skoro rovnaká ako ja. Mojím najväčším strachom je smrť. Premýšľam nad tým aké by to bolo zrazu tu nebyť. Už žiadna každodenná rutina, žiaden domov, čo ak umriem skôr než by som chcela? Čo ak nestihnem nejaká veci spraviť? O.o Bože, mám husiu kožu. Je strašné myslieť že raz tu nebudem. Že už neobjímem ľudí ktorých milujem, že sa nebudem baviť s kamarátmi, poprípade s niekým iným. Každopádne viem, že nechcem zomrieť mladá. To by bolo voči mne nefér.
PS: až sa mi slzy tisnú do očí, pri písaní tohto a pri pomeslení na smrť.

7 Veri Veri | Web | 13. září 2012 v 17:06 | Reagovat

Nad smrtí nepřemýšlím, jsme taková, že na špatné či negativní věci myslím opravdu málokdy, snažím se uvažovat optimisticky :-)
Ze smrti blízkých má strach každý, a inu je to hrozná představa.

8 Anet Anet | Web | 13. září 2012 v 17:35 | Reagovat

Já beru smrt jako součást života, je to přirozené, ale myslím, že než myslet na takováto témata je mnohem lepší myslet na ty lepší a horší situace brát s nadhledem a lehkou dávkou optimismu, nic není tak horké jak se zdá;-)

9 MaRtii MaRtii | Web | 13. září 2012 v 17:52 | Reagovat

skvěle napsané! :)

10 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 14. září 2012 v 17:12 | Reagovat

Smrt znamená nový začátek. Taky se bojim, ale právě to mi nedovoluje věřit v "konec"... Určitě se s blízkými zase setkáš i příští život :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama