Staň se mou ženou - 1. kapitola

27. srpna 2012 v 20:24 | Infinity |  Staň se mou ženou
Už dlouho jsem nenapsala žádnou povídku. A tak jsem se pustila do něčeho nového, vlastně ještě vůbec nevím, jaké bude pokračování. No, konec řečí, zde je první část. :-)

"Proč si mě tak prohlížíš?", řekla jsem rozpačitě. "Jsi jedinečná a já vím, že s tebou chci být do konce mého života." Řekl mi Samuel a klekl si na kolena, z kapsy vytáhl krabičku, v které byl diamantový prsten. Slzy štěstí se mi hnaly do očí. "Verunko moje, chceš se stát mou ženou?", zeptal se mě a byl také dojatý. "Ano, chci být tvou ženou!" Zvolala jsem a zažívala svou nejkrásnější chvíli v životě. Když jsme společně dorazili domů, Samuel ze mě strhnul šaty a pomilovali jsme se. Když jsme se k sobě už po sexu tulili, vrtala mi v hlavě jedna věc. "Myslíš si, že si zevšedníme?" Prolomila jsem ticho. "Ale co tě to napadá, miláčku?", usmál se na mě Samuel. "Víš, takhle to prostě v manželstvích bývá a já mám strach, že až nebudeme tak mladí jako jsme teď, že budeš toužit po milence." Samuel byl tímto mým přemýšlením nahlas trochu zaskočený. "Ale lásko, to přeci nemyslíš vážně." Řekl dotčeně. "Mě nikdo jiný než ty nezajímá a ani zajímat nebude. Myslel jsem si, že to víš." Pokračoval a bylo vidět, že je mými slovy celkem zklamaný. A já jsem se v tuto chvíli připadala hloupě. "Omlouvám se, zlato, jen jsem z toho zasnoubení ještě trošku překvapená, je to pro mě něco úplně nového." Samuel se mi podíval do očí a vzal mě do náručí. "Lásko, chápeš, že s tebou chci strávit už celý život?" Tato slova plula místností a my jsme usnuli. Ráno jsem si myslela, že události včerejšího dne byly pouhým snem. Když jsem se ale podívala na ruku, kde se vyjímal diamantový prsten, uvědomila jsem si, že se to děje opravdu. První člověk, kterému jsem tuto novinu chtěla sdělit, byla moje máma. "Ahoj mami, musím ti něco říct." Dostala jsem ze sebe. "Copak Veru, co je nového?" Na chvíli jsem se odmlčela a nabírala jsem dech. "Samuel mě požádal o ruku." Vydechla jsem. "To je naprosto úžasná zpráva!" Vyjekla s nadšením v hlase. "Jen ještě netuším, kdy je termín svatby, jaké budu mít šaty, kolik hostů pozvu na mou svatbu. Je toho tolik přede mnou." Začala jsem trochu zmatkovat. "Se vším ti poradím, o tohle se vůbec nestrachuj." Uklidňovala mě maminka.

O měsíc později jsem už znala datum svatby. Přesně za dva měsíce se stanu Samuelovou ženou. Čekalo mě mnoho zařizování ohledně svatby. A měla jsem před sebou výběr svatebních šatů. Vzala jsem s sebou kamarádku, aby mi poradila. Náhle jsem stála před nádhernými šaty, které jsem si přímo vysnila. Když jsem se postavila k zrcadlu a prohlížela jsem se v těchto skvostných šatech, nastal mi v hlavě chaos. Začala jsem se sama sebe ptát, jestli tu svatbu vlastně chci. Je mi 22 let, jsem připravená skočit do manželství, mít dítě a úplně se usadit nebo jsem na to ještě příliš mladá? Je Samuel pro mě ten pravý? Moc jsem si přála, abych si tím byla jistá. Jediné, čím jsem si byla opravdu jistá bylo to, že Samuela z celého mého srdce miluju. Andrea přerušila tok mých myšlenek, když vtrhla do mé kabinky. "Jsi nádherná, úplně záříš, našla jsi ty pravé šaty." Udělala jsem mírnou otočku, abych se pořádně předvedla a ukázala, jak mi šaty sedí. "Ano, máš pravdu, prostě je musím mít." Potřebovala jsem od někoho slyšet, že nedělám chybu, že se hrnu do manželství. Ale z každé strany jsem slyšela, jak je to skvělé. Vlastně jsem si přála, aby se lidi více snažili mi tu svatbu rozmluvit, jenže všichni jsou z této události tak nadšení. Když jsme s Andreou byly na obědě, narovinu jsem se zeptala: "Myslíš si, že dělám správně, že si budu brát Samuela?" Nastalo krátké a rozpačité ticho. "No, já vlastně ani nevím. Vždyť se znáte teprve rok. Nemyslíš si, že to je moc brzy na takové závazky?" Konečně jsem slyšela jiný názor. "Jsem z toho celá nesvá, už jen dva měsíce a budu navždy ulehat do postele s jedním člověk, budu přemýšlet nad rodičovstvím. Ale myslím si, že kdybych Samuelovi řekla, že svatbu chci odložit, moc by ho to ranilo. On si tuhle mou nerozhodnost nezaslouží. Je ten nejlepší chlap, kterého jsem kdy mohla potkat." Snažila jsem se samu sebe přesvědčit, že tento sňatek je správný krok pro mou budoucnost a soustředila zrak na ten božský prsten, který se leskl na mém prsteníčku.

Líbí se Vám začátek této povídky? Zajímají mě vaše názory.

Infinity
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikka ♥ Nikka ♥ | Web | 27. srpna 2012 v 21:55 | Reagovat

Dobrá povídka, ze života :) Já se asi ve 22 vdávat nebudu :) Plánuju tak 26,27 uvidím jak to půjde :)

2 M. M. | Web | 27. srpna 2012 v 23:46 | Reagovat

No to se tedy podívej! :)nebudeš litovat! :) Jinak přečtu si to zítra ted už jsem nejak líná a stejně bych to dost dobře nevnímala :)

3 coco-ch coco-ch | Web | 28. srpna 2012 v 10:06 | Reagovat

úžasne píšeš!!! :) strašne sa mi to páči a teším sa na pokračovanie :D!!

4 coco-ch coco-ch | Web | 28. srpna 2012 v 10:22 | Reagovat

Nemáš začo :) vážne je to super!
......
to tvoje sako je krásne ♥!! elegantné !
Ja mám červené a biele :D:)

5 coco-ch coco-ch | Web | 28. srpna 2012 v 10:28 | Reagovat

Mne sa elegantnosť strašne páči. Ale zase odtiaľ - potiaľ. Mám rada, keď je niekto tak oblečený (aj ja sa tak obliekam), ale zase nie prehnane. Sačko, vysoké podpätky .. nejaké doplnočky a je tam kus elegancie :)
Niekedy vyfotím a dám sem. Možno aj zajtra (nesľubujem)!

6 Mrs. Luce Hetherton Mrs. Luce Hetherton | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 11:19 | Reagovat

Přejel mi z té kapitoly mráz po zádech, moc se mi to líbilo, jako už dřív jsem ti k povídce psala komentáře, musím ti to napsat i tady - máš hrozně velký talent na psaní, na popisování pocitů a okolností, jako kdybys tím žila, to je prostě něco bombovýho, snad to jednou dokážu tak jako ty :) budu povídku číst, moc se ti povedla ^^

A jinak mám v plánu povídky dvě. Jedna s Frankem a Gerardem - tu budu přidávat jako první (úvod přidám nejspíš u dneska) a druhá o té Scarlet Blossom, ale tu si musím ještě promyslet :)

7 Lucie Lucie | Web | 28. srpna 2012 v 16:04 | Reagovat

Povídka je skvělá,je to moc hezky napsané-dobře se mi četlo...Jinak já se budu vdávat až kolem 30...S přítelem žiju už 6 let a užíváme si života=)

8 Sinead Sinead | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 16:34 | Reagovat

myslím že si pekne vystihla pocity, šťastie a strach, myslím že po roku sa vydávať v 22 je trochu skoro, ale ak ho naozaj miluje, nemala by sa báť, veď deti nemusia byť tak skoro a veľa párov je len zasnúbených a svadba príde až po roku, dvoch :-)

9 Elíšek Elíšek | Web | 28. srpna 2012 v 18:19 | Reagovat

Ty jo krásné hej upřímně všude na blogu mě sere jak se píše detaily u sexu jak jedna se rozepisuje u tebe mi to neva prostě máš nádhled na svět ona jen svojí fantazii.. prostě se mi to líbilo jak z doopravdického života, jak kdyby to někdo psal, co si prožil ;)

10 Vendulka. Vendulka. | Web | 28. srpna 2012 v 21:02 | Reagovat

Parádní ! :) Málo kdo umí takhle krásně a neokoukaně psát :) Moc pěkný :) Těším se na další :))
PS: Mohla bych si tě přidat do oblíbených? Zbožňuju tvůj blog:)

11 Poe Poe | Web | 29. srpna 2012 v 22:36 | Reagovat

tyjo, nestačím se divit, jakou slovní zásobu a jak se dokážeš do role vžít, když nad tím popřemýšlím,,, napadá mě že Veronika je v rozpacích,, když bych přemýšlela nad pokračováním téhle povídky,myslím že nakonec od svatby odstoupí. První odstavec byl jako z pohádky, taky to takhle chci jednou zažít! ale zažít s někým se kterým si budu fakt jistá.
skvěle jsi to napsala, pokračuj dál! jde ti to a hlavně dokážeš zaujmout.

12 Eli Eli | Web | 30. srpna 2012 v 20:22 | Reagovat

Hezké a napínavé, už se těším na další díl. :] Jsem zvědavá, co ještě ta slečna vymyslí. ;D
A jen jedna věc - přímou řeč piš vždycky na nový řádek, je to hlavně přehlednější. :]

13 leilafrank leilafrank | 31. srpna 2012 v 22:26 | Reagovat

Zrovna dneska jsem byla na svatbě, takže téma povídky je pro mě dneska jak stvořené! :)

Ptala si se jestli chceme pokračování, za mě říkám: tak určitě :D, píšeš moc pěkně!

14 Bareta Bareta | Web | 1. září 2012 v 14:00 | Reagovat

Zrovna dneska se mi zdál sen, že jsem si brala svého přítele, všechno už bylo připravené, já v bílých šatech, on v obleku, hosté na svém místě, jenže já jsem se v tom snu svěřila mámě, že ještě nejsem připravená se vdát. Nechtěla jsem ale před oltářem říct "ne", protože jsem věděla, že by to asi byl velký trapas :D Pak jsem se probudila.

15 frana-alrika frana-alrika | Web | 9. listopadu 2012 v 17:43 | Reagovat

Páni, zní to ohromně, ale možná bych psala přímou řeč na nový řádek ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama