Srpen 2012

Staň se mou ženou - 2. kapitola

31. srpna 2012 v 23:24 | Infinity |  Staň se mou ženou
Když jsem dorazila domů, Samuel se díval na svůj oblíbený pořád v televizi. Byl rozvalený na gauči, nohy měl na stole a popíjel pivo. V bytě byl nepořádek a celý úklid byl opět na mě. Já jsem ale vůbec neměla chuť se pouštět do uklízení celého bytu, tak jsem si šla dát sprchu. Ve sprše jsem se zase pustila do myšlenek ohledně svatby. Vrátil se mi pohled na Samuela, který je rozvalený na gauči a neumí si po sobě ani uklidit. Tohle chci opravdu zažívat každý den? Chci být manželkou pohodlného muže, který se nikdy nenabídne, že by mi třeba pomohl s domácností? Začala jsem přemýšlet o záporných vlastnostech Samuela. Je nepořádný, nerozhodný, pohodlný, sobecký. Sobeckost je podle mě jeho největším mínusem. Ale na víc jsem prostě nepřišla. Proč se snažím na něm hledat chyby? Začala jsem být sama na sebe naštvaná. Vždyť nikoho lepšího už nepoznám, pomyslela jsem si. A také je tu další věc. Nedávno jsme se bavili se Samuelem na téma děti a on si myslí, že už za rok bych mu mohla porodit syna nebo dceru, jenže já si vůbec nejsem jistá tím, že bych ve 23 letech chtěla mít děti a zahodit mou kariéru. Vše si teprve buduji, začínám psát pro známý magazín a jsem se svou prácí moc spokojená a nechci o ni přijít kvůli dítěti. Do očí jsem mu to nedokázala říct. Mám strach, že ho tím zklamu. Tímto přemýšlením jsem se unavila, a tak jsem se rozhodla, že si půjdu na chvíli lehnout.

Samuel přišel za mnou a se sladkým úsměvem na tváři se mě zeptal: "Zlato, co bude k večeři?" Nastala chvíle ticha. "Co kdybys dnes něco uvařil ty? Jsem utahaná a do ničeho se mi nechce." Vypadal celkem zamyšleně. "A víš co? Já už jsem vážně dlouho nic neuvařil, tak to dnes nech na mě. Připravím nám něco výborného." Když opustil naši ložnici, přetočila jsem se na bok a říkala jsem si, že mi mou situaci vůbec neusnadňuje. Je tak skvělý, takovéhle gesto jsem od něj nečekala. Mé přemýšlení mě uspalo a vzbudila mě až Samuelova výzva k večeři. Na stole byly naservírované mé oblíbené palačinky s marmeládou. Objala jsem ho a moc poděkovala za tak krásné překvapení. "To nestojí za řeč, miláčku. Dobrou chuť!" Samuel mě rád dělal šťastnou. Večeře byla vynikající a já už jsem přesně věděla, jak se mu za ní odvděčím. Ráda jsem používala ženské zbraně a vzrušovala mě představa, že bychom se pomilovali na kuchyňské lince. "Pojď ke mně." Pobídla jsem Samuela a ten ani okamžik neváhal. Začala jsem ho líbat a opřela jsem si ho o kuchyňskou linku. Pokaždé to bylo úžasné, milovala jsem sex s ním. Přesně věděl, jaké doteky mi darovat, kdy zpomalit a kdy do toho zase dát víc. Opět jsme si to užili, že jsem ani nemohla popadnout dech. "Miluju tě." Vydechla jsem a podívala se Samuelovi do očí. "Já Tebe víc." Odvětil a políbil mě. Tento večer už mě netížily myšlenky o svatbě, myslela jsem jen na to, jak skvělého muže mám po svém boku. Už jsme vedle sebe leželi v posteli a já jsem sledovala, jak Samuel usíná. Jeho to vždycky rozptylovalo, ale já jsem si v tom přímo libovala. "Nesleduj mě, když usínám!" Okřikl mě s tím svým neodolatelným úsměv na tváři. Když já si nemůžu pomoct, jsi tak roztomilý, když už se pokoušíš usnout." A dále jsem ho pozorovala. Hleděla jsem na člověka, který se měl za dva měsíce stát mým mužem. Je tak nádherný a má čistou duši. Když konečně tvrdě usnul, já také.

Tak je tu pokračování mé povídky. Jak se vám líbí?

Infinity

Věci, které mi udělaly dnes radost

30. srpna 2012 v 20:30 | Infinity |  Útržky z mého života
  • Když jsem byla dnes po odběru krve u MacDonadla, v McCafé jsem dostala vanilkové capuccino s tímto úžasným čokoládovým ornamentem. Koukala jsem, jak si na tom paní dala záležet a jak jí to bavilo. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Musela jsem pořídit fotku..

  • Poznala jsem novou příchuť Rajce a to mateřídoušku. Nikdy jsem netušila, že to může být tak chutné!

  • Sestřička, která mi dělala odběry krve, se na mě mile usmála a začala se mnou konverzovat, zajímala se o to, co mě dnes čeká. Takové lidi mě vždy dokážou potěšit.
  • Udělala jsem si asi půl hodinovou procházku a přemýšlela nad vším možným, někdy je skvělé jen tak si sama pro sebe přemýšlet.
  • Konečně cítím, že se blíží podzim - moje nejoblíbenější roční období ještě se zimou.
  • Dostala jsem SMS od spolužačky, že se na mě těší.
  • A také jste mi udělali radost Vy, blogeři svými komentáři. :-)

Tumblr_m8m33uazv41qh77fdo1_500_large

Je mi jasné, že si teď asi říkáte, že mi udělá radost každá hloupost, ale podle mě o tom život je, dokázat se radovat z maličkostí. Dneska byl moc pěkný den! :-)

Infinity

Váš názor

30. srpna 2012 v 16:09 | Infinity
Zajímalo by mě proč se vracíte na můj blog, co se vám na mém blogu nejvíce líbí a v čem bych se podle vás měla zdokonalit. Tento článek je o vás a vašich názorech. Chtěla bych se dozvědět, čím je podle vás můj blog zajímavý.

Odjakživa mi záleží na názoru ostatních, a proto, když mi sem napíšete všechny své dojmy z mého blogu, moc mě potěšíte. Investuju do této stránky už rok mého života a dalo by se říct, že se blogování stalo mým koníčkem. Vy, mí čtenáři, jste velkým důvodem, proč píšu každý den nový článek a proč mě blogování tolik baví. A moc si cením toho, že opravdu čtete moje články a dokážete se k nim vyjádřit, oceníte totiž mou snahu. A jsem šťastná, že jsem se tu ještě nesetkala s nějakým ošklivým komentářem, vždy jsem se dočkala jen milých slov. Dalo by se říct, že jsem se na blogu stala trošku závislá. Každý den čtu vaše články, komentuju je a čekám na ty vaše.

Tumblr_m73pmsv0bh1r21xm5o1_1280_large

Infinity

Befor I die

29. srpna 2012 v 21:40 | Infinity
Projekt befor I die mě moc zaujal a tak sem přidám pár obrázků, kde je seznam věcí, které bych chtěla zažít a doufám, že pár z nich se mi splní.



Staň se mou ženou - 1. kapitola

27. srpna 2012 v 20:24 | Infinity |  Staň se mou ženou
Už dlouho jsem nenapsala žádnou povídku. A tak jsem se pustila do něčeho nového, vlastně ještě vůbec nevím, jaké bude pokračování. No, konec řečí, zde je první část. :-)

"Proč si mě tak prohlížíš?", řekla jsem rozpačitě. "Jsi jedinečná a já vím, že s tebou chci být do konce mého života." Řekl mi Samuel a klekl si na kolena, z kapsy vytáhl krabičku, v které byl diamantový prsten. Slzy štěstí se mi hnaly do očí. "Verunko moje, chceš se stát mou ženou?", zeptal se mě a byl také dojatý. "Ano, chci být tvou ženou!" Zvolala jsem a zažívala svou nejkrásnější chvíli v životě. Když jsme společně dorazili domů, Samuel ze mě strhnul šaty a pomilovali jsme se. Když jsme se k sobě už po sexu tulili, vrtala mi v hlavě jedna věc. "Myslíš si, že si zevšedníme?" Prolomila jsem ticho. "Ale co tě to napadá, miláčku?", usmál se na mě Samuel. "Víš, takhle to prostě v manželstvích bývá a já mám strach, že až nebudeme tak mladí jako jsme teď, že budeš toužit po milence." Samuel byl tímto mým přemýšlením nahlas trochu zaskočený. "Ale lásko, to přeci nemyslíš vážně." Řekl dotčeně. "Mě nikdo jiný než ty nezajímá a ani zajímat nebude. Myslel jsem si, že to víš." Pokračoval a bylo vidět, že je mými slovy celkem zklamaný. A já jsem se v tuto chvíli připadala hloupě. "Omlouvám se, zlato, jen jsem z toho zasnoubení ještě trošku překvapená, je to pro mě něco úplně nového." Samuel se mi podíval do očí a vzal mě do náručí. "Lásko, chápeš, že s tebou chci strávit už celý život?" Tato slova plula místností a my jsme usnuli. Ráno jsem si myslela, že události včerejšího dne byly pouhým snem. Když jsem se ale podívala na ruku, kde se vyjímal diamantový prsten, uvědomila jsem si, že se to děje opravdu. První člověk, kterému jsem tuto novinu chtěla sdělit, byla moje máma. "Ahoj mami, musím ti něco říct." Dostala jsem ze sebe. "Copak Veru, co je nového?" Na chvíli jsem se odmlčela a nabírala jsem dech. "Samuel mě požádal o ruku." Vydechla jsem. "To je naprosto úžasná zpráva!" Vyjekla s nadšením v hlase. "Jen ještě netuším, kdy je termín svatby, jaké budu mít šaty, kolik hostů pozvu na mou svatbu. Je toho tolik přede mnou." Začala jsem trochu zmatkovat. "Se vším ti poradím, o tohle se vůbec nestrachuj." Uklidňovala mě maminka.

O měsíc později jsem už znala datum svatby. Přesně za dva měsíce se stanu Samuelovou ženou. Čekalo mě mnoho zařizování ohledně svatby. A měla jsem před sebou výběr svatebních šatů. Vzala jsem s sebou kamarádku, aby mi poradila. Náhle jsem stála před nádhernými šaty, které jsem si přímo vysnila. Když jsem se postavila k zrcadlu a prohlížela jsem se v těchto skvostných šatech, nastal mi v hlavě chaos. Začala jsem se sama sebe ptát, jestli tu svatbu vlastně chci. Je mi 22 let, jsem připravená skočit do manželství, mít dítě a úplně se usadit nebo jsem na to ještě příliš mladá? Je Samuel pro mě ten pravý? Moc jsem si přála, abych si tím byla jistá. Jediné, čím jsem si byla opravdu jistá bylo to, že Samuela z celého mého srdce miluju. Andrea přerušila tok mých myšlenek, když vtrhla do mé kabinky. "Jsi nádherná, úplně záříš, našla jsi ty pravé šaty." Udělala jsem mírnou otočku, abych se pořádně předvedla a ukázala, jak mi šaty sedí. "Ano, máš pravdu, prostě je musím mít." Potřebovala jsem od někoho slyšet, že nedělám chybu, že se hrnu do manželství. Ale z každé strany jsem slyšela, jak je to skvělé. Vlastně jsem si přála, aby se lidi více snažili mi tu svatbu rozmluvit, jenže všichni jsou z této události tak nadšení. Když jsme s Andreou byly na obědě, narovinu jsem se zeptala: "Myslíš si, že dělám správně, že si budu brát Samuela?" Nastalo krátké a rozpačité ticho. "No, já vlastně ani nevím. Vždyť se znáte teprve rok. Nemyslíš si, že to je moc brzy na takové závazky?" Konečně jsem slyšela jiný názor. "Jsem z toho celá nesvá, už jen dva měsíce a budu navždy ulehat do postele s jedním člověk, budu přemýšlet nad rodičovstvím. Ale myslím si, že kdybych Samuelovi řekla, že svatbu chci odložit, moc by ho to ranilo. On si tuhle mou nerozhodnost nezaslouží. Je ten nejlepší chlap, kterého jsem kdy mohla potkat." Snažila jsem se samu sebe přesvědčit, že tento sňatek je správný krok pro mou budoucnost a soustředila zrak na ten božský prsten, který se leskl na mém prsteníčku.

Líbí se Vám začátek této povídky? Zajímají mě vaše názory.

Infinity

Kresba zebry

26. srpna 2012 v 13:02 | Infinity |  Mé kresby
Ani nevím, proč jsem se rozhodla nakreslit zebru, ale se svým výsledkem jsem celkem spokojená. :-)



Vám se můj výtvor líbí? :-)

Infinity

Věříte na osud?

24. srpna 2012 v 18:35 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Já osobně ne. Myslím si, že osud neexistuje, že člověk nemá už předem nalajnovaný život. Protože život je o rozhodnutích a ty podle mě nejsou součástí osudu. Život je protkaný náhodami a jednoduše záleží na tom, být ve správný čas na správném místě. Ani nevěřím na osudová setkání, je to podle mě jen o štěstí. O tom štěstí, že najdeme dokonalý protějšek, že se nám něco povede, že náš život směřuje správnou cestou. A štěstí je vlastně to nejvzácnější, co můžeme mít. Není to osud, já v něj prostě nevěřím. Každý má život ve svých rukou a rozhoduje o něm sám a ne, že by existovala nějaká zvláštní síla, která by nás popoháněla tou správnou cestou.

162200024049565156_pidomw0b_f_large

Ale zase na druhou stranu si říkám, že je kouzelné od nějakého kluka slyšet, že jsem osudová holka. Vlastně to slovo má své kouzlo. Řekl vám to někdy někdo? Já už jsem to jednou slyšela, ale ne od toho pravého. Ale i přesto to bylo moc pěkné slyšet, v tu chvíli jsem se cítila výjimečně.

Co vy? Věříte na osud nebo ne?

Infinity



Další várka písniček

21. srpna 2012 v 19:10 | Infinity |  Do mých uší
Tyto písničky v poslední době hodně poslouchám.. Tak přeji příjemný poslech. :-)


Example je můj oblíbenec, přivedl mě k němu Mára a celý náš vztah jsme ho poslouchali. Novou písničkou opět nezklamal.

Řetězák

20. srpna 2012 v 19:43 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Tento řetězák jsem našla na této stránce. Ještě jsem vlastně nikdy žádný řetězák nevyplňovala, takže toto je moje premiéra. :D

Kdybych byla ovoce, byla bych... Jahoda.
Kdybych byla barva, byla bych... Modrá.
Kdybych byla zvíře, byla bych... Kočka.
Kdybych byla domácí spotřebič, byla bych... Mikrovlnka.
Kdybych byla kniha, byla bych... Pýcha a předsudek.
Kdybych byla oblečení, byla bych... Sukně.
Kdybych byla šperk, byla bych... Diamantový prstýnek.
Kdybych byla věc, byla bych... Propiska.
Kdybych byla dopravní prostředek, byla bych... Auto.
Kdybych byla živel, byla bych... Voda.
Kdybych byla strom, byla bych... Bříza.
Kdybych byla příchuť zmrzliny, byla bych... Pistáciová.
Kdybych byla člověk, byla bych... Marylin Monroe.
Kdybych byla planeta, byla bych... Mars.
Kdybych byla hmyz, byla bych... Motýl.
Kdybych byla písnička, byla bych... Please don´t judge me od Chrise Browna.
Kdybych byla film, byla bych... Seznamte se, Joe Black.
Kdybych byla roční období, byla bych... Zima.
Kdybych byla květina, byla bych... Lilie.
Kdybych byla kreslený seriál, byla bych... Tom a Jerry.
Kdybych byla místnost, byla bych... Ložnice.
Kdybych byla dárek, byla bych... Notebook.
Kdychy byla vzpomínka, byla bych... Nezapomenutelná.
Kdybych byla město, byla bych... Praha.
Kdybych byla smysl, byla bych... Chuť.
Kdybych byla hra, byla bych... Super Mario.
Kdybych byla sladkost, byla bych... Zmrzlina.
Kdybych byla denní doba, byla bych... Noc.
Kdybych byla část těla, byla bych... Jazyk.
Kdybych byla země, byla bych... Velká Británie.
Kdybych byla chuť, byla bych... Sladká.
Kdybych byla sport, byla bych... Tanec.
Kdybych byla vůně, byla bych... Neodolatelná.
Kdybych byla měsíc, byla bych... Prosinec.
Kdybych byla hračka, byla bych... Woody z Toy Story.
Kdybych byla látka, byla bych... Satén.
Kdybych byla odpověď, byla bych... Nečekaná.
Kdybych byla počasí, byla bych... Déšť.
Kdybych byla písmeno, byla bych... V.
Kdybych byla den, byla bych... Pátek.
Kdybych byla vyučovací hodina, byla bych... Poslední.
Kdybych byla ženské jméno, byla bych... Laura.
Kdybych byla materiál, byla bych... Dřevo.
Kdybych byla pozdrav, byla bych... Sbohem.

75238_453555624657947_1262628796_n_large

Infinity

Jak se asi cítí celebrity?

20. srpna 2012 v 1:06 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Přemýšlela jsem nad tím, proč se bláznivé fanynky tolik upínají na své idoly. Co z toho ty holky mají, že se bezhlavě zamilují do člověka, o kterém stejně vždy budou jen snít? Ony musí být hrozně nešťastné, si myslím. Já osobně je nechápu. Přijde na jeviště například Justin Bieber a ony začnou hystericky křičet a plakat. Ale proboha proč?! Čím zrovna on je tak výjimečný? Vždyť je to člověk stejně jako my ostatní jen s tím rozdílem, že je celebrita.

To si tyhle slečny neumí najít svého kluka, do kterého budou zamilované a budou s ním šťastné? Mně přijde toto obdivování úplně cizího člověka hloupé. Já osobně bych nechtěla být na místě těchto celebrit. Podle mě jim musí tyto uřvané fanynky dost lézt na nervy. I když každá celebrita to může mít jinak a mohou také jejich fanoušky brát jako velkou podporu. Také nemůžou mít žádné soukromí. Napadlo mě, jaké to asi je být slavný. Podle mě nemůžou ani v klidu vyjít na ulici, jít si třeba jen něco nakoupit. Na každém rohu jsou pronásledováni fotografy a když se v jejich životě stane nějaká zásadní změna, hned to všichni vědí. Sice musí být skvělé, že mají tolik peněz, ale stejně si myslím, že ve výsledku jsou nešťastní. Je hrozná představa, že bych úplně ztratila soukromí a pořád by se se mnou chtěl někdo fotit a chtěl by podpis.

Aw6mupecqaikm4m_large

Já bych celebrita být nechtěla, jsem ráda, že jsem obyčejná holka, která si může dělat cokoliv aniž by to kdokoliv cizí řešil. Sice bych se chtěla proslavit tím, že bych napsala knihu a lidé by ji četli. Ale spisovatelé nejsou natolik proslaveni, aby se dostali do každého bulváru.

Jaký máte na toto téma názor Vy?

Infinity