Červen 2011

Zakletý v čase

26. června 2011 v 19:53 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Zakletý v čase - recenze z internetu

Mimovolné přesuny v čase trápí knihovníka Henryho, který v reálném čase vede bouřlivý život neslučující se s jeho úctyhodným a usedlým povoláním. Pokud nedobrovolně cestuje v čase, stává se z něho psanec, zloděj a rváč. Ústřední postavou děje však není Henry, ale jeho žena, výtvarnice Clare, z dobře situované rodiny. Právě díky jejímu vlivu se floutek Henry postupně mění, usazuje se, začíná pociťovat zodpovědnost a uvědomovat si, že kvůli své neobvyklé schopnosti ještě nemusí být středem vesmíru.
Henryho výjimečnost, zpočátku lákavá a vzrušující, se nakonec ukazuje jako prokletí, jako nevyléčitelná choroba, která sice není infekční, ale zato je dědičná. Nedobrovolné a hlavně neovladatelné cesty v čase nejsou vítaným dobrodružstvím ale noční můrou. Clare před neúprosnou realitou nachází útěchu a realizuje se v tichém světě barev, plastik a obrazů, který je nepochybně autorce velmi blízký. Čas je v autorčině pojetí onou pověstnou dravou řekou, která i těm nejsilnějším podráží nohy, smete všechno, co jí stojí v cestě, neodpouští sebemenší zaváhání, nezná slitování, řídí se vlastními zákony.
Román Audrey Niffeneggerové Zakletý v čase se poněkud vymyká představě o science fiction, přinejmenším v porovnání s klasickými díly tohoto žánru. Poutavý děj zasazený do uměleckého prostředí současné Ameriky nabírá hned od prvních stránek strhující spád. Postavy Audrey Niffenegger rozhodně nejsou ploché, nic lidského jim není cizí, rostou a vyzrávají v průběhu děje.

Můj názor:

Já osobně jsem si tuto knihu hned zamilovala, sice jsem nejdřív viděla filmové zpracování, ale to mě ani trochu neodradilo od toho, si ji přečíst. Postava Henryho se mi asi líbí nejvíce, protože statečně bojuje se svou těžkou situací, ve které se nachází. Má oblíbená postava je také Clare, která Henryho celou dobu miluje a ve všem ho celý život podporuje. Děj je opravdu napínavý a kniha se čte rychle. Už dlouho mě tak kniha nebavila a skoro žádná mi nedokázala takto vyrazit dech. Vřele ji všem doporučuji. :-))


Infinity

Životní pohon

18. června 2011 v 3:50 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Kam se každý člověk vlastně žene? Co je nás všech pohánějící motor k tomu něco provést? Ptám se sama sebe, kam směřuji. Dlouze popřemýšlím a zjišťuji, že to je přání hezky stráveného života plného úspěchů. Ale je to možné? Tolik otazníků život v sobě skrývá a záleží na nás jen postupem času zjistit všechny odpovědi. Všimla jsem si, že čím jsem starší, tím toho víc o sobě zjišťuji. Je moc zajímavé být sama pro sebe otazníkem. Ten pocit objevování nových stránek mé osobnosti a mých schopností se mi líbí. Možná moc myšlenek najednou, ale tohle se teď v mé hlavě odehrává.

Infinity