Já a hromadění knih

Sobota v 22:54 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Tentokrát bych chtěla otevřít další téma, které je mou součástí a už se toho asi nikdy nezbavím. Jedná se o to, jak hromadím nové a nové knihy. Je to jeden velký začarovaný kruh, z kterého se nejspíš nikdy vymotám.

Odstartovalo to před pár lety. Začala jsem si knihy kupovat, protože jsem toužila je vlastnit. Co je pro mě knihomola lepší pocit, než mít vlastní knihy ve své krásné knihovničce? Jenže nastává tu jeden velký problém. Těch knih už je příliš a já mám takové podezření, že je brzy nebudu mít už kam dávat. Největším úskalím však je to, že s nakupováním knih nedokážu přestat. Když si půjčuju knihu z knihovny, mám k ní takový chladný vztah, protože vím, že už ji brzy nebudu vlastnit a bude jednoudše pryč a to mě prostě deprimuje. U nakoupených knih vím, že jsou jen moje a mohu se k nim dostat kdykoli jen budu chtít. Někdy je to risk, kupovat si knihu, aniž bych věděla, že se mi bude opravdu líbit. Ja ale sázím na jistotu a vybírám si knihy, u kterých tuším, že se mi líbit budou a tak to většinou také je.

Probíhá to vždycky tak, že mám v hlavě seznam knížek, o kterých vím, že je jednoduše musím vlastnit a dokud je opravdu nemám, jsem celá nesvá a nemůžu se zbavit pocitu, že mi něco schází. Pak ale přichází další pro mě nepochopitelná věc. Když už mám všechny vytoužené knihy a mám na chvíli pokoj, jdu stejně do knihovny a tam si napůjčuju další várku knížek, protože jsem nejspíš už úplně nemocná a tohle je jasná diagnóza. Mám doma zhruba 80 nepřečtených knih a ty chudinky čekají, až si jich budu konečně všímat. Jenže nee, já prostě nemám nikdy dost a věřte mi, hrozně mě to štve, chtěla bych tu nenasytnost v sobě nějak zastavit, ale to nejde. Zatím jsem nepřišla na to, jak z tohoto začarovaného kruhu ven. Nejspíš si myslím, že když si vytoužené knihy nekoupím nebo nepůjčím hned, asi mi utečou a už je nikdy v životě neseženu nebo vážně netuším, kde je chyba.

Myslím si, že mě jednou to moje obrovské kvantum knih zavalí a až potom si uvědomím, že je správný čas přestat s touto mou posedlostí. Všem je nám však jasné, že se tak nikdy nestane a já budu stále vesele nakupovat další a další nové knihy.


Bojujete se stejným problémem? Neříkejte mi, že jsem jediná! :D

Infinity
 

Jak moc mě ovlivňují knižní recenze

23. dubna 2017 v 1:43 | Infinity |  Tok mých myšlenek
Po dlouhé době tu máme názorový článek. Upřímně mě moc mrzí, že takové články už vůbec nepíšu, a proto to chci postupně začít měnít. Dnešním tématem bude to, jak mě ovlivňují knižní recenze ostatních a zda je to tak správné.

Toto téma mi v hlavě leží už opravu dlouho. Nevím, kdy přesně nastal ten zlom, ale mám takový pocit, že to bylo v té době, kdy jsem začala objevovat všechny knižní blogy a začala jsem být knihami posedlá. Můj seznam knižních blogerů, které pravidelně čtu stále narůstá, takže se mi stává, že jsem všemi možnými recenzemi úplně zahlcená. Pravdou je, že mě to moc baví číst a už mám své stálice, u kterých vím, že když napíšou negativní recenzi na nějakou knihu, automaticky se jejímu přečtení vyhýbám. Opravdu jen výjimečně po takové knize sáhnu. Přivádí mě to ale k myšlence, zda je to tak vůbec správně. Připadá mi, že tímto způsobem stále selektuji, co si musím přečíst a čemu nedám šanci vůbec. Myslím si, že je to tak správné z toho důvodu, že vycházejí stále nové a nové knihy a já si tak můžu vybrat, které za to opravdu stojí a která ne. Špatně je to podle mě proto, že tak můžu přijít o četbu knížky, která by se mně osobně mohla líbit a já jí ani nedám šanci, jen kvůli negativním recenzím.

Dřív jsem přišla do knihkupectví a knihy jsem si vybírala tak, že jsem si četla anotace a dala jsem na svůj instinkt, která kniha by mě mohla opravdu zaujmout a tu jsem si také koupila. Teď je to tak, že přijdu do knihkupectví a rovnou mi v hlavě šrotují myšlenky jako: tak na tuhle knihu jsem četla skvělé recneze, tu bych si chtěla přečíst. V druhém případě: tak tahle měla hodnocení jen 60%, ta určitě nestojí za koupi a jen kolem ní projdu a automaticky ji odepíšu. Kompletně se mi tedy změnil přístup k nakupování knih a myslím si, že se jen tak nezmění.

Myslím si, že knižní blogy jsou úžasná věc, proto jeden taky píšu, ale často nám až moc usnadňují výběr toho, co chceme a necheme číst. Samozřejmě, je to o individuálním přístupu a vím, že bych neměla být tak lehce ovlivnitelná, ale když mám s mými oblíbenými knižními blogery podobný vkus, automaticky jim věřím, že když nějakou knihu pochválí, musí být super a naopak.

Jak vy osobně toto vnímáte? Necháváte se ovlivňovat recenzemi ostatních čtenářů nebo dáváte pouze na svůj úsudek?

Infinity

Buzíčci - recenze

8. dubna 2017 v 22:59 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Kniha Buzíčci mě zaujala už nějaký ten pátek zpátky, ale stále jsem její četbu odkládala a až teď nastal ten pravý čas si ji přečíst. Když jsem ji zahlédla v knihovně, věděla jsem, že tentokrát se do ní už musím pustit a zjistit, jaká vlastně je. Četla jsem o ní samé kladné recenze a to mě samozřejmě také hodně ovlivnilo a věděla jsem, že mě čeká skvělý čtenářský zážitek. Přesně to mi tato kniha také nakonec dala.

Dalším poznatkem je, že mě to poslední dobou čím dál tím víc táhne k české literatuře, protože při každé přečtené knize od českých autorů se mi stále potvrzuje, jaké jsou to literární skvosty. Jan Folný toto potvrdil svou knihou, která mě chytla již od prvních stránek a kdykoli jsem měla volný čas, hltala jsem stránku za stránkou, povídku za povídkou.

Anotace: Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře. Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou "stejní lidé jako ostatní", nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové "jsou".
A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich "hrdinům", balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defiluje ve vzájemně provázaných příbězích.
Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou.

 


Moudré z nebe - recenze

3. března 2017 v 16:14 | Infinity |  Knihy a mé recenze
O knize Moudré z nebe jsem zaslechla hlavně díky blogové scéně. Tato kniha se začala objevovat na čím dál víc blozích a mě začala moc zajímat. Pak se mi jednoho dne ozval samotný autor Richard Skolek s nabídkou zaslání recenzního výtisku a já jsem samozřejmě ani sekundu neváhala. A získala jsem tak do knihovničky úplně úžasnou knížku!

Anotace: Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Nenajdete zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté.


Recenze: Autor Richard Skolek nás čtenáře nechává nahlédnout do svého deníčku, který je plný příhod z jeho dětství v letech 1992-1997. Hodně z nás si psalo deníček plný zkreslených úvah o životě, když jsme byli malí. A mnohdy jsou to úplné poklady! Myšlenkové pochody, ke kterým dojdou malé děti, jsou většinou neskutečně vtipné a naivní a jinak tomu nebylo ani v knize Moudré z nebe.

Ztracená - recenze

25. února 2017 v 22:54 | Infinity |  Knihy a mé recenze
A máme tu novou recenzi! Tentokrát bude řeč o milostném thrilleru Anny Ekbergové s názvem Ztracená. Setkala jsem se většinou s pozitivním hodnocením ale já osobně jsem nebyla úplně na 100 % spokojená. V knize bylo tolik nereálných situací, až mi z toho někdy přecházel zrak a zůstával mi nad tím rozum stát. Ale plusem je rozhodně neustálá akce, která čtenáře udržuje v pozornosti a musí číst dál a dál!


Anotace: Brilantní dánský thriller o chamtivosti, vraždě, podvodu a osudových rozhodnutích zavede čtenáře do malebných dánských rybářských vesnic, ale i do majestátních sídel a nebezpečného podsvětí Kodaně.
Louisa je mladá žena, které žije s přítelem Joachimem na malém Christianově ostrůvku, kde také provozuje kavárnu. Jednoho letního dne, během nejrušnějšího období roku, za ní přijde muž s tvrzením, že Louise je jeho manželkou Helenou, která se beze stopy ztratila před třemi lety. Žena na fotografiích, které jí ukáže, se Louisa skutečně velmi podobá. Policie se pouští do vyšetřování, při němž vychází najevo, že Louisa má na hlavě jizvy po zranění. Mohlo by to být příčinou ztráty paměti?

Louisa je skutečně Helena Söderbergová, dědička obchodního impéria, Edmundova manželka a matka dvou dětí. Musí se rozloučit s Joachimem a začít "nový" život či spíš se vrátit k tomu starému, na který si však vůbec nevzpomíná. Co se skutečně přihodilo té noci, kdy Louisa/Helena zmizela?

Děj intenzivního thrilleru je neustále dva kroky před čtenáři a zápletka nezadržitelně spěje k překvapivému rozuzlení.

Knižní přírůstky za leden - únor 2017

14. února 2017 v 12:42 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Konečně jsem tu s novým článkem, a to tentokrát s novými knižními přírůstky, které přibyly do mé knihovničky po Vánocích. Je to pro mě jedna z těch nejlepších terapií, nakupovat si nové knihy. Zvládla jsem zkouškové? Potřebovala jsem se přeci odměnit knížkou. Jsem na nervy z psaní bakalářky? Pořídím si nový komiks.

Z těchto přírůstků jsem už stihla přečíst Martu v roce vetřelce a PANEBOŽE! To byla tak úžasná kniha, že ještě teď ji mám živě v paměti. Když jsem ji četla, nemohla jsem skoro ani spát, jak moc jsem na ni myslela. Zařadila se mezi nejlepší knihy, které jsem měla možnost kdy přečíst. Petra Soukupová je má oblíbená česká spisovatelka a tímto počinem si mě naprosto získala. Dokázala napsat román ve formě deníku, který je tak moc reálný, až mi z toho běhal mráz po zádech.

Nejčerstvější novinkou, kterou jsem si pořídila včera je Slaďák, naprosto dokonalý komiks, který jsem přečetla za 15 minut a ještě dlouho jsem se musela usmívat od ucha k uchu. Je tak překrásně zpracovaný a vystihuje krásné chvilky v partnerském vztahu. Ve spoustě bodech jsem se našla a rozhodně tímto komiksem budu listovat pokaždé, když nebudu mít úplně nejlepší náladu.

Rozečtenou mám knihu Ztracená od nakladatelství Metafora. Je to recenzní výtisk, z kterého mám ohromnou radost, protože kniha je velice čtivá a napínavá. Jsem si jistá, že konec bude strhující a naprosto ho nebudu čekat. Thrillery jednou za čas čtu moc ráda, musím je sice prokládat pokaždé romány, ale ráda se k nim vracím.

Dívka v ledu byla pro mě taky velice očekávanou knížkou a podle všech těch nadšených recenzí se nemůžu dočkat, až se do ní začtu. Bludy z nudy jsou prý taky pecka. Nechala jsem se strhnout doporučením od mých oblíbených knižních booktuberů a důvěřuji jejich tipům. A knihy od Monse Kallentofta? Mám už kompletní sbírku a moje mamka je z tohoto spisovatele a jeho tvorby naprosto unešená. Mně je tedy jasné, že já budu taky, protože mamka je náročný čtenář a nelíbí se jí jen tak něco.

Říkej mi princezno, Pěšky mezi buddhisty a komunisty, Fontána. To jsou poslední kousky do mé obří knižní sbírky. Myslím si, že nikdy v životě nedokážu přestat hromadit další a další knížky. Nedokážu to nidky zastavit, protože je to něco, co mě dělá opravdu šťastnou. A já si myslím, že to je opravdu moc důležité, když člověk něco takového ve svém životě najde.





The Book Talk blog

26. ledna 2017 v 15:54 | Infinity |  Výjimečné blogy
Už delší dobu přemýšlím nad tímto článkem a rozhodně na mém blogu nesmí chybět. Chtěla bych oprášit rubriku s názvem Výjimečné blogy.

V blogosféře mám nejradši knižní blogy, což je pochopitelné, protože sama jeden takový mám. Jsou pro mě nejvíc inspirativní a díky nim vždycky vím, co si přečíst, po jakých knihách se porozhlédnout a po kterých případně ne. Už snad přes rok jsem věrnou čtenářkou The Book Talk blogu a vůbec bych se nebála o něm prohlásit, že je jeden z těch úplně nejlepších knižních blogů, které vůbec znám. Autorka Kristýna čte dost podobné knihy jako já, takže už jsem mnohdykrát dala na její doporučení a vždycky se trefila do mého vkusu. Nejde jen o to, že má skvělý vkus na knihy, ale jde taky o to, jak úžasně svůj blog vede. Jednou bych chtěla dojít do takového bodu, kdy bych vydávala také zhruba 3 články týdně, jako právě Kristýna.


Také se mi moc líbí samotná atmosféra na tomto blogu. Kristýna si dokázala vybudovat sposutu svých věrných čtenářů, kteří pod její články píšou úžasné, inspirativní komentáře, které mi mnohdy také hodně pomáhají při výběru knih. Já jsem jednoduše nadšená! Blog The Book Talk je nádherné místo plné úžasných knih, dokonale sepsaných recenzí, které mi vždy spoustu předají a také plný perfektních fotek. Všimla jsem si také, že se mi líbí kritičtější recenze na tomto blogu, protože důvody, proč je kniha slabší jsou vždy tak skvěle objasněné, že většinou mě odradí od koupi uričté knihy.


Pokud rádi čtete promakané recenze, rádi se díváte na krásně naaranžované knihy a potřebujete nějaké knižní tipy, víte, kam se rozhodně podívat. Na blogu také nechybí různé výzvy, readathony a různé speciály. Moc mě také zaujala rubrika se společným čtením, kdy čtenáři vždy vyberou z ankety nějakou knihu (většinou se jedná o klasiku), kterou budou společně celý měsíc číst.

Samozřejmě je spousta dalších knižních blogů, které ráda čtu a o kterých rozhodně v budoucnu napíšu, ale tento je rozhodně jeden z těch nejlepších!

Čtete tento blog? Máte stejný názor jako já?


Infinity

Vánoční knižní radosti

30. prosince 2016 v 20:54 | Infinity |  Knihy a mé recenze
Jsem to ale ostuda! Úplně přestávám blogovat a to si pište, že se mi po tom stýská. Jenže prokrastinace během vánočních svátků byla tak silná, že jsem se nepřinutila dřív než teď, k počítači sednout a pochlubit se vám s mými knižními přírůstky za poslední dobu a že nových knih není málo!

Většinu z těchto knih jsem dostala jako vánoční dárky a jsem za ně opravdu vděčná. Vánoce jsou pro každého milovníka knih obrovský dar, tolik nových knížek! Zejména mně osobně kniha udělá vždycky největší radost. Když jsem skládala po rozbalení všechny na sebe, byla jsem hrozně šťastná. Už jsem si představovala, jak úžasně se budou všechny vyjímat v mé knihovně.

Knihy, které jsem dostala k Vánocům jsou: 14 000 things to be happy about, O myších a lidech, Život vzhůru nohama, Čokoláda, Vejce a já, Kyselina sírová, Zabila jsem naše kočky, drahá, Dívka s devíti parukami, Kočičí host, Talking as fast as I can, Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, Hilda se vrací.

O knize 14 000 things to be happy about jsem snila už déle než rok, ale vždycky jsem při nakupování v knihkupectví dala přednost nějaké jiné. Teď konečně nastal její čas a je vážně úžasná. Snažím se v ní listovat každý den a pokaždé mi vykouzlí úsměv na tváři. Je to dokonalý nápad sepsat takhle dlouhý seznam věcí, které nás mohou udělat šťastnými.

O myších a lidech jsem dostala od kamarádky a musím se přiznat, že jsem ještě nikdy tuto klasiku nečetla a moc se těším, až se do ní začtu. Je tak útlounká, že bych ji mohla mít přečtenou za jeden večer.

Od knihy Život vzhůru nohama si slibuju oddychovku, u které si odpočinu a musím přiznat, že takové knihy já mám ráda. Když to je čtivě napsané a příběh mě nutí číst dál a dál, ráda si takové literární počiny přečtu. Jen na základě hodnocení na Databázi knih mám trochu strach, že mě kniha spíš zklame, ale nebudu předbíhat!

Čokoláda mě láká zejména tím, že prý ve čtenáři vyvolává zvláštní pocity zejména díky kouzelné atmosféře, která příběhu vládne. Mám takový pocit, že to bude přesně ta kniha, která se mi hluboce zapíše do srdce. Koho by také nelákalo si přečíst o krámku s čokoládou.

Neskutečně známá kniha Vejce a já od Betty MacDonald patří mezi knižní resty, které si chci co nejdříve doplnit. Autobiografický román o životě na farmě a životních strastech, které jsou s tím s tím spojeny, podané humoristicky, musí být skvělé počtení, na které se moc těším.

Kyselina sírová od mé nejoblíbenější spisovatelky Amélie Nothomb určitě bude dokonalá, jako každý její kniha. Neznám spisovatele, který by psal zajímavěji a poutavěji!

Zabila jsem naše kočky, drahá je pro mě jedno velké překvapení, podle anotace nedokážu říct, co přesně od této knihy mohu očekávat. Působí to na mě ale tak, že kniha bude zvláštní a takové já mám nejradši.

Dívka s devíti parukami má být srdceryvný román o mladé dívce, která onemocní rakovinou. Četla jsem na ni spoustu pozitivních recenzí a jsem zvědavá, jak na mě osobně zapůsobí.

Knihu Kočičí host jsem již přečetla a jsem z ní nadšená a vřele ji doporučuju! Je plná zajímavých myšlenek a patří zejména mezi knížky, které pohladí po duši. A myslím si, že není vhodná jen pro milovníky koček, ale předá vám toho mnohem víc, než vůbec můžete očekávat.

Opravdu velkou radost mám z knihy Talking as fast as I can od Lauren Graham, představitelky Lorelai z Gilmorových děvčat. Jedná se o její postřehy, vyprávění o jejím životě a to mě moc zajímá, protože Lauren mám jako osobnost moc ráda.

Jak já miluju Roberta Fulghuma! Jednou jsem se zařekla, že budu sbírat všechny jeho knihy a to také splním! Knihu Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce si chci přečíst už dost dlouho a jsem šťastná, že konečně zdobí mou knihovnu!

Komiks Hilda se vrací byl dárkem od mé nejlepší kamarádky. První díl s názvem Hilda jsem si opravdu užila a jsem tedy ráda, že jsem si doplnila svou sbírku tohoto komiksu o modrovlasé holčičce žijící ve světe inspirovaném severskou mytologií.


Další články